VaticanNews.va

   15. 12. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5178
Poslechem z webových stránek.3302
Četbou textů na webových stránkách.5187
Poslechem i četbou.3162


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Papež: Nežít v závislosti na problémech, nýbrž v důvěře k Bohu

Pane, braň moji víru před zesvětštěním

Křesťan má zářit útěchou


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Homilie

  

30.3.2018 

Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Velkopáteční homilie ve Vatikánské bazilice

Raniero Cantalamessa

„Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda. Ten, který to viděl, vydává o tom svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že mluví pravdu, abyste i vy věřili“ (Jan 19, 33-35).

Nikdo nás nikdy nemůže přesvědčit, že by toto slavnostní svědectví neodpovídalo historické pravdě a že by ten, kdo mluví o své přítomnosti na tomto místě a o tom, co viděl, ve skutečnosti na onom místě nebyl a nic takového neviděl. V tomto případě je v sázce poctivost autora. Na Kalvárii, u paty kříže, stála Ježíšova matka a vedle ní „učedník, kterého Ježíš miloval“. Máme očitého svědka!

On „viděl“ nejen to, co se dělo před očima všech. Ve světle Ducha svatého po Velikonocích, viděl také smysl toho, co se událo: že totiž v oné chvíli byl obětován pravý Beránek Boží a naplnil se smysl dávné Paschy; viděl, že Ježíš na kříži je novým Božím chrámem, z jehož boku, jak to předpověděl prorok Ezechiel (47, 1 ad.) prýští voda života; že duch, kterého vydal v okamžiku smrti, je počátkem nového stvoření, jako „duch Boží“, jenž se napočátku vznášel nad vodami a proměnil chaos v kosmos. Jan pochopil smysl posledních Ježíšových slov: „Dokonáno je“ (Jan 19, 30).

Ptáme se však, proč v Kristově kříži dochází k tak bezmezné koncentraci významů? Proč je Ukřižovaný všudypřítomný v našich kostelech, na oltářích a na všech místech navštěvovaných křesťany? Kdosi nabídl klíč ke čtení křesťanského tajemství, když řekl, že Bůh se zjevuje „sub contraria specie“, tedy v rozporu s tím, kým ve skutečnosti je: zjevuje svou moc ve slabosti, svou moudrost v bláznovství, své bohatství v chudobě…

Tento způsob čtení se však nevztahuje na kříž. Na kříži se Bůh zjevuje „sub propria specie“, takový jaký je, ve své nejvnitřnější a nepravdivější podobě. „Bůh je agapé“, píše Jan (1 Jan 4,10), obětující se láska, a teprve na kříži se stává zřejmé, kam až zachází tato nekonečná schopnost Božího sebedarování. “Protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti“ (Jan 13, 1); „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal  (smrti) svého jednorozeného Syna (Jan 3, 16); „On mě miloval a za mě se obětoval (smrti)“ (Gal 2, 20).

***

V roce, v němž církev slaví synodu o mladých a chce je postavit do středu své pastorační starostlivosti, přítomnost učedníka, kterého Ježíš miloval, na Kalvárii skrývá zvláštní poselství. Máme všechny důvody k tomu, abychom věřili, že se Jan stal Ježíšovým stoupencem ve velmi mladém věku. Byla to zamilovanost v pravém slova smyslu. Všechno ostatní náhle ustoupilo do pozadí. Bylo to „osobní“, existenciální setkání. Jestliže jádrem Pavlova myšlení je to, co Ježíš učinil, jeho velikonoční tajemství smrti a vzkříšení, jádrem Janova myšlení je Ježíšovo bytí, jeho osoba. Odtud ono tolikeré „Já jsem“, jako odvěká ozvěna procházející jeho evangeliem: „Já jsem cesta, pravda a život“, „Já jsem světlo“, „Já jsem brána“, „Já jsem“ – a dost.

Jan byl téměř jistě jedním z učedníků Jana Křtitele, který se ve chvíli, kdy se na scéně objevil Ježíš, vydává za ním. Na jejich otázku: „Rabbi, kde bydlíš“, Ježíš odpověděl: „Pojďte a uvidíte!“ „Šli tedy, viděli, kde bydlí, a ten den zůstali u něho; bylo kolem čtyř hodin odpoledne (Jan 1, 35-39).“ Ona hodina rozhodla o jeho životě, a proto na ni nikdy nezapomněl.

Právem se budeme v tomto roce snažit, abychom společně s mladými objevili, co od nich Kristus očekává, co mohou dát církvi a společnosti. Avšak nejdůležitější je něco jiného. Ukázat mladým to, co jim může dát Ježíš. Jan to objevil, když byl s ním: „plnost radosti“ a „hojnost života“.

Usilujme o to, aby v podtextu každé naší promluvy o mladých a k mladým zaznívala naléhavá výzva Svatého otce z Evangelii gaudium: „ Zvu každého křesťana, ať už je kdekoli a v jakékoli situaci, aby dnes obnovil svoje osobní setkání s Ježíšem Kristem nebo alespoň přijal rozhodnutí nechat se od Něho potkat a denně Jej bez ustání hledat. Nikdo nemá sebemenší důvod myslet si, že se jej toto pozvání netýká“ (EG, 3). Osobně se setkat s Kristem je možné také dnes, protože On vstal z mrtvých; je živou osobou, nikoli literární postavou. Po tomto osobním setkání je možné všechno, a bez něho se nic v životě nemůže skutečně změnit.

***

Kromě příkladu svého života, zanechal evangelista Jan také psané poselství mladým. V jeho 1. listu čteme jímavá slova, jež jako stařec adresuje mladým v církvích, které založil:

„Napsal jsem vám, mládeži, protože jste silní a Boží slovo zůstává ve vás a protože jste přemohli zlého ducha. Nemilujte svět, ani to, co je ve světě“ (1 Jan 2, 14-15).

Svět, který nemáme milovat a jemuž se nemáme přizpůsobovat není, jak víme, svět Bohem stvořený a milovaný, nejsou to lidé ve světě, kterým naopak máme vždy vycházet vstříc, zejména těm chudým a posledním. „Zavdávat si“ s tímto světem utrpení a marginalizace je paradoxně tím nejlepším způsobem, jak se od světa „odloučit“, protože to znamená jít tam, odkud svět ze všech sil prchá. Znamená to odloučit se od pricipu samého, který řídí svět, totiž od egoismu.

Nikoli! Svět, který nemáme milovat, je jiný, totiž takový, jakým se stal pod nadvládou satana a hříchu; sv. Pavel ho nazývá „duchem, který vládne v ovzduší“ (Ef 1, 1-2). Rohodující roli v něm sehrává veřejné mínění, dnes rovněž doslovně duch „který visí ve vzduchu“, poněvadž se šíří éterem prostřednictvím nekonečných technických možností. „Objevuje se duch s velkou dějinnou intenzitou, jemuž jednotlivec může jen obtížně uniknout. Postupuje se podle obecného ducha, který je považován za samozřejmost. Jednat, myslet nebo říkat cokoli proti němu je považováno za cosi nesmyslného či dokonce nespravedlivého nebo přímo za zločin. Proto se už neodvažujeme stavět se k věcem, situacím a především k životu jiným způsobem, než tak jak je tento duch představuje“ (H. Schlier, Demoni e spiriti maligni nel Nuovo Testanemto, in: Riflessioni sul Nuovo Testanemto, Paideia, Brescia 1976, s. 194)

Právě tomu říkáme přizpůsobení duchu doby, konformismus. Velký věřící básník minulého století, Thomas  Stearns Eliot, napsal tři verše, které vypovídají více než celé knihy: „Ve světě prchajících, člověk mířící opačným směrem, bude vypadat jako dezertér“ (T. S. Eliot, Family Reunion, part II, sc. 2: „In a world of fugitives – The person taking the opposite direction – Will appear to run away“; česky Rodinné shromáždění, Dilia 1964). Milí mladí křesťané, smí-li se stařec jako Jan obrátit přímo na vás, chci vás povzbudit: buďte těmi, kdo se vydávají opačným směrem! Mějte odvahu jít proti proudu! Opačný směr pro nás není místem, nýbrž osobou, je to Ježíš náš přítel a vykupitel.

Obzvláště jeden úkol je svěřen především vám: zachránit lidskou lásku z tragické situace, v níž se ocitla: láska, která už není darováním sebe, nýbrž pouhým – často násilným a tyranským – vlastněním druhého člověka. Na kříži se Bůh zjevil jako agapé, láska, která se dává. Avšak agapé není nikdy bez spojitosti s erós, s láskou hledající, dychtěním a radostí z opětované lásky. Bůh, nám neprojevuje pouze charitu, milosrdnou lásku, nýbrž touží po nás, v celé Bibli se zjevuje jako zamilovaný a žářlící ženich. Jeho láska je také láskou „erotickou“ ve vznešeném smyslu tohoto slova. Právě to vysvětlil Benedikt XVI. v encyklice Deus caritas est.

„Ve skutečnosti se nedá Eros a Agape - vzestupná a sestupná láska - nikdy zcela od sebe oddělit (…) biblická víra nevytváří nějaký vedlejší nebo protikladný svět onomu prapůvodnímu lidskému jevu lásky, nýbrž přijímá celého člověka, očistně zasahuje do jeho hledání lásky a přitom mu otevírá nové rozměry“ (č. 7-8).

Nejde tedy o to vzdát se radostí lásky, přitažlivosti, rezignovat na erós, nýbrž naučit se spojovat erós s agapé, k touze po druhém přidávat schopnost darovat se druhému, a být pamětlivi toho, co sv. Pavel podává jako Ježíšův výrok: „Blaženější je dávat než dostávat“ (Sk 20,35).

Je to schopnost, která se nezískává snadno a rychle. Je zapotřebí přípravit se k tomu, abych ze sebe učinil naprostý dar pro jinou lidskou bytost v manželství nebo pro Boha v zasvěceném životě, počínaje darováním svého času, svého úsměvu a svého mládí v rodině, ve farnosti nebo v dobrovolnické službě. To, co mnozí z vás v tichosti dělají.

Ježíš nám na kříži nedal pouze příklad darované lásky dovedené až do krajnosti. Jeho zásluhou jsme získali milost, abychom ji mohli, alespoň částečně, uskutečnovat ve svém životě. Voda a krev, které vytryskly z jeho boku, k nám dnes přicházejí ve svátostech církve, ve Slovu, i v pouhém pohledu upřeném s vírou k Ukřižovanému. A ještě poslední věc, kterou Jan prorocky viděl pod křížem: muže a ženy všech dob a  všech míst, kteří obraceli pohled „k tomu, kterého probodli“ a plakali s lítostí a útěchou (srov. Jan 19, 37; Zach 12, 10). Připojme se také my k tomuto nesmírnému zástup procházejícímu staletími a z hloubi srdce říkejme: Klaníme se ti Kriste a dobrořečíme ti, neboť jsi svým Svatým Křížem vykoupil svět.

Přeložila Johana Bronková

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
14.12.18 Cantalamessa: Trojici neobsáhneme rozumem, ale můžeme do Ní vstupovat
7.12.18 Cantalamessa: Musíme věřit v Boha, který přesahuje Boha, v něhož věříme
24.3.18 O křesťanské čistotě - postní kázání otce Cantalamessy
16.3.18 O. Cantalamessa o poslušnosti v životě křesťana
10.3.18 Papežský kazatel o pokoře, tajemné cele v duši



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Umění se dotýká nejniternějších zákoutí lidského svědomí

Petrův nástupce přijal slovenského prezidenta

František připomenul dvousté jubileum vánoční písně „Tichá noc“

Cantalamessa: Trojici neobsáhneme rozumem, ale můžeme do Ní vstupovat

Papež pranýřoval pseudopokrok odnímající identitu národům a rodinám

Svatý otec navštíví Bulharsko a Makedonii

Papež: Při řešení migrace sloučit mravní odpovědnost a obecné blaho

Buďte anténou spirituality, řekl Petrův nástupce tvůrcům katolické televize

Papež František: Skoncujme s šílenstvím konzumismu

Papežovy kondolence do Štrasburku a Campinas

Štrasburský arcibiskup: Šlo o útok na symbol, Francii čekají těžké dny

Papež: Modlitba v určitém smyslu již obsahuje spásu

 Nově na webu
Svatý otec: O Otčenáši – Prosba, která se dožaduje s důvěrou

Publicistika: Těšit se na Soudce, který přijde

Publicistika: Svatý stolec a církev v USA

Rozhovory: Dovolili jsme si přispět naší troškou písku do mlýna

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv prosinec 18
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Starší zprávy >

Náš tip

O teologii manželství

Božím lidem je třeba se stát

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího