VaticanNews.va

   20. 9. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.4866
Poslechem z webových stránek.3114
Četbou textů na webových stránkách.4967
Poslechem i četbou.3051


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Křesťan smí obžalovávat jedině sám sebe

Arcibiskup ekuadorského Portoviejo rezignoval a odchází do trapistického kláštera

Papež František: Nad Velkým žalobníkem vítězí Ježíšův kříž


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Reportáže, reflexe, sloupky 

30.12.2017 

Špagety v ráji

Teologie podle Buda Spencera

Johana Bronková

„Ze smrti si hlavu nedělám: Bůh existuje a zbytek vám dám vědět až budu na Onom světě!“
Autorem této věty není žádný světec. Vyslovil ji nedlouho předtím než loni v létě odešel na věčnost Carlo Pedersoli (zemřel 27. června 2016), známý po celém světě jako Bud Spencer. Oblíbený hromotluk z italských westernů na svůj slib, jak se zdá, nezapomněl. Za jeden z projevů jeho působení z druhého břehu snad můžeme označit inspiraci knihy italského kněze a teologa Samuela Pinny nadepsané „Špagety s Ježíšem Kristem. Teologie Buda Spencera .“(„Spaghetti con Gesù Cristo. Teologia di Bud Spencer.“ Ancora, Milano 2017), která se nedávno objevila v italských knihkupectvích. To, že za svým slovem stojí, však ještě věrohodněji dosvědčuje jeho žena: „Jistěže mi chybí, ale necítím se sama. On je se mnou.“

Maria Amato Vasaturo prožila po boku „Buda Spencera“ padesát šest let. Seznámili se díky společnému příteli. Carlo tehdy nebyl známým hercem, nýbrž úspěšným sportovcem a držitelem italského rekordu v plavání na 100 metrů volným stylem. „V našem případě nešlo o lásku na první pohled, spíš o náhodné setkání. Láska přišla později. On byl přeborníkem v plavání a mně se líbila hudba. Líbila se mi na něm jeho opravdovost a férovost,“ říká v rozhovoru pro italský časopis Il Timone. Maria je dcerou známého italského filmového producenta Peppina Vasatura. Když jí 25. února 1960 v římském kostele sv. Jana při Latínské bráně sliboval věrnost Carlo Pedersoli, nebylo ještě po úspěšném herci ani stopy. I tomuto svému slibu však dostál. „Celý život mi byl věrný,“ dodává paní Maria. A patrně to o něm bylo známo. Mezi nejznámější aforismy Buda Spencera patří totiž právě žerty na téma věrnosti: „Nehonil jsem se za ženami jiných, poněvadž se nevejdu do skříní, když se manželé nenadále vrátí.“ - Prohlašoval.

„Jako dědictví po sobě zanechal vrozený optimismu a pozitivní nastavení. Nechoval v sobě zlost a zášť vůči nikomu.“ Snad proto - vypráví dále - ani po jeho smrti nepřestávají přicházet dopisy děkující za radost, kterou vyzařoval. Nebyla v něm lehkomyslnost, nýbrž určitý nadhled. Otec nás naučil radosti ze života – shodují se Spencerovy tři děti: producent Giuseppe, malířka Cristina a architektka Diamante.

„Děti jsme vychovávali společně, ale on platil za toho hodného, který jim dával volnost, a já jsem byla za tu přísnější. Protože jsem ho peskovala v praktických věcech, říkal o mně, že jsem obrněný transportér... Jeho nejlepší vlastnost? Vnitřní pokoj, který byl nakažlivý, díky schopnosti přijímat změny, které život často nečekaně přinášel. Například se nechtěl stát hercem, sám by na to nikdy nepřišel. Začal s tím díky náhodě. A jeho největší neřest? – nepochybně lenost. Improvizoval ve své práci i doma a s ničím si nedělal velké problémy. Dá se o něm opravdu říci, že prožil život jako krásný dar, který mu dal Pán Bůh,“ říká paní Marie. Prozrazuje na svého slavného muže nicméně ještě jinou vášeň, naznačující, že život vedle Buda Spencera snadný vůbec nebyl a že jeho někdejší odpověď na dotaz po jeho dlouhém manželství - „Zeptejte se jí, jak je možné, že to se mnou tak dlouho vydržela...“ – nebyla jen rétorická.

„Byla jsem přiměřeně žárlivá. Nebylo to s ním vždycky snadné. Víc než na ženy, které měl kolem sebe, jsem žárlila na motory. Měl skutečnou vášeň pro motory všeho druhu: auta, motorky, letadla... Trávil v dílně víc času než s námi. Nechávala jsem mu naprostou svobodu. Rád mizel, aniž by cokoli řekl. Tenkrát nebyly mobilní telefony a já jsem nevěděla, co s ním je. Někdy jsem ho u okna čekala celou noc. Přestala jsem s tím, když jednou odjel do New Yorku a nic neřekl. Zavolal mi až o den později. Byl zkrátka takový“ – podotýká paní Marie.

Carlo Pedersoli neboli Bud Spencer vystupuje ze vzpomínek svých nejbližších v konturách velmi podobných osobnostem jeho filmů: dobrák milující ironii, velkorysý altruista, který si s ničím nebere servítky. Za víc než půl století své kariéry hrál ve 136 filmech. V šestnácti nejznámějších vystupuje ve dvojici s Mariem Girottim, alias Terencem Hillem, s nímž se před kamerou poprvé sešel právě před padesáti lety, v roce 1967, při natáčení „Bůh odpouští, já ne“.

„Mario byl ideálním partnerem pro mého muže. Rozuměli si a měli k sobě navzájem úctu, přestože byl každý jiný. Oba byli věřící a prožívali svoji víru velmi diskrétně... Carlo a Mario ve svých příbězích předávali poselství, že je možné žít jednoduchý a pravý život, který přináší mnoho uspokojení. Terence Hill rád přicházel k nám domů na talíř špaget na červeno, což bylo také oblíbené Carlovo jídlo a moje specialita,“ prozrazuje dále paní Marie.

V jednom z rozhovorů nedlouho před smrtí Bud Spencer prohlásil, že jako své poslední jídlo by chtěl jíst pořádný talíř špaget – s Ježíšem. Se stejnou lapidárností se nebál promluvit o své víře: „Zásadní věcí v životě, je uvědomit si, že bez víry v něco, není možné dosáhnout ničeho. Moji rodiče byli věřící a já jsem je následoval. Když jsem pak pochopil, že víra je správná věc, uvěřil jsem ještě víc. Uložil jsem v sobě jejich učení v celé úplnosti a věřím dodnes.“ A jindy řekl:
„Víra je pro mne dogma. Absolutní hodnota. Je součástí života každého, i těch, kdo tvrdí, že nevěří,“ - jakoby se za tou sérií krátkých vět skrýval úsměv hrubiána z westernů i zcela praktická zkušenost, že kdo věří jen v sebe, často dostává druhou o zem.

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Zdařilý život závisí na vděčnosti vůči tomu, kdo nás přivedl na svět

Víra není idea, nýbrž setkání

Kardinál Turkson: Jak se zachází s konceptem lidských práv?

Diecézní fáze beatifikačního procesu Chiary Corbelly

Ježíš měl obrovskou schopnost soucitu. Nebyl teoretikem

Apoštolská konstituce Epicopalis communio

Papež František obdržel relikvie Marie Kathariny Kasperové

Arcibiskup ekuadorského Portoviejo rezignoval a odchází do trapistického kláštera

Papež popřál židovským obcím k vysokým svátkům a svátku sklizně

Rekordní účast mladých Kubánců na Světových dnech mládeže

Holandský raport o zneužívání v církvi

Papež přijal na audienci prezidenta Albánie

 Nově na webu
Svatý otec: O přikázáních: Cti svého otce i svou matku

Publicistika: K čemu je vlastně papež?

Publicistika: Křesťanství otevřelo oči novým horizontům

Rozhovory: Práce a tvořivý duch pro nový ekonomický řád

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv září 18
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930

Starší zprávy >

Náš tip

O teologii manželství

Božím lidem je třeba se stát

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího