Damašek. Syrští křesťané v hlavním městě letos oslavili první vánoce bez atentátů po osmileté zkázonosné válce, informují františkáni z Kustodie Svaté země. Jejich kostel v damašské křesťanské čtvrti Bab Touma proto na důkaz díkůvzdání otevřel brány všem příchozím, čímž se vytvořil prostor k setkání mezi lidmi různé etnicko-náboženské příslušnosti. Návštěvníci chrámu se během čtyř zastavení seznámili s významem Vánoc, prohlédli si jesličky a mohli přispět na solidární iniciativu. Obdobná vůle po normalitě zavládla v Aleppu, druhém největším syrském městě, zatímco v jiných částech země se situace dosud nestabilizovala.
Patří k nim idlibská provincie, kde ve vesnici Knajeh žije hrstka křesťanů pod kontrolou džihádistů ze skupiny Hajat Tahrir al-Šam. Zůstali s nimi františkáni z Kustodie Svaté země – o. Hanna Jallouf a Louai Bsharat. V tamním klášteře sv. Josefa svědčí o vánoční době pouze jesličky pod oltářem, žádná jiná vnější znamení nebyla křesťanům povolena, naopak – z farní zvonice byl stržen kříž a zvony. „Žijeme jako beránci mezi vlky“, napsali před několika týdny místní věřící Svatému otci. „Navzdory tomu nad sebou vnímáme Boží ochrannou ruku“. Papežova odpověď na sebe nenechala dlouho čekat: „V křesťanově účasti na dějinách spásy lidstva není nic většího než mučednictví“, připomíná římský biskup syrským věřícím. „Slova Petrova nástupce nás povzbudila“, komentuje o. Hanna, kterého islamisté zajali v roce 2014, (L´Osservatore Romano, 22.12.2018) a dodává: „Posiluje nás také vědomí, že jsme u kořenů naší víry – pouhých čtyřicet kilometrů od Antiochie, kde křesťané dostali své jméno“.
Vraťme se nicméně do klidnějšího Damašku, kde pastorační úsilí Kustodie Svaté země popisuje farář a představený kláštera sv. Pavla, o. Bahjat Elia Karakach:
„Toto jsou první vánoce, které po všech protrpěných násilnostech prožíváme v bezpečí, bez obav z ostřelování a teroristických útoků. Lze tedy vnímat skutečně radostnou a pozitivní atmosféru. Všude se slaví, lidé zaplavili ulice a trhy, náměstí jsou vánočně vyzdobena. Magistrát tím chce naznačit vůli k obnově země, všeobecnému klidu a jistotě, proto přispěl na vánoční výzdobu v Damašku, ale nejenom tam. Všechna největší syrská města zažívají totéž, a proto děkujme Bohu, že se nám konečně daří návrat k normalitě.“
Křesťanské společenství, zkoušené válkou, tedy slaví a děkuje, ale také otevírá dveře muslimům...
„Jistě. Považujeme za důležité, abychom byli vidět, protože také to je způsob, jak hlásat evangelium. Projevujeme svou víru velice zřetelnou liturgií, na ulicích, při procesích a také oslavami pod širým nebem. V těchto dnech jsme otevřeli kostel a slavíme vánoční dobu poutí o čtyřech zastaveních, po vzoru Tří králů. Je to možnost, jak přijmout přicházející lidi – křesťany i muslimy, vysvětlit jim, co jsou Vánoce, a mluvit o poselství, které Kristus přinesl, tedy o smíření a pokoji. Musím říci, že se tento krok setkal s velkým úspěchem; přicházejí sem stovky lidí, kteří poprvé naslouchají vánočnímu příběhu a prohlédnou si kostel. Velice pěkně dáváme najevo svou víru a spolu s muslimy slavíme Vánoce.“
Nezapomněli jste ani na méně šťastné spoluobčany – konkrétně osiřelé děti, pro které jste vymysleli iniciativu „Čekání na dárek“. O co se jedná?
„To je dílo mladých lidí z naší farnosti, kteří vyhlásili sbírku na dárky pro sirotky anebo chudé děti. Potom dárky sami roznášejí ulicemi Damašku. Překvapilo mne, že jsme dostali dary od nepříliš majetných lidí, kteří ale v tuto chvíli vnímají nezbytnost solidarity. Naši mladí lidé dosvědčují, že přicházejí také muslimové a přinášejí dárky pro křesťanské sirotky. Do pomoci chudým se tak zapojili všichni.“
Jak se díváte do budoucnosti? Myslíte si, že se obnoví syrská mozaika, tedy sjednocené soužití různých komunit? Co bude s křesťany, kteří ze Sýrie odešli? Vrátí se, aby se místní církev opět stala solí a kvasem této země?
„Musím říci, že válka naše společenství poměrně silně zasáhla. Pokud se ale podíváme na dějiny Blízkého východu, všimneme si, že syrská křesťanská komunita po každé ráně dokáže znovu rozkvést a ožít. Myslím, že proces obnovy v této zemi je nezvratný a pokračuje díky přínosu všech jejích složek. Jako křesťané neseme v tuto chvíli velikou odpovědnost, abychom dokázali šířit kulturu smíření, jak je nám to vlastní. Jsem ale optimista, protože už nyní je patrné, že se křesťané i nekřesťané svorně podílejí na budoucnosti Sýrie.“
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
