Vatikán. Ve své homilii při ranní mši v kapli Domu sv. Marty poukázal papež na trojici protikladů mezi mluvením a jednáním, písčinou a skálou, výšinou a nížinou.
Podnětem mu bylo jednak první čtení (Iz 26,1-6), kde prorok Izaiáš pronáší píseň oslavující Hospodina, jenž je skálou navěky; a jednak Matoušovo evangelium (Mt 7,21.24-27) o rozvážném muži, který koná vůli nebeského Otce a staví tak svůj dům na skále. Prvním ze zmíněné trojice je protiklad, který může vzniknout mezi mluvením a jednáním, a představuje prubířský kámen křesťanství.
„Mluvení je způsobem vyjádření víry, leč velmi povrchní, tak napůl, když říkám, že jsem křesťan, ale nejednám křesťansky. To je - zjednodušeně řečeno – jakási křesťanská kosmetika. Říci a nejednat znamená jenom se líčit. Ježíš navrhuje konkrétnost, když jej někdo přijde žádat o radu, vždycky je konkrétní. Skutky milosrdenství jsou konkrétní.“
Také druhý dvojčlen – písčina a skála – má v sobě protiklad, pokračoval papež. Písčina není solidní, je důsledkem pouhého mluvení. Je to život, který nemá základy, zatímco skálou je Pán.
„On je silou. Ten, kdo v Pána důvěřuje, však často není vidět, nemá úspěch, je skrytý... ale pevný. Nevkládá svoji naději do mluvení, do marnosti, domýšlivosti a prchavé vitality. Pán je skálou. Konkrétnost křesťanského života nás posouvá vpřed a umožňuje stavět na skále, kterou je Bůh a kterou je Ježíš, na solidnosti božství, nikoli na zdání či marnosti, domýšlivosti a doporučeních...“
Třetí dvojice – výšina a nížina – staví proti sobě kroky pyšných a kroky pokorných. Papež přitom cituje z proroka Izaiáše: »Svrhl ty, kdo sídlí na výšinách, pokoří nepřístupné město; poníží ho až k zemi, do prachu ho srazí. Budou po něm šlapat nohy chudých, kroky ubohých«.
„Touto pasáží proroka Izaiáše dýchá Madonin hymnus Magnificat. Pán povýší pokorné, ty, kdo jsou denodenně konkrétní, a svrhne pyšné, kteří stavěli svůj život na marnosti, domýšlivosti.. takoví nebudou mít trvání...“
„V této adventní době - uzavíral Svatý otec - si můžeme pomáhat několika zásadními otázkami: Jsem křesťanem řečí nebo skutků? Stavím svůj život na Boží skále či na písčině marnosti a mondénnosti? Jsem pokorný? A snažím se vycházet vždycky z nížiny, tedy bez domýšlivosti, abych sloužil Pánu?“ – zaznělo na závěr dnešní homilie v kapli Domu sv. Marty.
Další články z podrubriky Kázání z Domu sv. Marty(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
