Vatikán.
Svatý otec dnes přijal na audienci soudce Apoštolského tribunálu Římské roty, jak je obvyklé na počátku kalendářního roku. V letošní promluvě zaměřil papež pozornost na specifický aspekt služby tohoto církevního tribunálu, posuzujícího svátostnou platnost manželství, totiž na centralitu svědomí. „Svojí prací poskytujete službu lidskému svědomí,“ řekl Petrův nástupce, který dále zdůraznil, že nedávné kroky církevního magisteria na tomto svátostném poli jsou výrazem pastorační snahy znovu ukázat mladým lidem, že uzavírat manželský svazek, otevřený dětem, mohou s klidným svědomím a jistotou, že působí radost Bohu, církvi i lidstvu.
„Synodální reflexe o manželství a rodině a následná apoštolská exhortace Amoris laetitia měly závazné zaměření i cíl, totiž vyprostit mladé lidi z rámusu a ohlušujícího lomozu pomíjivosti, jež je popouzí k tomu, aby na sebe nebrali stabilní a pozitivní závazky k individuálnímu i obecnému dobru. Tato podmíněnost umlčuje jejich svobodu a jejich vnitřní komůrku neboli svědomí, které pouze Bůh, pokud se mu dovolí vstoupit, osvěcuje a otevírá životu.“
Celá církev – pokračoval papež – by se měla pastoračně přičinit o obnovu, obranu a ochranu křesťanského svědomí, osvěcovaného hodnotami evangelia. „Bude to nesnadná a dlouhodobá práce, která žádá od biskupů a kněží, aby nepřetržitě hájili a podporovali křesťanské svědomí našeho lidu. Synodální hlas biskupů a následná exhortace stanovili to zásadní, totiž nutná spojitost mezi pravidlem víry (regula fidei), to znamená věrností církve nedotknutelnému učení o manželství a o eucharistii, a náležitou pozorností církve vůči psychologickému a náboženskému stavu všech, kdo jsou povoláni k volbě manželství a rodiny.“
„Péče o svědomí však nemůže být pouze výlučným závazkem pastýřů, ale s odlišnými odpovědnostmi a způsoby musí být posláním všech svěcených služebníků a pokřtěných laiků. Blahoslavený Pavel VI. vybízel k »absolutní věrnosti při obraně pravidla víry«, jež osvěcuje svědomí a nemůže být zatemněno a destabilizováno. K tomu je zapotřebí – říká dále Pavel VI. – »vyhnout se protikladným extremismům, a to jak těch, kteří se odvolávají na tradici, aby ospravedlnili vlastní neposlušnost nejvyššímu učitelskému úřadu a ekumenickému koncilu, tak také těch, kteří vytrhávají kořeny z církevní půdy a kazí pravou nauku církve. Oba postoje jsou nemístným a možná neuvědomělým příznakem subjektivismu, pokud ne umíněnosti, vzdorovitosti a nevyvážeností, což jsou pozice, jimiž je zraňováno srdce církve, Matky a Učitelky« (Insegnamenti XIV, [1976], 500).“
Víra je světlem, které osvěcuje nejenom přítomnost, ale také budoucnost, kterou tvoří manželství a rodina. Proto je nezbytné podporovat trvalý katechumenát, aby svědomí pokřtěných bylo otevřené světlu Ducha. Svátostný úmysl není nikdy plodem automatismu, nýbrž vždycky je plodem svědomí osvíceného vírou. V tomto smyslu lze manželský svazek považovat za pravý pouze tehdy, je-li lidský úmysl manželů zaměřen k tomu, co chtějí Kristus a církev.
„Drazí soudci Římské roty, těsná spojitost mezi svědomím a manželským právem, kterou se denně zaobíráte, vyžaduje, aby výkon spravedlnosti nebyl redukován na pouhý byrokratický úkon. Pokud by církevní soudy podlehly tomuto pokušení, zradily by křesťanské svědomí. Proto jsem pro zkrácené procesy stanovil nejen zřetelnější roli dohledu diecézního biskupa, ale také aby biskup, který je v církvi rozeným soudcem, sám v první instanci posuzoval možné případy manželské nulity. Musíme zabránit, aby svědomí věřících, jejichž manželství je v nesnázích, mělo uzavřeno cestu Milosti. Tohoto cíle bude dosaženo pastoračním doprovázením, rozlišováním ve svědomí a prací našich soudů. Tato práce se koná moudrým hledáním pravdy. Jedině tak bude prohlášení o neplatnosti osvobozením pro svědomí.“
Řekl v samotném závěru papež František.
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
