Vatikán. Západní Evropa, 2018 po Kristu. Většina kostelů zeje prázdnotou, existují ovšem výjimky. Malá burgundská obec Taizé totiž prožívá zcela protikladnou zkušenost, protože do ní od jara do podzimu týdně proudí dva až čtyři tisíce mladých lidí na cestě za duchovním hledáním. Představený tamní ekumenické komunity, bratr Alois, se probíhající biskupské synody o mládeži účastní jako zvláštní host. Máte dojem, že se – řečeno slovy jednoho z pozorovatelů – podílíte na „pěstěné nudě“, anebo jde spíše o ideovou burzu, ptala se jej německá redakce Vatikánského rozhlasu.
„Mám spíše dojem, že je to výměna názorů. Byla tam řada velmi dobrých a statečných vystoupení různých biskupů, kteří požadovali změny v církvi, aby se mohla lépe ujmout mladých lidí. Velmi závažným tématem, které ovlivňuje celou synodu a bylo patrné na prvních několik dnech jednání, jsou případy sexuálního zneužívání. Na druhé straně mám radost, že ke slovu přicházejí nejrůznější situace v církvi, které se dotýkají mladých lidí. Mluvilo se například o nudnosti modliteb, kterou mladí lidé pociťují. To není něco vedlejšího, nýbrž zcela podstatného. Osobně si odnáším mnohé vnitřní podněty, nejenom praktické návrhy. Jeden africký biskup třeba mluvil o naslouchání. Řekl jsem si, že se z této africké kultury, založené na ústním předávání a naslouchání, u nás v Evropě můžeme hodně poučit. Doufám, že ještě bude příležitost, aby afričtí účastníci hlouběji objasnili, jak naplňují toto naslouchání mladým lidem – což je jedno z klíčových slov synody – a to z úhlu svých tradic.“
Oproti jiným účastníkům synody jste možná v privilegovaném postavení. Taizé jako magnet přitahuje tisíce mladých lidí ročně, kteří tu ve společenství chválí Boha; další tisícovky se scházejí na silvestrovských setkáních ve velkých evropských městech. Co byste řekl biskupům, kteří se vás možná neodvažují zeptat: Jak to vlastně děláte?
„Nemáme žádný patent na řešení. Naši komunitu v Taize samotnou udivuje, že tato evropská mládežnická setkání rok za rokem pokračují a že k nám nadále proudí tolik mladých lidí. Jednou z přístupových cest by možná bylo to, co nám mladí lidé říkají a co pro nás zní neuvěřitelně: Cítíme se tu jako doma. To je věc, které bychom si měli hledět. Pokud se mladí lidé v Taizé cítí jako doma, znamená to: Můžu tam být takový, jaký jsem. Přijímají mne takového, jaký jsem. Pustím se do modlitby v té míře, v jaké můžu. Takové přijetí posléze připravuje půdu pro doprovázení. Mladí lidé pak kladou otázky, jak se mají v životě rozhodnout, jak mohou prohloubit víru, jak mohou více žít podle evangelia. Ti, kteří přicházejí do Taizé, nám často říkají, že jsou ve farních společenstvích sami, že všude převažují starší lidé. Přesto je ale povzbuzujeme k tomu, aby v místních církvích třeba utvářeli malé skupinky, a mohli tak pokračovat v hledání společně s církevním společenstvím.“
Uvedl na okraj biskupské synody její zvláštní host, bratr Alois z komunity Taizé.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
