Řím. Večerní pobožnost Křížové cesty u římského Kolosea, které se účastnilo asi 10 tisíc lidí, zakončil Petrův nástupce modlitbou:
Pane Ježíši, náš pohled obrácený k Tobě, je pln zahanbení, lítosti i naděje.
Před Tvojí svrchovanou láskou nás proniká zahanbení z toho, že jsme tě ponechali o samotě trpět za svoje hříchy:
zahanbení za to, že jsme utekli před zkouškou, ačkoli jsme ti říkali tisíckrát: „kdyby tě všichni opustili, já tě nikdy neopustím“;
zahanbení, že jsme zvolili Barabáše a ne tebe, moc a nikoli tebe, zdání a ne tebe, bůžka peněz a nikoli tebe, světskost a ne věčnost;
zahanbení za to, že jsme tě pokoušeli ústy a srdcem pokaždé, když jsme se ocitli v nějaké zkoušce a říkali ti: „jsi-li mesiáš, zachraň se a uvěříme ti!;
zahanbení z toho, že se tolik lidí, ba dokonce tvých služebníků, nechalo svést ambicemi a prázdnou slávou a ztratilo svoji důstojnost a první lásku;
zahanbení, protože naše pokolení zanechává mladým lidem svět drcený rozděleními a válkami, svět pohlcený sobectvím a odsouvajícím stranou maličké, mladé, nemocné a staré;
zahanbení z toho, Ježíši, že jsme ztratili stud.
Pane Ježíši, dávej nám vždycky milost svatého zahanbení!
Náš pohled je také pln lítosti, která před tvým výmluvným mlčením vyprošuje tvoje milosrdenství:
lítosti, která klíčí z jistoty, že pouze ty nás můžeš zachránit ze zla, pouze ty nás můžeš uzdravit z malomocenství naší nenávisti, sobectví, pýchy, chtivosti, pomsty, žádostivosti a idolatrie; jedině ty nás můžeš znovu obejmout, darovat nám opět dětskou důstojnost a radovat se z našeho návratu k životu;
lítosti, která klíčí z pocitu naší nepatrnosti, naší nicotnosti, naší marnosti a nechá se pohladit tvou něžnou a mocnou výzvou k obrácení;
lítosti Davida, který v propasti své bídy nachází svoji jedinou sílu znovu v tobě;
lítosti, která se rodí z našeho zahanbení, z naší jistoty, že naše srdce bude stále neklidné, dokud nenalezne jediný zdroj plnosti a pokoje v tobě;
lítosti Petra, jehož pohled se setkal s tvým a hořce se rozplakal, protože tě před lidmi zapřel.
Pane Ježíši, dávej nám stále milost svaté lítosti!
Před tvým svrchovaným majestátem je v temnotě našeho zoufání zažehnuta jiskra naděje, protože víme, že tvojí mírou lásky k nám je nezměrnost;
naděje, protože tvoje poselství nadále, i dnes, inspiruje mnohé lidi a národy tím, že jedině dobro může potřít zlo a zlobu, jedině odpuštění může zrušit zášť a pomstu, jedině bratrské objetí může rozptýlit nevraživost a strach vůči druhému;
naděje, protože tvoje oběť nadále, i dnes, vydává vůni božské lásky, která se něžně dotýká srdcí mnohých mladých lidí, kteří ti nadále zasvěcují svoje životy a stávají se živými příklady lásky a nezištnosti v tomto našem světě požíraném logikou zisku a snadného výdělku;
naděje, protože mnozí misionáři a misionářky nadále, i dnes, vyzývají spící svědomí lidstva, riskují život, aby ti sloužili v chudých, skartovaných, migrantech, neviditelných, vykořisťovaných, hladových a vězněných;
naději, protože tvoje svatá církev složená z hříšníků nadále, i dnes, navzdory všem snahám o její diskreditaci je světlem, které osvěcuje, dodává odvahu, podporuje a dosvědčuje tvoji neomezenou lásku k lidstvu, a je vzorem altruismu, archou spásy a pramenem jistoty a pravdy;
naděje, protože z tvého kříže, plodu chtivosti a zbabělosti mnoha učitelů Zákona a pokrytců, vzešlo Vzkříšení, proměnilo temnoty hrobu v úsvit nepomíjejícího nedělního rána a učí nás, že tvoje láska je naše naděje.
Pane Ježíši, dávej nám stále milost svaté naděje!
Pomoz nám, Synu člověka, vysvléci se z arogance onoho lotra po tvé levici i těch krátkozrakých a zkorumpovaných, kteří v tobě viděli zužitkovatelnou příležitost, krizitovatelného odsouzence, směšného ztroskotance i možnost, jak nařknout ze svých vlastních vin druhé, ba dokonce Boha.
Prosíme tě, Synu Boží, abys nás ztotožnil s dobrým lotrem, který se na tebe díval očima plnýma zahanbení, lítosti a naděje, očima víry spatřil v tvojí zdánlivé porážce božské vítězství, poklekl před tvým milosrdenstvím a poctivě uloupil ráj! Amen.
(mig)