Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Dnešní evangelium podává krátká podobenství, pomocí nichž chce Ježíš svým učedníkům ukázat cestu, kterou se ubírat životem v moudrosti. Otázkou: »Může slepý vést slepého?« (Lk 6,39), Ježíš zdůrazňuje, že ten, kdo vede, nemůže být slepý, ale musí vidět dobře, to znamená mít moudrost, aby mohl vést, jinak hrozí, že způsobí škodu lidem, kteří mu důvěřují. Ježíš tím zaměřuje pozornost na ty, kdo mají odpovědnost vychovávat nebo přikazovat: pastýře duší, veřejné představitele, zákonodárce, učitele a rodiče, a povzbuzuje je, aby si uvědomovali svoji delikátní roli a neustále rozlišovali tu správnou cestu, po níž lidi vést.

Ježíš si vypůjčuje jeden mudroslovný výraz, aby označil sám sebe za vzor učitele a vůdce k následování: »Není žák nad učitele: když se dokonale vyučí, bude jako jeho učitel« (v.40). Je to pozvání následovat Jeho příklad a Jeho učení a stát se tak bezpečnými a moudrými vůdci. Toto učení je obsaženo především v horském kázání, které nám po tři neděle nabízí liturgie v evangeliu, a ukazuje, že mírností a milosrdenstvím se stáváme lidmi upřímnými, pokornými a spravedlivými.

V dnešním úryvku nacházíme jinou významnou větu, která nabádá, abychom nebyli domýšliví a pokrytečtí. Říká: »Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ« (v.41). Kolikrát jen, jak všichni víme, je snadnější či pohodlnější objevovat a odsuzovat nedostatky a hříchy druhých, aniž bychom s podobnou všímavostí dovedli vidět ty svoje. My neustále svoje nedostatky skrýváme, a to i sami před sebou. Spatřovat nedostatky druhých je však snadné. Je to pokušení shovívavosti k sobě, velkorysosti vůči sobě, ale tvrdosti vůči druhým. Vždycky je užitečné pomáhat bližnímu moudrou radou, ale pozorujeme-li a napravujeme-li nedostatky svého bližního, musíme si být vědomi také svých nedostatků. Pokud se domnívám, že žádné nemám, nemohu odsuzovat či napravovat druhé. Všichni máme nedostatky, všichni. Musíme si jich být vědomi a dříve, než odsoudíme druhé, musíme nahlédnout do svého nitra. Jedině takto můžeme jednat věrohodně a pokorně dosvědčováním lásky.

Jak můžeme zjistit, zda naše oko je volné anebo zda mu překáží trám? Opět nám to říká Ježíš: »Není dobrý strom, který dává špatné ovoce, ani zase špatný strom, který dává dobré ovoce. Každý strom se pozná po vlastním ovoci« (v.43-44). Ovocem jsou skutky, ale také slova. Také ze slov se poznává kvalita stromu. Kdo je totiž dobrý, vydává ze svého srdce a svými ústy dobro, a kdo je špatný, vydává zlo uplatňováním toho nejzhoubnějšího, co má, totiž reptání, klevětění a pomlouvání druhých. Toto pustoší, ničí rodinu, ničí školu, ničí pracoviště, ničí čtvrť. Jazyk rozpoutává války. Přemýšlejme trochu o tomto Ježíšově učení a ptejme se: mluvím o druhých špatně? Snažím se druhé stále očerňovat? Vidím snadněji nedostatky těch druhých než svoje vlastní? A snažme se alespoň trochu se polepšit: prospěje to nám všem.

Prosme Marii o oporu a přímluvu, abychom následovali Pána na této cestě.

Přeložil Milan Glaser