VaticanNews.va

   17. 7. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.4596
Poslechem z webových stránek.2958
Četbou textů na webových stránkách.4807
Poslechem i četbou.2925


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Jak nakládat s odsvěcenými kostely?

Kněžské bratrstvo sv. Pia X. zvolilo nového generálního představeného

Kardinál Parolin: První světová válka rozložila mezinárodní řád, který nebyl ničím nahrazen


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

3.1.2018 

Úkon kajícnosti

Katecheze papeže Františka při generální audienci, aula Pavla VI.

Česká sekce RV

1 Kor 10,15-17

Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Vracíme se ke katechezím o eucharistické slavnosti a dnes, v rámci jejích úvodních obřadů, budeme uvažovat nad úkonem kajícnosti. Svou strohostí podporuje postoj, kterým se připravujeme na důstojné slavení nejsvětějších tajemství – tedy vyznáním hříchů před Bohem a bratry, vyznáním své hříšnosti. Kněz totiž vyzývá k tomuto vyznání celé modlící se shromáždění, protože všichni jsme hříšníci. Co může Pán darovat člověku, který již srdce zaplnil sám sebou a vlastním úspěchem? Nic, protože domýšlivý člověk není schopen přijmout odpuštění, jelikož se nasytil svou domnělou spravedlností. Pomysleme na podobenství o farizeovi a celníkovi, kde pouze druhý jmenovaný – celník – se domů vrátil ospravedlněn, tedy byly mu odpuštěny hříchy (srov. Lk 18,9-14). Člověk, který si je vědom své bídy a pokorně sklápí oči, vnímá, že na něm spočívá milosrdný Boží pohled. Ze zkušenosti víme, že pouze ten, kdo dokáže uznat pochybení a požádat o prominutí, získává pochopení a odpuštění druhých lidí.

Pokud v tichu nasloucháme hlasu svědomí, umožní nám to rozpoznat, že se naše myšlenky vzdalují božskému myšlení, že naše slova a skutky jsou často světské, tedy řízené rozhodnutími, která jsou v rozporu s evangeliem. Na začátku mše svaté proto společně vykonáváme úkon kajícnosti prostřednictvím všeobecného vyznání hříchů, které vyslovujeme v první osobě jednotného čísla. Každý vyznává Bohu a bratrům, že „často hřešil, myšlením, slovy i skutky, a nekonal, co má konat“. Ano, vyznává se také ze svých opomenutí, tedy z toho, že zanedbal konání dobra, které mohl uskutečnit. Často máme pocit, jak jsme zdatní, protože – jak říkáme – „jsme nikomu neublížili“. Ve skutečnosti ale nestačí, že druhým neprokazujeme zlo, nýbrž je třeba si zvolit konání dobra a využívat všech příležitostí k tomu, abychom dobře svědčili o tom, že jsme Kristovými učedníky. Je prospěšné zdůraznit, že ze svých hříchů se vyznáváme jak Bohu, tak bratrům – to nám pomůže k pochopení dimenze hříchu, který nás odlučuje od Boha a tím také od bratrů, a naopak. Hřích přerušuje vztah s Bohem a bratry, vztahy v rodině, společnosti a společenství…Hřích vždy přerušuje, odlučuje a rozděluje…

Slova pronášená ústy doprovází bití v prsa. Tímto gestem vyznáváme, že jsem zhřešili vlastní vinou, a nikoli vinou druhých. Často se totiž stává, že ze strachu či studu namíříme prst na druhé, abychom je obvinili. Přiznat, že jsme viníci, nás něco stojí, ale prospěje nám, když se upřímně vyznáme. Je ale třeba vyznat vlastní hříchy. Vzpomínám si na příhodu, kterou vyprávěl jeden starý misionář. Jednalo se o ženu, která se přišla vyzpovídat a začala vypočítávat všechna pochybení svého manžela, potom přešla k proviněním své tchýně a nakonec k pokleskům sousedů. Zpovědník jí v jednu chvíli řekl: „Paní, povězte mi, už jste skončila?“ „Ne, ano, řekla jsem…“ „Výborně, skončila jste s hříchy druhých, teď začněte se svými…“ Je třeba se vyznat z vlastních hříchů…

Po vyznání hříchů prosíme „Matku Boží, Pannu Marii, anděly a svaté, aby se za nás u Boha přimlouvali“. Také v tomto ohledu je cenné společenství svatých – tedy přímluva těchto „přátel, zastánců a pomocníků“ (Preface z 1. listopadu), která nás podporuje na pouti k plnému společenství s Bohem, až bude hřích konečně zničen.

Kromě „Vyznávám se“ je možné užít jiné formulace úkonu kajícnosti – například „Smiluj se nad námi, Pane/ Hřešili jsme proti tobě/ Ukaž nám, Pane, své milosrdenství/ A dej nám svou spásu“ (srov. Žl 123,3; 85,8; Jer 14,20). Zejména v neděli lze „obvyklý úkon kajícnosti nahradit svěcením vody a pokropením lidu na památku křtu“ (Všeobecné pokyny k Římskému misálu,51), které zahlazuje všechny hříchy. Stejně tak je možné zahrnout do úkonu kajícnosti zpěv Kyrie eléison (Pane, smiluj se) – tímto starobylým řeckým výrazem oslavujeme Pána - Kyrios a vyprošujeme si jeho milosrdenství (ibid., 52).

Písmo svaté nám předkládá zářné vzory „kajících“ postav, které poté, co zhřešily, vstupují samy do sebe, nacházejí odvahu ke stržení masky a otevírají se milosti, obnovující srdce. Pomysleme na krále Davida a jemu připisovaná slova Žalmu: „Smiluj se nade mnou, Bože, pro své velké milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost“ (51,3). Pomysleme na marnotratného syna, který se vrací k otci, anebo na celníkovo zvolání: „Bože, buď milostiv mně hříšnému“ (Lk 18,13). Pomysleme také na sv. Petra, Zachea, samařskou ženu. Poměřovat se s křehkostí hlíny, z které jsme ztvárněni, je posilující zkušenost – učí nás počítat s vlastní slabostí a zároveň otevírá srdce, aby vzývalo Boží milosrdenství, které proměňuje a obrací. A právě toto činíme v úkonu kajícnosti na začátku mše svaté.

Přeložila Jana Gruberová

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
27.6.18 Papež: Bůh nikdy nežádá, aniž by předem obdaroval
27.6.18 O přikázáních – Boží láska předchází Zákon a dává mu smysl
20.6.18 Člověk stojí na rozcestí: Vnucuje mi Bůh něco anebo o mě pečuje?
20.6.18 O přikázáních - Desatero slov k životu podle Smlouvy
13.6.18 Papež zahájil nový cyklus katechezí o Desateru



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Svatý otec k mládeži Malých Antil: Nelze spatřit budoucnost bez reflexe o minulosti

Papež František nečekaně oddával ve vatikánském kostelíku

Nový prefekt ujišťuje o dalším vysílání Rádia Vatikán do Afriky

Papež: Sport není pouze zábava, nýbrž především nástroj k utváření kultury setkávání

Papež: Žádný křesťan nehlásá evangelium sám od sebe

Kardinál Parolin: První světová válka rozložila mezinárodní řád, který nebyl ničím nahrazen

Každý sport má svého světce

Pohřební obřady kardinála Taurana

Beatifikační proces Alda Mora byl svěřen dominikánům

Nuncius Krebs: Papež chce znát své diplomaty

Kněžské bratrstvo sv. Pia X. zvolilo nového generálního představeného

Benediktini z Nursie obnovují klášter zničený při zemětřesení

 Nově na webu
Svatý otec: Pokřtěný, jenž necítí potřebu hlásat evangelium, není dobrý křesťan

Publicistika: O „mystické herezi“

Publicistika: Evropě schází politický projekt. Politika umírá, nemá-li už žádné ideály

Rozhovory: (Bez)nadějné mosulské vyhlídky

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv červenec 18
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Božím lidem je třeba se stát

Gaudete et exsultate

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího