Vatikán. »Patříme k sobě všichni jako údy« (Ef 4,25), od social network community k lidskému společenství – tak zní téma dnes zveřejněného papežského poselství k letošnímu - již 53. ročníku - Světového dne sdělovacích prostředků, který připadne na 2. června 2019. Papež František svojí reflexí o internetových sociálních sítích poukazuje na „důležitost vztahové existence“ člověka a vybízí k „opětovnému objevení touhy člověka nezůstat o samotě“. Dvou a půl stránkové poselství je rozdělené do tří částí.
V první z nich, nazvané »Metafory „sítě“ a „společenství«, se pojednává o internetu jako „donedávna nepředstavitelném zdroji poznatků a vztahů“. „Mnozí odborníci však [...] poukazují na rizika ohrožující hledání a sdílení autentické informace v globálním měřítku. Internet představuje mimořádnou možnost přístupu k vědění, ale je také místem, které je nejvíce vystaveno úmyslné a cílené dezinformaci a deformaci faktů i meziosobních vztahů, což má nezřídka formu očerňování. Je třeba uznat, že sociální sítě na jedné straně umožňují více se kontaktovat, nechat se nalézt a vzájemně si pomáhat; na druhé straně umožňují také manipulativní užívaní osobních údajů za účelem dosáhnout výhod na politickém a ekonomickém poli bez náležité úcty k člověku a jeho právům. Statistiky ukazují, že jedno ze čtyř dětí bývá postiženo kyberšikanou,“ a proto – jak oznamuje papežské poselství – bude vytvořeno Mezinárodní observatorium boje proti kyberšikaně se sídlem ve Vatikánu.
„Všem je zjevné – čteme o kousek níže – že v nynější situaci není social network community automaticky synonymem komunity (společenství). V lepším případě dokáží tyto sítě podat nějaký důkaz soudržnosti či solidarity, ale často zůstávají jen uskupením jedinců, kteří se znají s ohledem na zájmy či argumenty charakterizované chatrnými vazbami. Kromě toho se identita na sociálním webu příliš často zakládá na odporu vůči někomu, kdo je dané skupině cizí, a definuje se na základě toho, co rozděluje, než toho, co sjednocuje, což dává prostor podezřívání i průchod jakémukoli předsudku (etnickému, sexuálnímu, náboženskému a pod.) Tato tendence utváří skupiny, které vylučují různorodost a v digitálním prostoru podněcují bezuzdný individualismus, což někdy vede k roztáčení spirál nenávisti. A tak se to, co by mělo být oknem do světa, stává výlohou, která vystavuje vlastní narcismus.“ Papežské poselství se snaží hledat odpověď na tuto situaci, v níž „množství digitálních kontaktů nestačí k růstu vzájemného porozumění“ a táže se, „jak najít pravou komunitní identitu v uvědomělé odpovědnosti, kterou máme jedni vůči druhým také online?“
Odpověď se nachází v druhé části, nazvané »Patříme k sobě jako údy«, a začíná plnou citací verše z listu Efesanům, odkud je vzato téma letošního poselství: »Proto nechte lhaní a každý mluvte se svým bližním pravdu. Patříme přece k sobě všichni jako údy« (Ef 4,25). „Patřit k sobě jako údy, jak tvrdí Apoštol, je hluboká motivace k odstranění lži a říkání pravdy: povinnost opatrovat pravdu se rodí z požadavku nepopřít vztahy, jež nás vzájemně pojí. Pravda se totiž zjevuje ve společenství. Lež je však sobeckým odmítnutím uznat svoji příslušnost k tělu; je to odmítnutí darovat se druhým a ztratit tak jedinou cestu, jak najít sebe sama. Metafora těla a údů nás vede k zamyšlení nad naší identitou, založenou na sdílení i různosti. Jako křesťané se všichni považujeme za údy jediného těla, jehož hlavou je Kristus. To nám pomáhá nevidět v lidech potenciální konkurenty a považovat i nepřátele za lidi. K sebeurčení není zapotřebí protivníka, protože inkluzivní pohled, kterému se učíme od Krista, nám umožňuje nově objevit různost jakožto integrující součást a podmínku vztahu a blízkosti.
Tato schopnost porozumění a komunikace mezi lidmi – pokračuje papežské poselství – má svůj základ ve společenství lásky mezi božskými Osobami. Bůh není Samota, nýbrž Společenství; je Láska a proto i komunikace, neboť láska komunikuje, ba sdílí sebe samu, aby se setkala s druhým. Bůh se přizpůsobuje našemu jazyku, aby s námi komunikoval a sdělil se nám, čímž vytvořil dějiny opravdového a vlastního dialogu s lidstvem (srov. Dei Verbum, 2).
Ve svém bytí stvořeném k obrazu a podobě Boha, který je společenstvím a sebekomunikací, neustále nosíme v srdci stesk po životě ve společenství a přináležitosti ke společenství. »Vždyt nic není v naší přirozenosti tak specifické – tvrdí svatý Bazil – jako navazovat vzájemné vztahy a potřebovat se navzájem« (Regulae fusius tractatae, III, 1).“
Závěrečná, třetí část papežského poselství, nazvaná »Od „like“ směrem k „amen“«, uvádí, že „obraz těla a údů poukazuje na komplementaritu sociální sítě vzhledem k setkání, které se uskutečňuje v masu a kostech skrze tělo, srdce, oči, pohled a dech druhého. Pokud se síť používá jako prodloužení či očekávání takovéhoto setkání, pak se sobě nezpronevěřuje a zůstává zdrojem společenství,“ konstatuje papež František.
„Můžeme tedy přejít od diagnózy k terapii a otevřít cestu dialogu, setkání, úsměvu a pohlazení... Toto je síť, kterou chceme. Síť, která není vytvořena proto, aby chytala do pasti, nýbrž osvobozovala a opatrovala společenství svobodných lidí. Církev sama je sítí tkanou eucharistickým společenstvím, kde se jednota nezakládá na „like“, nýbrž na pravdě, na „amen“, kterým se každý přimyká ke Kristovu Tělu přijímáním druhých,“ končí letošní papežské poselství ke Světovému dni sdělovacích prostředků, zveřejňované každoročně v den liturgické památky sv. Františka Sáleského (24.1.)
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
