Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. K zamyšlení nad pokrytectvím spravedlivých, kteří prožívají křesťanství jako společenskou zvyklost, vybízel papež František při dnešní mši svaté v kapli Domu svaté Marty. Běda nám, když po skončení mše necháme Ježíše v kostele a neneseme ho do každodenního života. Jsme křesťané, ale žijeme jako pohané, kázal papež František v návaznosti na dnešní evangelium, v němž Ježíš napomíná obyvatele Chorazinu, Betsaidy a Kafarnaum za to, že navzdory zázrakům v něho neuvěřili.

Na místo obyvatel těchto tří měst dosaďme své jméno, vyzval papež. Já, který jsem tolik obdržel od Pána, narodil jsem se v křesťanské společnosti, poznal jsem Ježíše Krista, poznal jsem spásu, byl jsem vychován ve víře – a přece velmi snadno zapomínám na Ježíše. Na druhou stranu slyšíme zprávy o lidech, kteří uslyšeli zvěst o Ježíši, obrátili se a následovali ho. My však – komentoval dále papež – jsme zkrátka „zvyklí“.

A tento zvyk nám škodí, protože redukujeme evangelium na sociální či sociologickou záležitost a nevníme ho jako osobní vztah k Ježíši. Ježíš promlouvá ke mně, k tobě, promlouvá ke každému z nás. Ježíšovo kázání patří každému z nás. Jak je možné, že pohané, jakmile uslyšeli hlásání Ježíše, jdou s ním,  a já, který jsem se narodil – narodila – tady, v křesťanské společnosti, podlehnu zvyku, a křesťanství jakoby se stalo sociální zvyklostí, kabátem, který jednou obléknu a jindy odložím? A Ježíš pláče nad každým z nás, když žijeme křesťanství formálně a nikoli reálně.

Pokud postupujeme takto – vysvětluje papež František – jsme pokrytci, přistupujeme na „pokrytectví spravedlivých“.

Existuje pokrytectví hříšníků, ale pokrytectví spravedlivých spočívá ve strachu z Ježíšovy lásky, strachu nechat se milovat. Když takto jednáme, chceme ve skutečnosti sami držet v ruce vztah s Ježíšem. „Ano, chodím na mši, ale ty zůstaň v kostele a já si domů půjdu sám“.

Tak se stává, že Ježíš zůstává v kostele anebo pouze na křížku či svatém obrázku, pokračoval papež.

Dnes můžeme zpytovat svědomí majíce na paměti tento refrén: „Běda ti, běda ti“, protože jsem ti dal tak mnoho, dal jsem sám sebe, vyvolil jsem tě, abys byl křesťanem – křesťankou -  a ty dáváš přednost životu napůl, povrchnímu životu. Trocha křesťanství a svěcené vody je dobrá, ale nic víc. Ve skutečnosti, když žijeme tímto křesťanským pokrytectvím, vyháníme Ježíše ze svého srdce. Předstíráme, že v něm je, avšak vyhnali jsme ho pryč. Jsme křesťané hrdí na své křesťanství, ale žijeme jako pohané.

Každý z nás, uzavíral papež, ať si položí otázku. „Jsem Chorazin? Jsem Betsaida? Jsem Kafarnaum?“ A pláče-li Ježíš, prosme o milost, abychom plakali také. A připojme modlitbu: „Pane, ty jsi mi tolik dal, ale mé srdce je tak tvrdé, že ti nedovoluje vstoupit. Zhřešil jsem nevděčností, jsem nevděčník“. A prosme Ducha svatého, aby rozevřel brány srdce, aby Ježíš mohl vstoupit, abychom Ježíše nejen slyšeli, ale naslouchali jeho poselství spásy a vzdávali mu díky za mnoho dobrých věcí, které učinil pro každého z nás. – Zakončil papež František kázání v kapli Domu svaté Marty.