Dobrý den, drazí bratři a sestry!
Evangelium této neděle (Mk 7,31-37) podává epizodu o zázračném uzdravení hluchoněmého, které způsobil Ježíš. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. On však na něm vykonává řadu různých gest a především ho bere stranou od zástupu. Stejně jako při jiných příležitostech Ježíš jedná vždy diskrétně, nepřeje si zapůsobit na lidi, nevyhledává popularitu a úspěch, nýbrž touží jedině po tom, aby lidem prokázal dobro. Tímto postojem nás učí, že dobro se má konat bez rozruchu a okázalého vychloubání, aniž bychom o něm vytrubovali. Koná se v tichu.
Když Ježíš odstoupil stranou, vložil hluchoněmému prsty do uší a dotkl se slinou jeho jazyka. Toto gesto odkazuje ke Vtělení. Boží Syn je člověkem, který se plně včlenil do lidské reality, a tudíž dokáže pochopit strasti jiného člověka. Zasahuje gestem, do něhož zapojuje veškeré své lidství. Zároveň ovšem Ježíš dává pochopit, že zázrak se uskutečňuje kvůli Jeho spojení s Otcem. Vzhlédl proto k nebi, povzdechl si a vyslovil rozhodné slovo: „Effattha!“, což znamená „Otevři se!“. Onen muž se vmžiku uzdravil – otevřel se mu sluch a rozvázal jazyk. Uzdravení se pro něj znamenalo, že se „otevřel“ druhým a světu.
Toto evangelní vyprávění zdůrazňuje nutnost dvojího uzdravení. Především se jedná o vyléčení z nemoci a fyzického utrpení, aby se tělu navrátilo zdraví, ačkoli tohoto cíle v pozemském horizontu nelze plně dosáhnout navzdory značnému úsilí vědy a lékařství. Existuje však také druhé uzdravení, které je možná složitější a léčí nás ze strachu, kvůli kterému vytěsňujeme nemocné, trpící a postižené lidi. Existují mnohé způsoby marginalizace, ať už je to falešný soucit nebo naprosté potlačení problému. Když máme co do činění s lidmi poznamenanými nemocemi, úzkostí či obtížemi, zůstáváme hluchoněmí. Nemocný či trpící člověk se mnohokrát stává přítěží, zatímco by měl být příležitostí k tomu, aby společnost projevila svou péči o nejslabší a solidaritu s nimi.
Ježíš nám odhalil tajemství zázraku, který můžeme opakovat rovněž my, staneme-li se protagonisty onoho „Effattha!“, onoho „Otevři se!“, kterým navrátil řeč a sluch hluchoněmému. Jedná se o to, abychom se otevřeli vůči tísni svých trpících bratrů, kteří potřebují pomoc, a varovali se sobectví a uzavřenosti srdce. Ježíš přišel, aby „otevřel“, osvobodil právě naše srdce, tedy nejhlubší lidské jádro, abych nás tak uschopnil k plnosti vztahů s Bohem a ostatními lidmi. Stal se člověkem, aby člověk, ještě více ohlušený a oněmělý hříchem, mohl naslouchat Božímu hlasu, hlasu Lásky, která promlouvá k jeho srdci, a naučil se tak mluvit tímto jazykem lásky a tlumočit ho do gest velkorysosti a sebedarování.
Kéž pro nás Maria, která se zcela „otevřela“ Pánově lásce, obdrží dar, abychom denně ve víře zakoušeli onen zázrak „Effattha!“, abychom žili ve společenství s Bohem a bratry.
Přeložila Jana Gruberová
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
