Jeruzalém. Podle juliánského kalendáře připadly oslavy velikonoc na minulý víkend. Velikonoční vigílii doprovázel zázrak Svatého ohně v Bazilice Božího hrobu, který se po staletí každoročně opakuje.
Pravoslavné velikonoce ve Svaté zemi doprovází tradičně obřad Svatého ohně. Bílá sobota je v arabštině označována za „sabt el nur“, sobotu světla. Zástupy věřících totiž očekávají sestoupení Svatého ohně do Kristova hrobu. Obřadu předsedal řecký pravoslavný patriarcha Jeruzaléma Theophilos III., spolu s představiteli arménské, koptské a syrské církve.
Tento zvláštní ritus probíhá v nezměněné podobě přinejmenším po šest století. Svědectví o něm jsou však zazanamenána již od založení konstantinovské baziliky ve 4. století. Patriarcha Theophilos III. prošel středem shromáždění k edikule Svatého hrobu. V ruce držel lampu, jejíž světlo se udržuje po celý rok. Nyní však byla zhasnuta v očekávání opětovné zažehnutí Svatým ohněm. Sestoupil do edikuly a pronesl zvláštní modlitby. Po několika minutách se bazilikou rozlehl jásot ohlašující „sestoupení“ ohně. Krátce na to se Bazilika Svatého hrobu rozzářila světlem svící zapálených od zázračného ohně.
Jak pro náš rozhlas vysvětlil Eli, arabský křesťan z jeruzalémského Starého města, místní věřící tuto slavnost hluboce prožívají:
„Narodil jsem se a žiju tady v Jeruzalémě na Starém městě. Pocházím z rodiny částečně pravoslavné a částečně katolické. Svátky slavíme všichni společně, jak katolické, tak i pravoslavné. Pravoslavné ale vnímeme jako zvláštní slavnost, protože při ní skutečně prožíváte Velikonoce, prožíváte Zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tento Svatý oheň ze Starého města se pak rozšiřuje do celého světa.“
Posvátnému obřadu přihlížel také františkánský sakristán Svatého hrobu, zatímco další jeho františkánští spolubratři sledovali dění z horního ochozu baziliky. Br. Giuseppe Maria Modesti nám k tomu řekl:
„Obřad Svatého ohně při pravoslavných velikonocích je vždy mimořádně působivý. Existují pradávná svědectví, ztvrzující jeho dlouhou tradici. Letos je to potřetí, co se tohoto ritu účastním. Myslím, že se všichni shodneme na definici, jakou mu dal řecký pravoslaný patriarcha: „Z edikuly Svatého hrobu vychází oheň, který je svatý, neboť pochází ze Svatého hrobu.“
Historická svědectví o „Svatém světle“
Zázrak „Svatého světla“, jak jej nazývají Řekové, je doložen nepřetržitě od počátku 12. století. Obřad začíná v poledne zvláštní modlitbou pravoslavného patriarchy Jeruzaléma, zatímco věřící zpívají hymnus „Pane smiluj se“, dokud Svatý oheň nesestoupí do lampy s olivovým olejem, kterou drží patriarcha v edikule Svatého hrobu. Patriarcha pak vystoupí z edikuly ven s hořící lampou a rozsvítí další svíce. Poutníci tvrdí, že tento oheň se zpočátku šíří od svíce ke svíci sám a prvních 33 minut nepálí. Mnozí mu proto nastavují své tváře a ruce. Starého data je také další zvláštnjí zvyklost: předtím než patriarcha vstoupí do edikuly Svatého hrobu, izraelší vojáci místo zkontrolují, aby potvrdili, že se v něm nenacházejí žádné nástroje k rozsvícení ohně. V minulosti toto přezkoumání prováděli turečtí vojáci.
První svědectví o sestoupení Svatého ohně zaznamenal ruský igumen Daniel v roce 1106. Líčí v něm modravou záři sestupující od kupole do edikuly, kde očekává patriarcha s lampou. Zvláštní svědectví se zachovalo z roku 1579, kdy Turci zabránili řeckému patriarchovi vstoupit do baziliky a v edikule Svatého hrobu jej nahradil arménský patriarcha. Modlil se za sestoupení ohně po celý den a noc, leč marně. Nakonec se oheň skutečně objevil, zažehl však svíci v ruce řeckého patriarchy, který stál nedaleko vstupní brány. Stopy tohoto ohně a prasklina, kterou údajně způsobil, jsou doposud viditelné a patří mezi uctívaná místa.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
