Před padesáti lety, 6. června 1968, byl v Los Angeles zavražděn Robert F. Kennedy. Pět let po vraždě jeho bratra, prezidenta Johna F. Kennedyho, zhasly naděje na Bílý Dům pro dalšího člena této rodiny, charismatického vůdce a senátora, o němž Pavel VI. s dojetím mluvil jako o „hlasu ve prospěch chudých, vyděděných a segregovaných“ a propagátoru sociální spravedlnosti (Angelus, 9. června 1968). Robert Kennedy Jr., syn zavražděného politika, vydal nedávno knihu nazvanou American Values (Americké hodnoty), v níž líčí příběh svého otce a nejznámější americké rodiny. V rozhovoru pro náš rozhlas vzpomíná na dobu, kdy se ve virginijské ville, v níž vyrůstal, rozhodovalo o velkých otázkách dějin:
„Pro mne, mé sestry, bratry a bratrance to bylo kouzelné období. Byli jsme součástí bitvy, která se týkala všech velkách otázek té doby. V zimě se náš dům na Hickory Hill ve Virginii stával satelitem Bílého domu a mnoho velkých problémů – jako integrace v Mississippi a Alabamě, invaze v Zátoce sviní (Bay of Pigs) či kubánská krize – se řešilo z našeho domu. Jako děti jsme do toho byli zapojení, poslouchali jsme debaty a sledovali, jak se před námi rozvíjejí dějiny.“
Říká Robert Kennedy jr., který dnes působí jako právník a angažuje s v ochraně životního prostředí. Na svého otce vzpomíná s velkou láskou. Zajímal se o každého z nás a každého z nás vnímal s jeho zvláštními talenty a zájmy, dodává.
„Pokud jde o mne, ve škole mi to nešlo a cítil jsem, že kdyby mi dal najevo svůj nesouhlas, zlomilo by mne to. On ale místo toho projevoval velký zájem o to, v čem jsem byl dobrý. Zajímal jsem se o zvířata. Choval jsem poštovní holuby, cvičil jsem sokoly a chodil na ryby a na lov… Viděl, že v některých věcech se mi daří a chválil mne za ně, aniž by mi vyčítal to, v čem jsem nevynikal.“
Ačkoli od smrti Boba Kennedyho uplynulo již půl století, Spojené státy na něj nezapomněly a často se vrací k odkazu jeho osobnosti. Podle jeho syna je důvodem kennedyovská přestava demokracie. Právě k ní se také sám hlásí v knize American Values.
„Myslím, že zásluhou mého strýce a otce vnímají, že Spojené státy byly vzorovým národem v tom smyslu, že utvářely demokracii a zdokonalovaly americkou unii doma, ale nevnucovaly své názory lidem jinde na světě (…) Znamená to nikoho nenutit, aby dělal, co chceme my, ale spíše realizovat americké hodnoty doma. Zdokonalovat americkou unii, být vzorem v dodržování občanských a lidských práv, velkorysosti, demokracie, spravedlnosti a laskavosti. A naše zahraniční politika by neměla být založena na vojenské síle.“
Můj otec se stejně jako papež Jan XXIII. domníval, že církev má být nástrojem spravedlnosti a vlídnosti ve světě, říká Robert Kennedy Jr. a dodává, že by se jistě dobře shodl s papežem Františkem.
„Napsal jsem kdysi knihu pro děti o sv. Františku z Assisi. Druhé jméno mého otce bylo Francis. A František byl také patronem domu, kde jsme vyrůstali. Tak si myslím, že názory papeže Františka na roli církve jsou stejné jako názory mého otce na to, jak by vláda i církev měla působit v širší společnosti. To znamená zasazovat se o spravedlnost, laskavost a dobro ve světě – a nikoli o válku.“
Říká v rozhovoru pro náš rozhlas Robert Kennedy Jr.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
