Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   19. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

 Cesty mimo Itálii 

21.6.2018 

Římský biskup v Ženevě

Ženeva. 1.„Žít podle Ducha znamená odmítat zesvětštění“ kázal papež při ekumenické modlitbě v sídle Světové rady církví. 2. „Vzroste-li misionářský zápal, vzroste také jednota mezi námi“ - prohlásil papež ke Světové radě církví.

Papež František krátce před osmou hodinou ráno zahájil třiadvacátou zahraniční cestu svého pontifikátu, která jej zavedla do Ženevy. Během jednodenní návštěvy švýcarské metropole římský biskup promluvil v sídle Světové rady církví a v podvečer sloužil mši svatou pro místní katolíky.

Již ve středu večer však Svatý otec svěřil svou “ekumenickou pouť” Matce Boží v římské bazilice Santa Maria Maggiore, kde se pomodlil před starodávnou mariánskou ikonou Salus Populi Romani. Papež František přijel do Ženevy u příležitosti sedmdesátého výročí založení Světové rady církví, a tedy na pozvání generálního tajemníka této ekumenické instituce, norského pastora Olava Fykseho Tveita:

„Je pro nás velikou poctou a inspirací, že u nás můžeme papeže přivítat. Zároveň je to známka toho, v jakém bodě ekumenického hnutí nyní jsme a co jsme dosud v rámci Světové rady vykonali. Vyvinulo se totiž velice silné společné chápání toho, co to vůbec znamená být církví”,

uvedl evangelický pastor a teolog pro Vatikánský rozhlas.

Papež František, kterého do Ženevy doprovodil předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů, švýcarský kardinál Kurt Koch, s cílem své “ekumenické pouti” seznámil rovněž novináře, kteří se dnes dopoledne shromáždili na palubě letounu italských aerolinek:

„Všechny vás zdravím a děkuji vám za vaši práci během této cesty. Je to cesta směrem k jednotě, doprovázená touhou po jednotě…”

řekl Svatý otec, kterého po přistání v Ženevě čekala protokolární část návštěvy – soukromé setkání s prezidentem Švýcarské konfederace, Alainem Bersetem, které trvalo asi dvacet minut. Ihned z letištního salonku se římský biskup vydal do Ekumenického centra Světové rady církví, situovaného v mezinárodní části města poblíž úřadů OSN. Budova obklopená rozlehlým parkem byla otevřena v polovině šedesátých let a její jádro tvoří ekumenická kaple, dílo dánského architekta Erica Mollera, kterou papež ihned po příjezdu navštívil.

Ad 1. Ve vstupní hale Ekumenického centra se poté konala ekumenická bohoslužba, při které zaznělo čtení z páté kapitoly listu Galaťanům. Jak papež František podotkl v kázání, tato církevní obec prožívala vnitřní spory: byly mezi nimi totiž skupiny, které se vzájemně přely a obviňovaly. Apoštol je proto několikrát vybízí, ať jdou podle Ducha (srov. Gal 5,16.25).

Pouť je metafora, která vyjevuje smysl lidského života. Lidský život si sám nevystačí, ale stále hledá něco dalšího. Srdce nás pobízí, abychom vykročili a dosáhli cíle. Chůze je však kázeň, námaha a vyžaduje každodenní trpělivost a neustálé cvičení. Je třeba zříci se mnoha cest a vybrat tu, jež vede k cíli, a uchovávat si paměť, abychom ji neztratili. Cíl a paměť. Chůze vyžaduje, abychom se pokorně dokázali vrátit zpět, je-li to nezbytné, a pečovali o druhé během cesty, neboť pouze společně se jde dobře. Putování zkrátka vyžaduje neustálou konverzi.“

Na jedné straně existuje cesta podle Ducha; na druhé straně „propadání žádostem těla“ (srov. Gal 5,16), pokračoval papež František. Volba majetnictví a logika sobectví však přináší tragické důsledky, které máme denně před očima. Na stezkách dnešního světa vládne obrovská lhostejnost, člověk se stává otrokem bezuzdného konzumismu, maličcí a staří se mění v obtížné odpadky, přehlušuje se Boží hlas a stvoření se využívá k pouhému uspokojení svých potřeb.

„Dnes nás interpelují slova apoštola Pavla více než dříve. Žít podle Ducha znamená odmítat zesvětštění. Znamená to volit logiku služby a růst v odpuštění. Znamená to pohroužit se do dějin spolu s Bohem nikoli nabubřelým vytahováním se, nýbrž v rytmu „jediného přikázání: Miluj svého bližního jako sebe“ (v. 14).“

Během dějin došlo k rozdělení mezi křesťany nezřídka proto, že ke  kořenům jejich společného života prosáklo světské smýšlení, vysvětloval Svatý otec. Nejprve se starali o svoje zájmy, potom o Ježíše Krista.

Za takové situace bylo pro nepřítele Boha i člověka snadné nás rozdělit, protože jsme sledovali směr těla, nikoli Ducha. Dokonce i některé minulé pokusy o ukončení oněch rozdělení skončily uboze, protože byly vedeny hlavně světskou logikou. Hnutí, ke kterému značně přispěla Ekumenická rada církví, se však zrodilo z milosti Ducha svatého (srov. Unitatis redintegratio,1). Ekumenismus nás uvedl do pohybu podle Ježíšovy vůle a bude se rozvíjet, pokud bude veden Duchem a odmítne každé sebevztažné zdráhání“.

Mohlo by se však namítnout, že takovéto putování je ztrátové, dodal František. Údajně totiž patřičně nechrání zájmy vlastních komunit, často pevně stmelených etnickou příslušností nebo ustáleným zaměřením, ať už jsou spíše „konzervativní“ či „pokrokové“.

„Ano, rozhodnout se patřit Ježíšovi spíše než Apollovi či Kéfovi (srov. 1 Kor 1,12), být Kristův spíše než „Žid či Řek“ (srov. Gal 3,28), Pánův spíše než pravicový či levicový a dát podle evangelia přednost bratrovi a nikoli sobě, je v očích tohoto světa nezřídka ztrátové. Nemějme strach ze ztrátové práce. Ekumenismus je velký „ztrátový podnik“. Jde však o evangelní ztrátu, jak naznačuje Ježíš: „Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, ale kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si ho“ (Lk 9,24). [...] Je to logika Paschy. Ta jediná přináší plody.“

Je samozřejmě těžké mírnit nevraživost a kultivovat společenství a je obtížné vyváznout z rozporů a vzájemného odmítání, jež byly živeny celá staletí, připustil papež František. Ještě těžší je odolat záludnému pokušení kráčet společně, avšak ve snaze dosáhnout nějakého postranního zájmu. Toto není logika Apoštola, nýbrž Jidáše, který šel spolu s Ježíšem, ale kvůli svým zájmům, varoval římský biskup.

„Odpověď na naše vrávoravé kroky je stále tatáž: jít podle Ducha, očišťovat srdce od zla, volit se svatou umíněností cestu evangelia a odmítat zkratky tohoto světa. (...) Tato cesta má přesný cíl: jednotu. Opačná cesta, tedy rozdělení, vede k válkám a pustošení. Stačí si přečíst dějiny. Pán nás žádá, abychom šli neustále cestou společenství, které vede k pokoji. Rozdělení totiž „zřejmě odporuje Kristově vůli, je pohoršením světu a poškozuje svatou věc hlásání evangelia všemu stvoření“ (Unitatis redintegratio, 1). Pán od nás žádá jednotu; svět, soužený mnoha rozděleními, která dopadají zejména na ty nejslabší, volá po jednotě“.

Prosme Otce, ať se zdatněji ubíráme cestami Ducha. Kříž ať tuto cestu orientuje, neboť na něm byly zbořeny všechny dělící přehrady a přemoženo každé nepřátelství, uzavřel papež František homilii při ekumenické bohoslužbě v sídle Světové rady církví.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY je ZDE

V poledne se papežská delegace odebrala do Ekumenického institutu na zámečku v Bossey, kde si papež promluvil s tamními studenty teologie z celého světa.

Ad 2. „Zvěstovat evangelium až na konec světa přirozeně patří k našemu křesťanskému bytí. Jedinou naší chloubou je Boží velebnost, která je na Kristově tváři, a tento poklad nelze redukovat na imanentní humanismus ani skrývat z obav před tímto světem“ – řekl papež František v sídle Světové rady církví, kam se po obědě opět vrátil. Jádrem jeho promluvy, kterou pronesl po vystoupení generálního sekretáře Olafa Tveita a moderátorky Světové rady církvi Agnes Abuomové, byla výzva k novému evangelizačnímu rozmachu. Jsem přesvědčen, že vzroste-li misionářský zápal, vzroste také jednota mezi námi, zdůraznil Petrův nástupce.

V úvodu promuvy se papež  nechal inspirovat 70. výročím této ekumenické instituce a zastavil se u symbolických významů sedmdesátky. Připomněl, že z biblického hlediska označuje plnost času a je znamením Božího požehnání. V Matoušově evangeliu se pak objevuje v pasáži o odpuštění, máme odpouštět nikoli jen sedmkrát, ale „sedmdesát sedmkrát“.

„Tento počet jistě nemá význam kvantitativní, nýbrž otevírá kvalitativní horizont. Není měřítkem spravedlnosti, nýbrž otevírá míru nezměrné lásky, schopné odpouštět bez omezení. Tato láska nám po staletích rozporů umožňuje být spolu jako bratři a sestry, smířeni a vděčni Bohu našemu Otci.“

Jsme zde díky těm, kdo zvolili cestu odpuštění, kdo se nedali zaplést do kontroverzí, ale měli odvahu hledět dál, věřit v jednotu a překonávat podezření a strach, dodal papež. Jsme nositeli víry, lásky a naděje těch, kdo v síle evangelia nalezli odvahu obrátit směr dějin „které nás zavedly k nedůvěře ve stopách ďábelské spirály neustálé fragmentace“. Duch svatý, který je inspirátorem ekumenického hnutí, oproti tomu vyznačil a vyznačoval cestu smířeného společenství, vedoucí k viditelnému projevení bratrství, které věřící již spojuje, pokračoval papež. Připomněl, že Světová rady církví vznikla jako nástroj ekumenického hnutí a odpověď na Pánovu modlitbu za jednotu křesťanů, „aby svět uvěřil“ (Jan 17,21).

„Dovolte mi, drazí bratři a sestry, abych kromě vřelého poděkování za vaše úsilí o jednotu, kterým nešetříte, vyjádřil také jedno znepokojení. Vyplývá z dojmu, že ekumenismus a misijní poslání nejsou již tak těsně spojeny jako v počátcích. Misijní poslání, které je víc než diakonií a podporou lidskému rozvoji, však nemůže být opominuto, ani promarněno. Patří k naší identitě. Zvěstovat evangelium až na  konec světa přirozeně patří k našemu křesťanskému bytí.“

Způsoby evangelizace se sice liší podle času a místa, avšak důležité je připomenout, že Kristova církev roste přitažlivostí, která nespočívá v našich idejích strategiích či programech, pokračoval František.

„V Ježíše Krista se neuvěří za pomoci sběru konsenzů a Boží lid není redukovatelný na pozici nějaké nevládní organizace. Nikoli, síla přitažlivosti spočívá cele v onom vytříbeném daru, který uchvátil apoštola Pavla: »Poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení« (Flp 3,10). To je jediná naše chlouba: „poznání Boží velebnosti, která je na Kristově tváři“ (2 Kor 4,6) a dostalo se nám od Ducha, který je dárcem života. Toto je poklad, který nosíme v hliněných nádobách (srov. 7) a máme jej nabízet tomuto milovanému a trýzněnému světu. Nebyli bychom věrní misijnímu poslání, kdybychom tento poklad redukovali na čistě imanentní humanismus, přizpůsobený dobovým módám. A byli bychom špatnými strážci, kdybychom jej chtěli pouze uchovat a zakopat jej ze strachu před výzvami tohoto světa (srov. Mt 25,25).”

Potřebujeme nový evangelizační rozmach, zdůraznil papež. Jsme povoláni žít radostí evangelia, chválit Pána a sloužit bratřím s touhou otevírat horizonty dobroty a krásy těm, kterým se nedostalo milosti poznat Ježíše.

„Jsem přesvědčen, že vzroste-li misionářský zápal, vzroste také jednota mezi námi.  Stejně jako bylo zvěstování na počátku znamením jara církve, tak přinese evangelizace nové ekumenické jaro. Stejně jako v počátcích se semkněme ve společenství kolem Mistra, nikoli bez zahanbení za svoje neustálé otálení, a řekněme spolu s Petrem: »Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života« (Jan 6,68).

Druhou část promluvy věnoval papež mottu své návštěvy v sídle Světové rady církví, které zní: »Jít, modlit se a společně pracovat«. Jak vysvětlil, sloveso „jít“ chápe dvousměrně, jednak jako směřování ke středu, které nás identifikuje jako ratolesti jediného kmene, jímž je Ježíš, a podruhé jako vycházení na existenciální periferie dneška. Modlitba je pak „kyslíkem ekumenismu“, bez něhož se společenství stává dýchavičným a nerozvíjí se, dodal a vybídl k vzájemné modlitbě jedněch za druhé. Pokud jde o společnou práci František ocenil působení Komise víra a řád, na níž se katolická církev chce i nadále podílet prostřednictvím „vysoce kvalifikovaných teologů“, protože – jak dodal – se týká morálních a etických otázek souvisejících s neuralgickými body ekumenismu. Připomněl také další institucionální spolupráci katolické církve s orgány Světové rady církví a vysoce ohodnotil zejména roli Ekumenického institutu v Bossey. Kromě toho je tu však ještě typicky církevní práce, jak ji vyjadřuje pojem diakonie, „cesta následování Mistra, který „nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil“ (Mk 10,45) – pokračoval papež František.

„Věrohodnost evangelia prokazuje způsob, jakým křesťané odpovídají na volání těch, kteří se v různých částech světa nespravedlivě stávají obětmi tragického růstu exkluze, jež plodí bídu a podněcuje konflitky. Slabí jsou stále více odsouváni na okraj, připravováni o chléb, práci a budoucnost, zatímco bohatých je stále méně a jsou stále bohatší. Nechme se oslovit pláčem trpích a prožijeme pohnutí, protože »programem křesťana je vnímavé srdce« (Benedikt XVI. Deus caritas est, 31). Dívejme se spíše na to, co můžeme konkrétně dělat, než abychom malomyslněli nad tím, co nelze. Hleďme také na tolik našich bratří a sester, kteří jsou v různých částech světa, zejména na Blízkém východě sužováni, protože jsou křesťané. Buďme jim nablízku. A pamatujme, že naši ekumenickou cestu předchází již realizovaný ekumenismus krve, který nás vybízí, abychom šli dál.“

Papež František vybídl ke spolupráci s lidmi dobré vůle a poskytování prostoru těm všeobecně významným situacím a děním, která jsou vnímána na mediální scéně pouze okrajově. Služba těm, kdo jsou v nouzi, je totiž pro křesťana zásadní, a právě na lásku k bližnímu se nás Pán, Milosrdný Samaritán lidstva, bude dotazovat na konci času.

„Ptejme se proto: co můžeme dělat společně? Je-li nějaká služba realizovatelná, proč ji neplánujeme a neděláme společně, abychom zakoušeli intenzivnější zkušenost bratrství prokazováním konkrétní lásky? Drazí bratři a sestry, znovu vám srdečně děkuji. Pomáhejme si jít, modlit se a pracovat společně, aby s Boží pomocí rostla jednota a svět uvěřil.“  
Řekl římský biskup v sídle Světové rady církví.

PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY je ZDE

Po závěrečné modlitbě Otče náš a papežském požehnání, pozdravil František čtyři členy Federace evangelických církví ve Švýcarsku a ve vstupní hale osobně pozdravil 8 předsedů Světové rady církví a tři mladé členy centrálního výboru této organizace.

Posledním bodem návštěvy v Ženevě byla mše svatá na prostranství výstaviště Palexpo nedaleko mezinárodního letiště. Liturgie z dnešní památky sv. Aloise Gonzagy byla koncelebrována ve francouzštině a v latině. K homilii Svatého otce se vrátíme zítra.



Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii

(RaVat)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
22.6.18 Ekumenismus a proselytismus se vylučují
22.6.18 Papež František: List o intekomuniu byl sepsán na můj pokyn
22.6.18 Papež: Prosme Boha, aby učinil náš život prostší
21.6.18 Ekumenismus je „ztrátový podnik“
21.6.18 Vzroste-li misionářský zápal, vzroste také jednota mezi námi



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti