1. ?Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žití navěky? (Jan 6, 51). Ježíš mluví k zástupu po rozmnožení chlebů. Představuje se jako pravá manna, kterou dává nebeský Otec, aby lidé měli věčný život (sr Jan 6, 26-58) . Tato jeho slova jistým způsobem předjímají velký dar eucharistie, svátost, kterou ustanoví ve večeřadle při Poslední večeři. O velikonocích se naplní tajemství jeho smrti a vzříšení. Je to tajemství, že se stále zpřítomňuje v eucharistii, mystické hostině, v níž Mesiáš dává sám sebe za pokrm pozvaným, aby je se sebou spojil poutem lásky a života silnějším než smrt.
2. Páni kardinálové, ctihodní brařtři v biskupském úřadě a v kněžství, milovaní bratři a sestry! Téma mesiášské hostiny vede naši úvahu během této celebrace (slavení), při níž vzpomínáme na své nedávno zemřelé bratry kardinály a biskupy.
Kdykoliv slavíme eucharistii, účastníme se večeře Páně, která předjímá hostinu v nebeské slávě. Prorok Izaiáš nás ve čtení, které bylo před chvílí předneseno, vyzval abychom hleděli na tuto nebeskou hostinu. Bude se konat na svaté hoře Jeruzaléma a provždy odstraní smrt a zármutek (sr Iz 25, 6. 8) Také 22. žalm to připomíná útěšnou vizí oranta (modlícího se člověka), kterého hostí sám Bůh, který připravuje stůl pro něho, vylévá olej na jeho hlavu(sr žalm 22, 5).
Nato Svatý Otec jmenoval jednotlivé zesnulé kardinály a biskupy
a zakončil:
Myslíce na ně a připomínajíce si velkodušnou službu, kterou prokázali církvi, zdá se, jakoby opakovali slova apoštola Pavla: ?Naděje neklame?. Ano, milovaní bratři a sestry! Bůh je věrný a naše naděje v něho není marná. Vzdávejme díky za všechna dobrodiní, která Bůh udělil prostřednictvím kněžské služby těchto zesnulých pastýřů. Prosme nejsvětější P. Marii o její mateřskou přímluvu, aby se jim dostalo účasti ne věčné hostině. Na téže hostině, kterou s vírou a láskou předem okoušeli během svého pozemského putování . Amen!
Přeložil P. Josef Koláček, SJ
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
