Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   28. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Zprávy

  

29.3.2019 

Otec Cantalamessa: Nietzsche zabil sádrovou kopii boha

Vatikán. Třetí postní kázání z cyklu „Vejdi do sebe“,  inspirovaného slovy sv. Augustina (In te ipsum redi), věnoval otec Raniero Cantalamessa důkladné analýze modloslužby, jako antiteze živého Boha.

Svět kolem nás nepřestává existovat v době našeho spánku, avšak teprve s probuzením jej začínáme brát na vědomí; dříve jako by nebyl, jako bychom my sami neexistovali. A podobně je tomu s Bohem, „v němž žijeme, hýbáme se a jsme“, jak říkal Athéňanům sv. Pavel (Sk 17,28), avšak potřebujeme duchovně probudit, otřást svědomím, abychom si to uvědomili – předeslal papežský kazatel v úvodu třetího kázání pro papeže a římskou kurii v kapli Redemptoris Mater ve Vatikánu, než začal rozebírat rysy pradávných i přetrvávajících forem modloslužby.

„Bůh je v Bibli definován jako „živý“, aby byl odlišen od model, idolů, které jsou mrtvé. Je to vnitřní bitva procházející všemi knihami Starého a Nového Zákona. Stačí náhodně otevřít jakoukoli pasáž z proroků či žalmů a najdeme známky tohoto velikého boje na obranu jediného Boha Izraele. Modloslužba je přesnou antitezí živého Boha.“

Na rozdíl od model je živý Bůh tím, kdo „činí, co chce“, kdo promlouvá, vidí a dýchá. A jeho dech má dokonce jméno, nazývá se Ruah Jahwe, Duch Boží. „Zlatí býčci“ však nejsou jen záležitostí pohanské minulosti, nýbrž zahnízďují se v nitru každého člověka. Sv. Pavel v listu Římanům (1,18-21) podává dokonalou analýzu tohoto pokušení, když připomíná, že Boží věčná moc a jeho božské bytí lze od počátku světa poznat světlem rozumu z toho, co stvořil, a proto nikdo nemá omluvu. Studenti teologie mají tuto pasáž spojenou s otázkou přirozené poznatelnosti Boží existence. Ve skutečnosti však nám chce Apoštol říci něco jiného; tato slova obsahují „Boží hřmění“ schopné vyrvat libanonské cedry, říká papežský kazatel:

„Apoštol má v úmyslu ukázat, jaká je situace lidstva před Kristem a bez něho. Jinými slovy, odkud vychází proces vykoupení. Nezačíná totiž od nuly, od přírody, nýbrž pod nulou, od hříchu. Všichni zhřešili, nikoho nevynímaje.“

Svatý Pavel dělí svět na Řeky a Židy, svou obžalobu začíná od pohanů, jejichž základním hříchem je bezbožnost a nespravedlnost, totiž atentát na pravdu, a to nikoli na jakoukoli pravdu, nýbrž na původní pravdu všech věcí.

„Základním hříchem a primárním předmětem Božího hněvu je bezbožnost, asebeia. V čem přesně spočívá, Apoštol ihned vysvětluje, když říká, že v odmítnutí „ctít“ Boha a „vyjadřovat mu vděčnost“.  Jinými slovy, v odmítnutí uznat Boha jakožto Boha a věnovat mu pozornost, jaká mu náleží. Mohli bychom říci, že spočívá v „ignorování“ Boha, kde však ignorovat neznamená ani tak „nevědět, že existuje“, jako „jednat jako by neexistoval“.“

V jádru věci tedy hřích spočívá v pokusu zrušit nekonečný kvalitativní rozdíl mezi stvořením a Stvořitelem, v odmítnutí své závislosti na Něm. A toto odmítnutí se konkrétně projevuje právě v modloslužbě, jak dodává sv. Pavel: „Jejich uvažování nevedlo k ničemu a jejich nemoudrá mysl se zatemnila. Mysleli, že jsou mudrci a zatím se stali blázny, když zaměnili vznešeného, nesmrtelného Boha za pouhé vyobrazení smrtelného člověka, ptáků, čtvernožců a plazů“ (Řím, 1,22-23). Pavel tím nechce říci, že by všichni pohané žili v tomto hříchu – o kus dál mluví o těch, které Bůh přijímá, protože se řídí zákonem vepsaným do jejich srdce (srov. Řím 2,14), podotkl papežský kazatel.

„V modloslužbě, člověk Boha „nepříjímá“, nýbrž si boha vytváří. Dochází k převrácení rolí: člověk se stává hrnčířem a Bůh nádobou, kterou modeluje jak se mu zlíbí (srov. Řím 9,20). Je v tom přinejmenším implicitní odkaz na vyprávění o stvoření (srov. Gn 1,26-27), kde se říká, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a podobě, zde se říká, že člověk vyměnil obraz Boha za zobrazení smrtelného člověka.“

Právě toto je situace, v níž jsme se po náboženské stránce ocitli na Západě. Moderní ateismus vychází ze slavné Feuerbachovy maximy, že to nebyl Bůh, kdo stvořil člověka k svému obrazu, nýbrž člověk tvoří Boha k obrazu svému.

„V jistém smyslu je třeba připustit, že toto tvrzení je pravdivé! Ano, bůh je skutečně produktem lidské mysli. Problémem však je, o jakého boha tu jde. Zajisté nikoli o živého biblického Boha, nýbrž pouze o jakousi jeho náhražku. (…) Právě to se stalo Nietzschemu, když ústy jedné ze svých postav prohlásil: „Zabili jsme Boha!“. Nepovšiml si, že nezabil pravého Boha, nýbrž jeho „sádrovou“ kopii.“

Moderní ateismus se nevypořádával z Bohem křesťanské víry. Kdyby se udržela živá idea Trojjediného Boha, namísto reči o neurčitém „nejvyšším bytí“, bylo by nesnadné vidět v Bohu projekci člověka. Moderní ateimus tedy boří vágní deismus a nikoli víru v Trojjediného Boha. ¨

Postní doba však neslouží k vyvracení moderního ateismu, nýbrž k pohledu do vlastního nitra – pokračoval otec Cantalamessa a druhou část své promluvy věnoval jinému druhu idolatrie, které se dopouští ten, kdo odsuzuje druhé za skutky, jichž se sám dopouští. Sv. Pavel na to poukazuje na začátku 2. kapitoly listu Římanům: „Člověče, ať jsi kdokoli, nemáš výmluvu, jestliže ze sebe děláš soudce! Tim totiž, že soudíš druhého, sám sebe odsuzuješ!“ Jako bývalý farizeus ví dobře o čem mluví a ukazuje věřícím cestu, jak z tohoto postoje vyjít:

„Pavel odhaluje podivnou a častou iluzi zbožných a nábožensky založených lidí, že je možné uchránit se Božího hněvu jenom proto, že mají jasnou představu dobra a zla, znají zákon a příležitostně jej dokážejí aplikovat na druhé, zatímco pokud jde o ně samé, domnívají se, že privilegium stát na Boží straně nebo zkrátka Boží „dobrota a „trpělivost“, kterou dobře znají, jim samým poskytnou vyjímku.“

Buď si uvědomíme, že se Pavlova slova vztahují i na nás, nebo dojde k dalšímu zatvrzení srdce  a posílení nekajícného postoje, pokračoval papežský kazatel. Z čeho konkrétně však viní Apoštol ty „zbožné“, když říká, že dělají totéž? – ptá se dále.

„Jde o materiální smysl těch věcí? Také o něj (srov. Řím 2,21-24), ale především odkazuje k jejich podstatě, totiž k bezbožnosti a modloslužbě. Apoštol to osvětluje v pokračování svého listu, když odsuzuje nárok na sebezáchranu skrze svá vlastní díla, jenž chce ze sebe činit věřitele a z Boha dlužníka.“

Jestliže modloslužba je „uctíváním díla svých rukou“ (srov. Iz 2,8; Oz 14,4), a „kladení tvora na místo Stvořitele“, jsem modloslužebníkem, pokud kladu na Boží místo to, co jsem sám vytvořil – varoval papežský kazatel a jako příklad zmínil  dům nebo kostel, který stavím, svůj úřad, náboženský institut, nebo dokonce své dítě.

„Každá modloslužba je v jádru sebeuctíváním, kultem sebe sama, sebeláskou, stavením sebe do centra a na první místo v univerzu, kterému obětuji všechno ostatní. Stačí chvíli se poslouchat, abychom objevili, jak se jmenuje naše modla, neboť – jak říká Ježíš „ústa mluví, čím srdce přetéká“ (srov. Mt 12, 24). Povšimli bychom si, kolik našich vět začíná slovem „já“. Výsledkem je bezbožnost, totiž neoslavování Boha, nýbrž vždy a pouze sebe, úsilí zapojit také dobro, dokonce i službu prokazovanou Bohu – i Bohu! – svému úspěchu a osobnímu sebepotvrzení.“

Snad jsem i já nyní připraven vstoupit do sebe a rozpoznat pravdu o sobě, že totiž i já jsem zapleten do tohoto tajemství bezbožnosti. Jestliže, jak říká Augustin, hřích spočívá v ponořenosti do sebe, radikální konverze spočívá v napřímení a znovu obrácení k Bohu, uzavíral třetí postní kázání otec Cantalamessa.

„Pokud se z celé své bytosti postavím na Boží stranu, proti svému „já“, stanu se jeho spojencem. Budeme dva v boji proti stejnému nepříteli a vítězství je zajištěno. (…) V míře, v níž starý člověk zemře, se v nás zrodí „člověk nový,  který je stvořen podle Božího (vzoru) jako skutečně spravedlivý a svatý“ (Ef 4,24). Muž či žena, kterým tajně všichni chceme být.“



(job)

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
19.12.20 Cantalamessa: Klíč k pochopení Vtělení dává pokora
14.12.20 Cantalamessa: Naším pevným bodem je věčnost
5.12.20 Cantalamessa: Memento mori - S pandemií přišel čas znovu mluvit o smrti
30.11.20 Otec Raniero Cantalamessa – kardinál, který zůstává kapucínem
27.11.20 Adventní meditace pro římskou kurii tentokrát o “věčných pravdách” v čase pandemie



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti