Mám velkou radost, že jsem tady s vámi. Děkuji ctihodnému Bhaddantovi Kumarabhivamsovi, předsedovi státního výboru Sangha Maha Nayaka za jeho slova na uvítanou a za úsilí, které vynaložil na zorganizování mé dnešní návštěvy. Zdravím vás všechny a zvláštní uznání patří jeho excelenci Thura Aung Ko, ministru pro náboženské záležitosti a kulturu.
Naše setkání je významnou příležitostí k obnovení a posílení přátelských a uctivých vztahů mezi buddhisty a katolíky. Je to také příležitost ke stvrzení našeho úsilí o mír a respektování lidské důstojnosti a spravedlnosti pro každého muže a ženu. Nejenom v Myanmaru, ale na celém světě potřebují lidé toto společné svědectví náboženských představitelů. Mluvíme-li totiž jedním hlasem a potvrzujeme neměnnou hodnotu spravedlnosti, pokoje a základní důstojnosti každé lidské bytosti, nabízíme slova naděje. Pomáháme buddhistům, katolíkům a všem lidem zasazovat se o větší harmonii ve svých komunitách.
V každém věku zakouší lidstvo nespravedlnosti, konflikty a nerovnosti. V naší době se tyto těžkosti jeví obzvláště závažnými. Ačkoli společnost dosáhla velkého technologického pokroku, a lidé si ve světě stále více uvědomují svoje společné lidství a svůj společný úděl, přetrvávají rány způsobené konflikty, chudobou a útiskem a vytvářejí nové rozdíly. Na tyto problémy nesmíme nikdy rezignovat. Na základě příslušných duchovních tradic totiž víme, že existuje cesta vpřed, existuje cesta vedoucí k zahojení, vzájemnému porozumění a úctě. Cesta založená na soucitu a lásce.
Rád bych řekl, že si vážím všech, kdo v Myanmaru žijí podle náboženských tradic buddhismu. Učení Buddhy a horlivé svědectví tolika mnichů a mnišek vštěpuje lidu této země hodnoty trpělivosti, tolerance a úcty k životu, jakož i vnímavou spiritualitu a hlubokou úctu k našemu přirozenému prostředí. Jak víme, tyto hodnoty jsou podstatné pro integrální rozvoj společnosti, počínaje tím nejmenším, ale nejpodstatnějším celkem, kterým je rodina, až k síti vztahů, jež nás úzce pojí v kultuře, v etnické a státní příslušnosti, ale v posledku mají kořeny v příslušnosti ke společnému lidství. V opravdové kultuře setkávání mohou tyto hodnoty posilovat naše komunity a pomáhat šířit tolik nezbytné světlo do celé společnosti.
Velkou výzvou našich dnů je pomáhat lidem, aby se otevřeli transcendentnu, byli schopni pohlížet do svého nitra a poznávat sebe tak, aby rozpoznali vzájemnou propojenost všech lidí a uvědomovali si, že se nemůžeme jedni od druhých izolovat. Máme-li být jednotní, jak máme v úmyslu, je nezbytné překonávat všechny formy nedorozumění, netolerance, předsudků a nenávisti. Jak to učinit? Slova Buddhy nabízejí každému z nás vodítko: „Bezhněvností překonej hněv, nedobré dobrotou překonej, překonej lakomce štědrostí a pravdou lháře“ (Dhammapada, XVII, 223). Podobné cítění vyjadřuje modlitba připisovaná svatému Františkovi z Assisi: „Pane, učiň mne nástrojem svého pokoje: kde je nenávist, ať přináším lásku, kde je urážka, ať přináším odpuštění, [...] kde je temnota, ať přináším světlo, kde je smutek, ať přináším radost.“
Kéž tato Moudrost nadále inspiruje každé úsilí o trpělivost a porozumění, aby byly zahojeny rány z konfliktů, které během let rozdělily národy různých kultur, etnik a náboženských přesvědčení. Tyto snahy nejsou nikdy pouhou výsadou náboženských představitelů, ani nejsou výlučně ve státní kompetenci. Má je sdílet spíše celá společnost, a všichni, kdo se v komunitě vyskytují, se mají přičinit o překonání konfliktu a nespravedlnosti. Nicméně občanští a náboženští představitelé mají odpovědnost zajistit, aby byl slyšen každý hlas a výzvy i potřeby dané chvíle mohly být pochopeny a konfrontovány nestranně a ve vzájemné solidaritě. Cením si práce, kterou za tímto účelem odvádí Panglon Peace Conference, a modlím se, aby ti, kteří řídí toto úsilí, mohli nadále prosazovat co největší účast všech, kdo žijí v Myanmaru. To zajisté přispěje ke snaze pokročit na poli míru, bezpečnosti a prosperity, která zahrne všechny.
Pokud toto úsilí přinese trvalé plody, bude zajisté zapotřebí větší spolupráce mezi náboženskými představiteli. V tomto ohledu bych vás rád ujistil, že katolická církev je ochotným partnerem. Příležitost k setkání a dialogu mezi náboženskými představiteli dokazují, že jsou důležitým faktorem při prosazování spravedlnosti a míru v Myanmaru. Dobře vím, že katolická biskupská konference letos v dubnu pořádala dvoudenní setkání věnované míru za účasti představitelů různých náboženských komunit, velvyslanců a aktivistů nevládních organizací. Tato setkání jsou potřebná, máme-li prohloubit vzájemné poznání a stvrdit naše sepětí a společný úděl. Autentická spravedlnost a trvalý mír mohou být dosaženy, pouze jsou-li zaručeny pro všechny.
Drazí přátelé, kéž buddhisté a katolíci společně putují touto hojivou cestou a pracují bok po boku pro dobro každého obyvatele této země. V křesťanských Písmech vybízí apoštol Pavel svoje posluchače, aby se radovali s těmi, kdo se radují, plakali spolu s plačícími (srov. Řím 12,15), a nesli vzájemně jedni druhým svá břemena (srov. Gal 6,2). Jménem svých katolických bratří a sester vyjadřuji naši ochotu pokračovat ve společné cestě s vámi a rozsévat v této zemi setbu pokoje a uzdravení, soucitu a naděje.
Ještě jednou vám děkuji, že jste mne sem k vám dnes pozvali. Všem vám vyprošuji božské požehnání radosti a pokoje.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
