VaticanNews.va

   16. 12. 2018

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.5180
Poslechem z webových stránek.3306
Četbou textů na webových stránkách.5189
Poslechem i četbou.3164


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Pane, braň moji víru před zesvětštěním

Křesťan má zářit útěchou

Papež se rozloučil se třemi členy Rady kardinálů


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Promluvy 

11.8.2018 

Církev potřebuje váš rozlet, vaše intuice, vaši víru

Promluva papeže na modlitební vigilii s mládeží Itálie, Circo Massimo – Řím

Česká sekce RV

Drazí mladí,
děkuji vám za toto modlitební setkání před nadcházející biskupskou synodou. Děkuji vám také proto, že jste se sem vydali jako poutníci spolu se svými biskupy a kněžími po cestách a stezkách Itálie lemovaných poklady kultury a víry, jež vám zanechali vaši otcové. Prošli jste místy, kde žijí a pracují lidé plní vitality i poznamenaní únavou, městy, obcemi i zapadlými osadami. Doufám, že jste se zhluboka nadechli radostí i obtíží, života i víry italského lidu.

V evangeliu, které jsme slyšeli (srov. Jan 20,1-8), nám Jan přibližuje ono netušené jitro, které navždy změnilo dějiny lidstva. Za úsvitu prvního dne po sobotě se všichni z okolí Ježíšova hrobu dali do běhu. Marie Magdalská běží uvědomit učedníky; Petr a Jan se rozběhnou ke hrobu... Všichni běží, všichni naléhavě cítí, že je třeba běžet: nelze ztrácet čas, je třeba si pospíšit... Jako to učinila Maria, která jakmile počala Ježíše, odešla na pomoc Alžbětě.

Máme mnoho důvodů, proč se dát do běhu. Často je to jen spousta věcí, které je třeba udělat, a nikdy není dost času. Jindy pospícháme, protože nás táhne něco nového, krásného  zajímavého. Někdy se naopak běží proto, aby se uniklo nějaké hrozbě, nějakému nebezpečí...

Ježíšovi učedníci běží, protože dostali zprávu, že z hrobu zmizelo Ježíšovo tělo. Srdce Marie Magdalské, Šimona Petra a Jana jsou roznícena láskou a jejich tep bláznivě stoupá po odmlce, která sugerovala konec. Nejspíš v nich rozněcuje naděje, že znovu uzří Pánovu tvář! Jako onen první den, kdy jim slíbil: „Pojďte a uvidíte“ (Jan 1,39). Jan běží rychleji určitě  proto, že je mladší, ale také proto, že nepřestal doufat po té, co vlastníma očima viděl Ježíše umírat na kříži, kde stál blízko Marie - Matky - a „nakazil se“ její vírou. Když cítíme, že se naše víra stává vlažnou, jděme k Marii, která nás naučí, dá pochopit a pocítit víru.

Od toho rána, drazí mladí, nejsou dějiny stejné. Toto jitro změnilo dějiny. Moment, kdy se zdálo, že triumfuje smrt, ve skutečnosti zjevuje její porážku. Ani onen těžký kámen, přivalený ke hrobu, nemohl odolat. A od onohu úsvitu první ho dne po sobotě může všude, kde je život deptán, všude, kde vládne násilí, válka, bída a kde je člověk ponižován a pošlapáván – všude může znovu vzplát naděje života.

Drazí přátelé, vydali jste se na cestu a přišli jste na tuto schůzku. A nyní je mou radostí cítit, že vaše srdce bijí láskou k Ježíši jako srdce Marie Magdalské, Petra a Jana. A poněvadž jste mladí, jsem já šťastný jako Petr, když vidím vás, že - jako Jan - běžíte rychleji hnáni tepem  svého srdce, které vnímá hlas Ducha oduševňujícího vaše sny. Proto vám říkám: nespokojte se s obezřetným krokem těch, kteří se stavějí na konec řady. Je zapotřebí odvahy, riskovat skok vpřed, směle a bez váhání se jako Ježíš vrhnout do uskutečňování Božího království a přičinit se o bratrštější lidstvo.

Budu šťastný, když uvidím, že běžíte zdatněji než ti pomalejší a bázlivější, a jste přitahováni onou tolik milovanou Tváří, kterou adorujeme v eucharistii a rozpoznáváme v těle trpícího bratra. Kéž vás v tomto běhu vpřed pobízí Duch svatý. Církev potřebuje váš rozlet, vaše intuice, vaši víru. A když doběhnete tam, kam jsme my ještě nedošli, mějte trpělivost čekat na nás, jako čekal před prázdným hrobem Jan na Petra. V těchto dnech jste společným putováním zakusili, kolik námahy stojí přijímat bratry a sestry, jež jsou mi po boku, ale také kolik radosti mi může dát jejich přítomnost, přijmu-li je do svého života bez předsudků a přívětivě. Putování o samotě vám umožní ode všeho se oprostit, avšak společná pouť z nás činí lid, Boží lid a dává bezpečí, bezpečí přináležitosti k Božímu lidu... S Božím lidem se cítíš jistý, máš identitu. Jedno africké přísloví praví: „Chceš-li jít rychle, jdi sám. Chceš-li dojít daleko, jdi s někým.“

Evangelium říká, že Petr vstoupil do hrobu jako první a uviděl pruhy plátna a roušku složenou na jiném místě. Potom vstoupil také druhý učedník, který „viděl a uvěřil“ (v.8). Tato dvojice sloves je velice významná: vidět a věřit. Celým Janovým evangeliem se vine vyprávění o učednících, kteří uviděli znamení, jež vykonal Ježíš, a uvěřili v Něho. O jaká znamení jde? O vodu proměněnou ve víno ke svatbě, o uzdravení několika nemocných, o člověka od narození nevidomého, jemuž byl vrácen zrak, o velký zástup lidí nasycených pěti chleby a dvěma rybami, o vzkříšení přítele Lazara čtyři dny po jeho smrti. Ve všech těchto znameních se zjevuje neviditelná tvář Boha.

Není to vznešená božská dokonalost, kterou znázorňují a vyzařují Ježíšova znamení, nýbrž  příběh lidské křehkosti, která se setkává s Milostí, jež pozvedá. Raněné lidství je uzdraveno na setkání s Ním; padlý člověk, jenž nachází podanou ruku, které se může chytit; rozpačitost poražených, kteří objevují naději vykoupení. A Jan, vstupující do Ježíšova hrobu, si ve svých očích i srdci nese znamení, která vykonal Ježíš, jenž se pohroužil do lidského dramatu, aby pozvedal. Ježíš Kristus, drazí mladí, není hrdinou, který je imunní proti smrtí, nýbrž Tím, který ji odevzdáním svého života proměňuje. Ono pečlivě vypnuté plátno říká, že už ho nebude  potřebovat: smrt už nad Ním nemá žádnou moc.

Drazí mladí, je možné potkat Život v místech, kde vládne smrt? Ano, lze. Chtělo by se odpovědět, že ne, lépe se jim vyhnout a držet se jich zdaleka. A přece právě toto je revoluční novost evangelia, že totiž prázdný Kristův hrob se stává tím posledním znamením, které vyzařuje definitivní vítězství Života. A proto nemáme strach. Nevyhýbáme se místům utrpení, porážky a smrti. Bůh nám dal větší moc než všechny nespravedlnosti a slabosti dějin, větší než náš hřích: Ježíš přemohl smrt a dal za nás svůj život. A posílá nás, abychom hlásali svým bratřím, že vstal z mrtvých, je Pán a dává nám svého Ducha, abychom spolu s Ním rozsévali Boží království. Ono velikonoční ráno změnilo dějiny: odvahu!

Kolik hrobů dnes čeká na naši návštěvu! Kolik raněných lidí, včetně mladých nosí svoje utrpení jako zapečetěný balvan. Mocí Ducha a Ježíšova Slova můžeme tyto balvany odvalit a nechat vstoupit do temných roklin paprsky světla.

Bylo krásné i namáhavé přijít do Říma, ale stejně krásná a náročná bude zpáteční cesta domů, do vašich obcí a komunit. Vydejte se na ni s důvěrou a energií milovaného učedníka Jana. Ano, v tom je celé tajemství, že totiž jsme a víme, že jsme milováni Jím, Ježíšem, Pánem! A každý z nás, až se vrátí domů, ať si vloží do srdce i mysli toto: Pán Ježíš mne má rád. Jsem milován. Jsem milována. Vnímejme vlídnost Ježíše, který nás má rád. Putujte domů odvážně a radostně s vědomím, že vás má Ježíš rád. Pak se ze života stane vydařený běh bez úzkosti a beze strachu, který nás deptá. Běh k Ježíši a k bratřím, se srdcem plným lásky, víry a radosti.

Přeložil Milan Glaser



Další články z podrubriky Promluvy

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
6.10.18 Pravá moc slouží, jinak je sobectvím
13.8.18 Papež: Církev, která nevydává svědectví, je pouhým dýmem
7.4.18 Papež František: Zapřít sám sebe znamená zapřít „starého člověka“
26.3.18 Dostaveníčko pro Františka
14.3.18 Italská mládež se v létě vydá na pouť za papežem



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2018 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež se setkal s italským premiérem Contem

Kardinál Koch: Otázku interkomunia nelze abstrahovat od pojetí církve, eucharistie a výkonu úřadu

Africké právničky na vatikánském sympoziu proti obchodování s lidmi

Půl století po své smrti má Thomas Merton větší vliv než za svého života

Pandžáb: Dva křesťanští bratři odsouzeni k smrti za rouhání

Kamenná deska s Pilátovým jménem objevená před 57 lety

Pařížská deklarace na obranu křesťanů Blízkého východu: Mají právo na návrat

Nový fenomén: děti sexuálně zneužívají děti

Papež: Umění se dotýká nejniternějších zákoutí lidského svědomí

Petrův nástupce přijal slovenského prezidenta

František připomenul dvousté jubileum vánoční písně „Tichá noc“

Cantalamessa: Trojici neobsáhneme rozumem, ale můžeme do Ní vstupovat

 Nově na webu
Svatý otec: O Otčenáši – Prosba, která se dožaduje s důvěrou

Publicistika: Těšit se na Soudce, který přijde

Publicistika: Svatý stolec a církev v USA

Rozhovory: Dovolili jsme si přispět naší troškou písku do mlýna

Homilie: Na kříži se Bůh zjevil jako agapé

Archiv zpráv prosinec 18
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Starší zprávy >

Náš tip

O teologii manželství

Božím lidem je třeba se stát

Bůh nebrání pravdu na úkor lásky, ani lásku na úkor pravdy či rovnováhu na úkor obojího