Japonsko/Pákistán/Itálie. Mezi nově jmenovanými kardinály je také ósacký arcibiskup Manyo Maeda, šestý Japonec v kardinálském sboru. Rodák z Nagasaki (1949) byl v roce 1975 vysvěcen právě pro tuto diecézi a poté, co pět let sloužil jako generální sekretář Japonské biskupské konference (2005-2011), nastoupil na biskupský stolec v Hirošimě, odkud byl poslán do Ósaky (2014). Biskup Maeda se široce zapojil do hirošimského mírového hnutí a také pracoval na beatifikaci tzv. skrytých křesťanů, vypovězených do exilu na území hirošimské diecéze. V závěru vlny pronásledování před 150 lety bylo také z Nagasaki vyhoštěno 3400 věřících, z nichž více než 600 zemřelo. Budoucího japonského kardinála lze nazvat legitimním nástupcem apoštolů, protože se ještě jako farní kněz na vlastním člunu aktivně věnoval rybaření. Kromě toho patří k pěti milionům aktivních „haidžinů“, tedy Japonců, kteří pěstují trojveršové umění haiku. Maedovy krátké básně se objevují v jeho psaných textech i kázáních.
Stejně jako z japonských haiku, veršů smysluplného obsahu a vytříbeného výrazu, vyzařuje moudrost a rovnováha také z dalšího kandidáta na kardinálský purpur. Je jím nejstarší z pákistánských biskupů, dvaasedmdesátiletý Joseph Coutts, „arcibiskup s bílým vousem“, jak mu láskyplně přezdívají věřící. Narodil se v indickém posvátném městě sikhů, Amristaru, v době, kdy Pákistán ještě neexistoval. Svým životem pak doprovázel svízelné dějiny nové země – války s Indií a spor s Afghánistánem, střídání demokratických vlád a vojenských diktatur, nárůst katolického společenství i postupnou islamizaci státu. Není divu, že si proto při povolání do biskupské služby v diecézi Hyderabad zvolil za heslo jediné výmluvné slovo: Harmonie. Právě tou se totiž vyznačuje jeho apoštolské a pastorační dílo v zemi, kde katolíci tvoří jedno procento z více než 290 milionů obyvatel.
„Jako křesťané v islámské republice Pákistánu jsme povoláni k dvojími poslání“, upozorňuje mons. Coutts. „Za prvé k budování pokoje a harmonie ve společnosti, v duchu evangelního úsilí o svornost, a za druhé k podpoře národního rozvoje prostřednictvím sociálních děl, škol a nemocnic, které konkrétně vyjadřují Kristovu lásku“, sdělil deníku La Stampa. Duchem, vnášejícím soulad, se budoucí kardinál inspiroval z evangelního svědectví holandského misionáře Jamese Cornelia van Miltenburga, prvního biskupa Karáčí, který oddával Couttsovy rodiče a duchovně vedl také mladého Josepha. Na tentýž biskupský stolec v dvoumilionové metropoli Karáčí pak Joseph Coutts nastoupil roku 2012; v téže době rovněž předsedal Pákistánské biskupské konferenci (2011-2017).
„V karáčské arcidiecézi přibývají věřící hlavně na periferiích“, uvedl budoucí pákistánský kardinál pro agenturu Fides, „a církev se proto snaží o stavbu nových kostelů a škol. Kněží tvrdě pracují, protože jich není dostatek, a také arcibiskup chodí v neděli vypomáhat do farností, kde se slouží mnoho mší. Kardinálské jmenování bude odpovědností navíc, protože jistě přinese mnohá oficiální setkání. Určitě změní můj životní styl“, vysvětluje dále.
Zprávu o kardinálském jmenování v Pákistánu přijali s radostí nejenom katoličtí věřící, nýbrž za poctu ji považuje také muslimská vláda: „Mají diplomatické vztahy se Svatým stolcem, a tudíž vědí, kdo je to kardinál. Telefonovali mi také z největší islámské strany v zemi a přijdou mi pogratulovat. O purpuru se mluvilo v televizi i novinách, odpověděl jsem na dotazy mnoha novinářů“, říká arcibiskup Joseph Coutts, který se stane druhým kardinálem v pákistánských dějinách. V roce 1973 papež Pavel VI. začlenil do kardinálského sboru jeho předchůdce ve vedení karáčské diecéze, mons. Josepha Cordeira, který zemřel před pětadvaceti lety (roku 1994).
V Itálii se také letos kardinálské jmenování vyhnulo tradičním kardinálským stolcům v Benátkách a Turíně a směřuje do Aquily, těžce poškozené zemětřesením před devíti lety. Purpur se tak stává papežovým láskyplným gestem pro všechny obyvatele střední Itálie, které v letech 2009 až 2017 zasáhla vlna ničivých otřesů, zdůrazňuje pro naše mikrofony arcibiskup Aquily, mons. Giuseppe Petrocchi:
„Obnova pokračuje dvojí rychlostí – u soukromých objektů poměrně svižně, kdežto u veřejných budov, včetně kostelů, postupuje pomaleji, než se předpokládalo. Problém se tu ale nevyřeší pouhou výstabou poškozeného zdiva, protože zde došlo k mnoha osobním, psychickým, vztahovým zemětřesením. To je přehlížené hledisko, na které by se aquilská církev ve jménu evangelia měla zaměřit, a zapojit přitom také další církve, které postihl stejný osud, poznamenaný bolestí, ale také jistotu v zásah Boží prozřetelnosti.“
sdělil Vatikánskému rozhlasu arcibiskup Petrocchi (foto), jeden ze čtrnácti budoucích kardinálů, kteří obdrží titul při konzistoři 29. června.
(RaVat)
odeslat článek
vytisknout článek
