Vatikán. „Jedno z nejnapínavějších jednání, jaká jsem kdy ve Vatikánu zažil“. Těmito slovy hodnotí německý psychiatr Manfred Lütz nedávno ukončené plenární zasedání Papežské akademie pro život. Týkalo se robotiky a jejího etického dopadu. Německý lékař v rozhovoru s námi vítá, že v této oblasti dosud učitelský úřad církve nezaujal žádné stanovisko. Nejprve je totiž nutný nestranný pohled na nový vědecký fenomén – v tomto případě roboty, imitující lidi.
„Jde o to, že dnes můžeme člověka takříkajíc napodobit ve formě stroje, jako robota. Existují staří lidé, o které dnes emocionálně pečují roboti. Ušetří to personál, stroj někoho utěší a řekne mu pár milých slov. Něco takového nicméně vyvolává otázky a na světové úrovni to má neuvěřitelný dopad. Robotika nás může připravit o pracovní místa, ale zároveň je vytvářet. Z toho důvodu byla konference neobyčejně zajímavá. Jsem dlouholetým členem Papežské akademie pro život, ale něco tak napínavého jsem ještě nezažil, a to mimo jiné díky mimořádně širokému mezinárodnímu spektru a zastoupení odborníků z celého světa.“
Jeden japonský vědec kupříkladu přednášel o robotech s lidskými funkcemi, které sám sestavil, popisuje ředitel kolínské katolické nemocnice vatikánskou konferenci:
„Tvrdí, že už se vůbec nebude rozlišovat mezi robotem a člověkem. To tedy není můj křesťanský názor...Ovšem je zajímavé prožívat, jak díky podobné mentalitě nastupující po okouzlení technikou lze dospět k takovýmto závěrům. Na konferenci přicestovali odborníci ze všech světadílů, takže se o etických aspektech debatovalo z různých zorných úhlů. Něco takového umí zorganizovat jenom Vatikán – tedy nejenom oslavovat techniku, nýbrž brát v potaz její etické a hospodářské účinky. A to je velmi působivé.“
Morální teologie se dosud k této problematice nevyjádřila, jde totiž o otázky, které si teprve začíná klást, vysvětluje německý lékař a teolog.
„Myslím, že je dobré, aby se učitelský úřad s daným jevem nejprve seznámil. Nebezpečí spočívá v tom, že se věc uzavře tím, co k dané věci řekl již Tomáš Akvinský. Ten sice pronesl mnoho platného, ovšem o robotech neměl ani tušení. Když se hned přijde s hotovým názorem, již nevidíme jevy jako takové a nedáme si je vysvětlit. Považuji za důležité, aby ve Vatikánu zaznělo i takové podání těchto jevů, které není katolické ani křesťanské – jsme koneckonců vědecká akademie, nikoli lidová univerzita. V našich řadách sedí katoličtí, ale také židovští a muslimští vědci, kteří se nejprve potřebují s robotikou seznámit. Teprve potom lze diskutovat a také učitelský úřad církve se může vyjádřit, přičemž je nutné podotknout, že se bezpodmínečně nemusí vyslovit zcela ke všemu...“
zdůrazňuje pro mikrofony německé redakce Vatikánského rozhlasu psychiatr a psychoterapeut Manfred Lütz, odborný vatikánský poradce a člen Papežské akademie pro život.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
