Vídeň. Ostře sebekritické tóny zaznívají v poselství Rakouské biskupské konference připomínajícím výročí konce první světové války a tzv. Anschluss v roce 1938, tedy anexi rakouského území nacistickým Německem. Text nazvaný „1918 – 1938 – 2018 Vzpomínka a paměť“ vznikl na nedávném plenárním zasedání biskupů v Sarajevu. Jak připomíná, 12. březen před osmdesáti lety znamenal zmizení Rakouska ze zeměpisné mapy a „počátek bezprecedentní tyranie s miliony a miliony obětí“.“Australší biskupové, stejně jako politici, umělci a vědci nerozpoznali či nedokázali správně pojmenovat“ to, co se dělo v důsledku okupace, stojí v poselství, které kriticky hovoří o politizaci tehdejší církve. „Ještě dnes je bolestné, že v oné chvíli, v březnu roku 1938 a během sedmi následujících temných let, se křesťané a zejména biskupové s větší rozhodností nepostavili moci nenávisti, krutosti a diktatury,“ píší rakouští biskupové. Za nedostatečnou označují také křesťanskou opozici k antisemitismu. Spolu s připomínkou těch těch, kdo nacistickému režimu odvážně oponovali a zaplatili za to životem, biskupové u příležitosti osmdesátého výročí anexe vybízejí „k obnově vědomí obtížně získaných hodnot lidských práv, demokracie a společného dobra“ a k připravenosti vzdorovat vždy přítomným ohrožením.
***
Historický exkurz do vztahů mezi Vatikánem a Rakouskem v době Anschlussu nabízí v deníku Osservatore Romano (14/3/18) italský historik Paolo Valvo.
Cituje slova papeže Pia XI (zaznamenaná v denících mons. Tardiniho): „Útěšné je to, že budoucnost je v rukou Božích, ale dnešek je v rukou gaunerů.“ Papež tak komentoval (6.dubna 1938) události, které v Rakousku následovaly po anexi ke Třetí říši, k níž vojensky došlo v noci z 11. na 12. března a lidovým hlasováním byla potvrzena o čtyři dny později.. Spojení obou zemí, porušující mírové dohody uzavřené ve Francii na sklonku I. světové války (Versailles čl. 80, a Santi-Germain en Laye (čl. 88)), zasáhlo bolestně Svatý stolec, který se po dvacet let zasazoval o nezávislost malé Rakouské republiky. Pius XI. a státní sekretář Eugenio Pacelli museli přihlížet, jak celý rakouský episkopát podepsal „Slavnostní deklaraci“ (18. března 1938), která vítala sjednocení dvou bratrských národů a chválila vynikající výsledky národního socialismu „v oblasti národní, ekonomické a sociální rekonstrokce Říše a německého národa, zejména ve prospěch nejchudších vrstev obyvatelstva“. Deklarace vybízela všechny katolíky, aby v referendu hlasovali za anexi, a končila pozdravem „Heil Hitler!“. Svatý stolec od té chvíle bezvýsledně usiloval o nápravu ze strany biskupů. Projevy distance naznačila nejprve stručná nóta publikovaná v Osservatore Romano a posléze explicitní odsouzení, jehož se – se souhlasem Pia XI. a státního sekretáře Pacelliho - ujal na vlnách Vatikánského rozhlasu jezuita Gustav Gundlach (1. dubna 1938). Nakonec byl do Říma předvolán vídeňský arcibiskup kardinál Theodor Innitzer, kterému 6. dubna mons. Pacelli předložil k podpisu deklaraci, která v podstatné míře korigovala předchozí, podepsanou 18. března. Teprve pak jej přijal Pius XI., obzvláště rozezlený, takže se před ním jevil jako „kuřátko ve spárech sokola“ – píše italský historik Auschlussu pro stránky Osservatore Romano.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
