Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Mezi duchovními pouty, jež nás spojují, bych chtěl připomenout hrob svatého Cyrila, ve starobylé Bazilice sv. Klimenta v Římě, apoštola Slovanů, jehož hlásání rozšířilo víru v zemích, kde vaše církev uskutečňuje své poslání“ – řekl papež František při dnešní audienci pravoslavného metropolity Rastislava. Tento čtyřicetiletý prešovský arcibiskup stojí v čele Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, která je nejmladší ze črnácti autokefálních ortodoxních církví. Ačkoli oficiálně čítá v obou státech jen málo přes 70 tisíc členů, její význam dnes roste především díky přistěhovalcům z Ukrajiny.

Společné dědictví svatosti

Právě osobnost sv. Cyrila, uctívaného jak na Východě tak i na Západě, inspirovala Petrova nástupce k trojici úvah, o něž se chtěl – jak řekl – „bratrsky podělit“. Solunští bratři přinesli papeži Hadriánovi II. relikvie svatého Klimenta, jednoho z prvních biskupů Říma, který zemřel ve vyhnanství za vlády císaře Trajána, připomněl papež František a dodal:

„Toto gesto Cyrila a Metoděje nám připomíná, že my, křesťané, jsme společně zdědili nesmírné společné dědictví svatosti, na kterém se máme neustále podílet. Mezi mnohými svědky nespočetní mučedníci – podobně jako sv. Kliment – vyznali věrnost Ježíši v minulých staletích, ale i v nedávné době, například když ateistické pronásledování zasáhlo vaše země. Stejně tak i dnes je utrpení mnoha bratří a sester pronásledovaných pro evangelium naléhavou výzvou, která nás pobízí k hledání větší jednoty. Kéž nám příklad sv. Cyrila a Metoděje pomůže docenit toto dědictví svatosti, které nás již pojí.“

Vztah evangelizace a kultury

Jako druhý aspekt, k němuž odkazují postavy slovanských Věrozvěstů, zmínil papež vztah mezi evangelizací a kulturou.

„Jako vzdělaní Byzantinci se tito svatí bratři odhodlali přeložit evangelijní poselství do řeči přístupné slovanským národům Velké Moravy. Tím, že vštěpili evangelijum do určité kultury, napomohli jejímu rozmachu. Apoštolát svatých Cyrila a Metoděje, které  papež Jan Pavel II. vyhlásil za spolupatrony Evropy, zůstává pro nás všechny i dnes vzorem evangelizace. Při hlásání Pána nestačí pouze upevňovat schemata z minulosti, nýbrž je třeba zaposlouchat se do Ducha, která stále vnukává nové a odvážné cesty k evangelizaci současných lidí. Činí tak také dnes, i v tradičně křesťanských zemí, které jsou často poznamenané sekularizací a lhostejností.“

Sv. Cyril a Metoděj, předchůdci ekumenismu

Třetím bodem, na který papež František v souvislosti se Soluňskými bratry poukázal, je ekumenický rozměr. Podařilo se jim překonat roztržky mezi křesťanskými komunitami různých kultur a tradic, proto je můžeme považovat za „pravé předchůdce ekumenismu,“ jak je označil papež Jan Pavel II. (Slavorum Apostoli, 14).

„Připomínají nám, že jednota neznamená uniformitu, nýbrž sladění růzností v duchu Svatém. Kéž nás svědectví sv. Cyrila a Metoděje provází na putování k plné jednotě a podněcuje nás prožívat tuto různost ve společenství tak, abychom se nikdy nenechali odradit od cesty, kterou jsme z Pánovy vůle povolání kráčet s radostí.“

Papež František ocenil také aktivní účast Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku ve Smíšené mezinárodní komisi pro teologický dialog mezi katolickou a pravoslavnou církví, v níž zasedá - na audieci rovněž přítomný – michalovsko-košický arcibiskup Juraj. Vyjádřil rovněž přání, aby tato komise, která v roce 2016 vydala dokument o vztazích mezi papežským primátem a konciliaritou v prvním tisíciletí, pokračovala v prohlubování dialogu na toto téma.

S poděkováním za návštěvu posilňující duchovní a přátelské svazky připojil František na závěr audience modlitbu: „Na přímluvu sv. Cyrila a Metoděje, prosím Pána, abychom jednoho dne dosáhli úplné jednoty, k níž směřujeme.“

Pravoslavný metropolita Rastislav: Jsme poutníky do Emauz

Metropolita Rastislav se ve své promluvě ke Svatému otci označil za jednoho z nástupců sv. Metoděje na stolci moravsko-panonských arcibiskupů, a poděkoval Františkovi, že jej přijímá „se stejnou radostí a láskou, s jakou sv. Metoděje přijal v roce 868“ jeho ctihodný předchůdce Hadrián.  Připomněl rovněž, že jurisdikce jeho církve se vztahuje právě na území, kam před 1155 přišli solunští bratři na pozvání knížete Rastislava. Pouť katolické a pravoslavné církve přirovnal k cestě do Emauz:

„Vaše Svatosti, z historických důvodů nemůžeme v současnosti my, pravoslavní a římští katolíci, spoelčně lámat Chléb Života. Zůstáváme však učedníky, kteří společně jako poutníci kráčejí po cestě a s kterými, ač si to možná někdy neuvědomujem, společně kráčí i náš Pán a Bůh, který nás utěšuje, otvírá nám Písma, dává nám novou naději, naplňuje odvahou a obnovuje naši důvěru. Hoří nám srdce, když bok po boku společně kráčíme dějinami. Právě tuto zkušenost společenství učedníků, kteří jako poutníci společně kráčejí po stezkách dějin, obě naše církevní společenství nazývají tradicí. Tento výraz je jak pro pravoslavné tak pro římské katolíky naplěn drahocenným významem,“ řekl ve své promluvě metropolita Rastislav.

Setkáváme se jako dva učedníci, řekl prešovský pravoslavný arcibiskup, jako poutníci nepokojným světem, kde nespočetné množství lidí ztrácí své kořeny, naději a víru, kde je náš Spasitel denodenně odmítaný, ponižovaný a znovu křižovaný v mnoha lidských srdcích, kde opět trpí skrze tělesné, duševní i duchovní utrpení našich bližních. Do tohoto světa poznamenaného bolestí a beznadějí jsme jako učedníci povoláni hlásat radostnu zvět, oživující a všechno obnovující slovo, svoji vlastní zkušenost se Vzkříšeným „odevzdávat tuto svatou tradici světu, po němž kráčíme“, dodal metropolita Rastislav, nejvyšší představitel Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

V závěru setkání věnoval papeži Františkovi ikonu sv. Cyrila a Metoděje s velkomoravským knížetem Rastislavem.