Nový portál Vatikánského rozhlasu

Veličenstvo,

královské Výsosti,

vážení představitelé Marockého království,

členové diplomatického sboru,

drazí přátelé Maročané!

As-salám alejkum!

Těší mne, že jsem vstoupil na půdu této země, bohaté na přírodní krásy, strážkyni šlépějí antických civilizací a svědkyni podmanivých dějin. Rád bych především vyjádřil upřímný a hluboký dík Vašemu Veličenstvu Mohamedovi VI. za jeho milé pozvání a vřelé přijetí, které mi připravil  jménem marockého lidu, a zejména za jeho laskavá slova na uvítanou.

Tato návštěva je pro mne důvodem k radosti a vděčnosti, protože mi umožňuje poznat především krásy vaší země, vašeho lidu a vašich tradic. Tato vděčnost se stává významnou příležitostí k podpoře mezináboženského dialogu a vzájemného poznání mezi věřícími našich dvou náboženství, když si připomínáme 800. výročí historického setkání svatého Františka z Assisi a sultána Al Malika Al Kamila. Ona prorocká událost dokazuje, že odvaha k setkání a podaná ruka jsou pro lidstvo cestou k míru a harmonii tam, kde extremismus a nenávist působí rozdělení a zmar. Přeji si také, aby vážnost, respekt a spolupráce mezi námi přispěly k prohloubení našich upřímných přátelských svazků, abychom svým komunitám umožnili přípravovat lepší budoucnost pro nové generace.

Zde, na této půdě, která je přirozeným mostem mezi Afrikou a Evropou, bych rád zdůraznil nezbytnost sjednotit naše snahy, abychom dali nový podnět k budování solidárnějšího světa, který by ještě více vyvíjel poctivé, odvážné a neodkladné úsilí o dialog, respektující bohatství i specifika každého lidu a každého člověka. Je to výzva, kterou jsme všichni povoláni přijmout, zejména v této době, kdy se některé hlasy pokoušejí přetvářet odlišnosti a vzájemnou neznalost na důvody k rivalitě a rozvratu.

K účasti na budování otevřené, pluralitní a solidární společnosti je proto nezbytné rozvíjet a neustále a neústupně přijímat kulturu dialogu jako cestu, kterou je třeba se dát, spolupráci jako způsob jednání a vzájemné poznávání jako metodu a kritérium (srov. Dokument o lidském bratrství, Abu Dhabí, 4. února 2019). To je cesta, kterou se neúnavně máme ubírat, vzájemně si přitom pomáhat v překonávání napětí a nedorozumění, přetvářek a sterotypů, jež vedou vždycky ke strachu a odporu, a tak se otevírat duchu plodné a uctivé spolupráce. Proti fanatismu a fundamentalismu je totiž nezbytné stavět solidaritu všech věřících, a za nedocenitelné opěrné body svého jednání považovat hodnoty, které jsou nám společné. V této souvislosti mne těší, že budu moci zanedlouho navštívit Institut Mohameda VI. pro imámy, kazatele a kazatelky, založený Vaším Veličenstvem za účelem poskytovat vhodnou a moudrou formaci zamezující všem formám extremismu, které často vedou k násilí a terorismu, a v každém případě urážejí náboženství i samotného Boha. Víme přece, nakolik je nezbytné náležitě připravovat budoucí náboženské vůdce, chceme-li oživit pravé náboženské cítění v srdcích nových generací.

Autentický dialog nás proto vybízí, abychom nepodceňovali význam náboženského faktoru pro budování mostů mezi lidmi a pro úspěšné vyrovnání se s výše zmíněnými výzvami. V úctě k našim odlišnostem nás totiž víra v Boha vede k uznání výjimečné důstojnosti každé lidské bytosti, jakož i jejích nezcitelných práv. Věříme, že Bůh stvořil lidské bytosti rovnými co do práv, povinností a důstojnosti a povolal je, aby žily společně jako bratři a šířily hodnoty dobra, lásky a pokoje. Svoboda svědomí a náboženská svoboda se proto neomezuje pouze na svobodu kultu, nýbrž má umožňovat každému, aby žil podle svého náboženského přesvědčení, se proto nerozlučně pojí  s lidskou důstojností. V tomto duchu je vždycky třeba přecházet od pouhé tolerance k úctě a vážnosti vůči druhým. Jde totiž o to objevit a přijmout druhého ve zvláštnosti jeho víry a vzájemně se touto odlišností obohacovat v rámci vztahu, který se projevuje vlídností a hledáním toho, co můžeme dělat společně. Budování mostů mezi lidmi pojaté z hlediska mezináboženského dialogu vyžaduje, aby bylo prožíváno ve znamení družnosti, přátelství - ba ještě více - bratrství.

Mezinárodní konference o právech náboženských menšin v islámském světě, která se konala v Marakéši v lednu roku 2016, řešila tuto otázku. A jsem rád, že umožnila odsoudit jakoukoli manipulaci s náboženstvím za účelem diskriminovat nebo napadat druhá a zdůraznila nezbytnost překonat pojem občanství a náboženské menšiny pojmem osoby, jež by měl zaujímat ústřední postavení v každém právním systému.

Považuji rovněž za prorocké znamení vznik Ekumenického institutu Al Mowafaqa v Rabatu v roce 2012 z iniciativy katolické a protestantské církve v Maroku. Tento institut chce přispět k podpoře ekumenismu, jakož i dialogu s okolní kulturou a islámem. Tato chvályhodná iniciativa je výrazem péče a vůle křesťanů, žijících v této zemi, budovat mosty s cílem projevovat lidské bratrství a sloužit mu.

To vše jsou cesty vedoucí k tomu, aby se »přestalo zacházet s náboženstvími účelově a rozněcovat tak nenávist, násilí, extrémismus a slepý fanatismus, a neužívalo se Boží jméno k ospravedlňování vražedných skutků, vyhnanství, terorismu a útlaku« (Dokument o lidském bratrství, Abu Dhabí, 4. února 2019).

Ryzí dialog, který chceme rozvíjet, nás přivádí také k zamyšlení nad světem, ve kterém žijeme, nad naším společným domovem. Proto Mezinárodní konference o klimatických změnách, COP 22, konaná také tady v Maroku, opět prokázala, že mnohé národy si uvědomují nezbytnost chránit planetu, na které nám Bůh umožnil žít, a přispět k opravdové ekologické konverzi směřující k integrálnímu lidskému rozvoji. Oceňuji všechny kroky vpřed učiněné na tomto poli a těší mne, že se vzmáhá opravdová solidarita mezi státy a národy s cílem nalézt spravedlivá a trvalá řešení pohrom, které doléhají na společný dům a ohrožují přežití samotné lidské rodiny. V trpělivém a moudrém, otevřeném a upřímném dialogu můžeme doufat, že najdeme vhodné odpovědi na zvrácení tendence globálního oteplování a dosáhneme vymýcení chudoby (srov. Laudato si´, 175).

Stejně tak vážná migrační krize, které dnes čelíme, je pro všechny výzvou k naléhavému hledání konkrétních prostředků k odstranění příčin, které nutí mnohé lidi opouštět svoji vlast a svoji rodinu a ocitat se tak často v postavení těch, kdo jsou marginalizováni nebo odmítáni. V této souvislosti se opět tady v Maroku loni v prosinci konala mezivládní konference o Globální dohodě za bezpečnou, řízenou a legální migraci a přijala dokument, který se má stát opěrným bodem pro celé mezinárodní společenství. Zároveň je pravdou, že zbývá ještě mnohé učinit, zejména proto, že je třeba od závazků přijatých oním dokumentem přejít alespoň na morální úrovni ke konkrétním činům a zvláště ke změně postoje vůči migrantům, aby byli považováni za lidi a nikoli za čísla, byla jim fakticky i v politických rozhodnutích přiznávána jejich práva a důstojnost. Víte, jak mi leží na srdci často hrůzný úděl těchto lidí, kteří by z velké části neopustili svoji zem, pokud by nebyli nuceni. Doufám, že Maroko, které velice ochotně a s vytříbenou pohostinností uspořádalo onu konferenci, bude v mezinárodním společenství nadále baštou lidskosti pro migranty a uprchlíky, aby mohli tady i jinde být lidsky přijati a chráněni, zlepšila se jejich situace a byli důstojně integrováni. A až to situace dovolí, budou se moci rozhodnout, zda se vrátit domů, bude-li zajištěna jejich bezpečnost a respektována jejich důstojnosti a práva. Jde o fenomén, který nikdy nepůjde vyřešit stavěním zdí, šířením strachu z druhého nebo odepřením pomoci těm, kdo čekají na legitimní zlepšení situace pro sebe a svoje rodiny. Víme také, že upevnění pravého míru vede cestou hledání sociální spravedlnosti, nezbytné k nápravě ekonomické nevyváženosti a politické neuspořádanosti, jež jsou vždycky hlavními faktory napětí a ohrožují celé lidstvo.

Veličenstvo a ctihodní představitelé, drazí přátelé! Křesťané se těší z toho, že mají místo v marocké společnosti. Chtějí se podílet na budování solidárního a prosperujícího národa a leží jim na srdci obecné dobro lidu. Z tohoto hlediska se mi zdá příznačné nasazení katolické církve v Maroku na sociálním a výchovném poli prostřednictvím škol, otevřených studentům každého náboženství, vyznání a původu. Děkuji tedy Bohu za vykonanou cestu a dovolím si povzbudit katolíky a křesťany, aby tady v Maroku byli služebníky, podporovateli a obhájci lidského bratrství.

Veličenstvo, vážení představitelé, drazí přátelé! Ještě jednou děkuji vám, jakož i celému marockému lidu za tak vřelé přijetí a za vaši laskavou pozornost. Šukran bisaf! Všemohoucí, slitovný a milosrdný ať vás chrání a žehná Maroku!

Přeložil Milan Glaser