Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Při dnešní eucharistii v Domě svaté Marty papež František vybídl k blízkosti konstantinopolské církvi, jejímž patronem je apoštol Ondřej, kterého slavíme právě dnes. Římský biskup se modlil za jednotu církví a poté vysvětlil, že vydat Kristu svědectví znamená dát všanc vlastní život.
Stejně jako apoštolové Petr, Ondřej, Jakub a Jan opusťme vše, co nám brání, abychom pokračovali v hlásání a svědectví, doporučoval papež v ranní homilii. Je nezbytné odložit hřích a neřesti, které obývají nitro každého z nás, abychom byli důslednější a hlásali Ježíše tak, aby lidé uvěřili skrze naše svědectví. V úvaze nad prvním liturgickým čtením (Řím 10,9-18), v němž Pavel vysvětluje, že „víra je z hlásání“ a „hlásání se pak děje slovem o Kristu“, papež připomenul důležitost hlásání kérygmatu. „Ježíš Kristus pro nás zemřel, vstal z mrtvých a přinesl nám spásu“. Hlásání Ježíše Krista není pouhou zprávou, nýbrž jedinou a významnou „dobrou zvěstí“. František poté popsal, v čem takové hlásání spočívá:

„Nejde o reklamu, která by doporučovala jednoho velmi hodného člověka, který prokázal mnoho dobra, uzdravil řadu lidí a naučil nás lecčemus krásnému. Nikoli, hlásání není reklama ani proselytismus. Jestliže někdo káže o Ježíši Kristu, aby pro něj verboval, nejedná se o hlásání, nýbrž o kazatelskou práci řízenou marketingem. Co to znamená hlásat Krista? Něco, co přesahuje proselytismus, reklamu a marketing. Jak to lze pochopit? Především tím, že jsme vysláni na misii.“

Hlásání tedy spočívá ve vyslání, v sázce vlastního života. Apoštol je vyslanec, který přináší zprávu o Ježíši Kristu, a to za podmínky, že vsadí do hry svůj život, čas, zájmy, tělo. Papež poukázal na argentinské rčení, které doslova hovoří o „vložení vlastního těla na rožeň“, tedy vydání se všanc:

„Na tuto cestu hlásání, při které riskujeme život, protože dáváme v sázku vlastní tělo, stačí pouze jednosměrný lístek. Zpáteční jízdenka neexistuje, protože návrat znamená apostazi. Hlásání Ježíše Krista se děje svědectvím, které dává všanc vlastní život. Říkám to, co dělám.“

Pokud se slovo má stát hlásáním, může se změnit ve svědectví, zdůraznil Svatý otec a označil za pohoršlivé ony křesťany, kteří sice sami sebe takto nazývají, ovšem poté žijí jako pohané bez víry. Papež proto vyzval k soudržnosti slova se životem, čemuž, jak vyzdvihl, se říká svědectví. Apoštol, hlasatel přinášející Boží slovo, je svědek, nasazující vlastní život, ale též mučedník, pokračoval Petrův nástupce. Bůh Otec, aby se dal poznat, poslal svého vtěleného Syna a dal vlastní život v sázku. Tato skutečnost vyvolala a nadále působí pohoršení, neboť Bůh se stal jedním z nás, na cestě s jednosměrnou jízdenkou.

„Ďábel se ho snažil přesvědčit, aby se dal jinudy, avšak On nechtěl, naplnil Otcovu vůli až do konce. Hlásání Krista se tudíž má ubírat toutéž cestou – svědectvím, protože On, učiněný tělem, dosvědčoval Otce. Také my se máme stát tělem, tedy svědčit o tom, co pronášíme. V tom tkví hlásání Ježíše Krista. Mučedníci dokazují jeho pravdivost. Jsou to mužové a ženy, kteří vydali svůj život, stejně jako apoštolové zaplatili krví, ale také mnozí mužové a ženy skrytí v naší společnosti a rodinách, kteří denně a mlčky vydávají svědectví o Ježíši Kristu. Svědčí svým životem a důsledně naplňují vše řečené.“

Všichni jsme ve křtu přijali poslání hlásat Ježíše Krista. Jestliže budeme žít tak, jak nás to naučil Ježíš, v souladu s tím, co kážeme, bude toho hlásání plodné, uzavíral Svatý otec. Pokud ovšem nežijeme důsledně, něco prohlašujeme, ale činíme pravý opak, povede to k pohoršení. A křesťané budící pohoršení velmi ubližují Božímu lidu, zakončil papež František dnešní ranní kázání v kapli Domu svaté Marty.