„Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna“ (
Gal 4,4). Tyto nešpory dýchají atmosférou této
plnosti času. Nikoli však proto, že je poslední večer kalendářního roku, nýbrž proto, že nám víra umožňuje rozjímat a vnímat, že Ježíš Kristus, Slovo učiněné tělem, dal tomuto světu a lidským dějinám plnost času.
„Narozený ze ženy“ (v.4). Prvním, kdo prožil tuto plnost, kterou daroval Ježíš svojí přítomností, byla „žena“, z níž se narodil. Matka vtěleného Syna, Theotokos, Matka Boží. Jejím prostřednictvím plnost času takříkajíc vytryskla z jejího pokorného srdce plného víry a z jejího těla cele prostoupeného Duchem svatým.
Od ní církev převzala a stále přebírá toto niterné vnímání plnosti, jež vzbuzuje pocit vděčnosti jakožto důstojná lidská odpověď na tento nezměrný Boží dar. Tato nutkavá vděčnost se z nazírání na děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích šíří na všechno a na všechny, do celého světa. Je to vděčnost, která je ozvěnou Milosti; nepochází od nás, ale od Něho; nemá původ v egu, nýbrž v Bohu, ale vtahuje ego i nás.
V této atmosféře vytvořené Duchem svatým pozvedáme k Bohu naše díkůčinění za tento končící se rok a uznáváme, že veškeré dobro je Jeho dar.
Také tento rok 2017 - obdržený od Boha netknutý a bezúhonný - jsme my lidé mnoha způsoby promrhali a poškodili mrtvými skutky, lžemi a nespravedlnostmi. Války jsou flagrantním znamením této recidivní a absurdní pýchy. Jsou jimi však také všechny drobné i velké urážky života, pravdy a bratrství, které způsobují různé formy lidského, sociálního a ekologického úpadku. Za to všechno chceme a máme přijmout svoji odpovědnost před Bohem, před bratry a stvořením.
Tento večer však převažuje Ježíšova milost a její odlesk v Marii. A proto převažuje vděčnost, kterou jako biskup Říma pociťuji v duši, když myslím na lidi otevřeného srdce, žijící v tomto městě.
Cítím sympatii a vděčnost vůči všem těm, kdo denně drobnými, ale cennými konkrétními gesty přispívají k blahu Říma, snaží co nejlépe plnit svoje povinnosti, v provozu se pohybují uměřeně a rozvážně, respektují veřejná místa a upozorňují na nešvary, jsou pozorní vůči starým či nemohoucím lidem apod. Těmito tisícerými skutky konkrétně vyjadřují lásku k městu. Bez řečí a reklam, avšak stylem denně praktikované občanské vychovanosti. Tiše tak spolupracují na obecném dobru.
Rovněž pociťuji velkou úctu k rodičům, učitelům a všem vychovatelům, kteří se tímtéž stylem snaží formovat děti a mládež k občanskému cítění a etice odpovědnosti a vedou je, aby vnímaly, že jsou součástí svého okolí, ujímaly se ho a zajímaly se o něj.
Tito lidé, ačkoli se neobjevují ve zpravodajstvích, tvoří většinu lidí žijících v Římě. A mezi nimi je nemálo takových, kteří se ocitli v ekonomických těžkostech, ale nelitují se, ani nechovají zášť a výčitky, nýbrž denně se snaží jednat tak, aby trochu přispěli ke zlepšení.
Tímto poděkování Bohu vás také vybízím k uznalosti vůči těmto tvůrcům obecného dobra, kteří mají rádi svoje město nikoli slovy, nýbrž skutky.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
