Vatikán. Nedojde-li k žádným změnám, vystoupí po říjnové konzistoři počet kardinálů s právem volit papeže na 128. Během dalších deseti dní čtyři z nich oslaví 80. narozeniny a počet voličů tedy klesne na 124, z nichž 66 jmenoval papež František. Znamená to tedy, že 53% kardinálů, kteří mají právo účastnit se konkláve, vybíral mezi své nejbližší spolupracovníky papež Bergoglio.
Jak si všímají komentátoři, jména letošních kardinálů posilují linii současného pontifikátu. Největším překvapením a inovací je podle Andrey Tornielliho nominace otce Michaela Czerného. Jakkoli jde o člena římské kurie, tento kanadský jezuita není prefektem ani sekretářem, ale pouze podsekretářem vatikánského Úřadu pro integrální lidský rozvoj, kde působí v rámci sekce pro migranty a uprchlíky, jejíž vedení si papež vyhradil pro sebe. Michael Czerny se narodil roku 1946 v Brně. Jeho rodina však brzy nato emigrovala. Jako jezuita se otec Czerny vždy věnoval otázkám sociální spravedlnosti. Klíčovou roli bude mít také na říjnové biskupské synodě pro Amazonii. Nominace jej zastihla v Brazílii na předsynodálních jednáních s biskupy a s lidovými hnutími:
“Děkuji Bohu i papeži Františkovi za toto nové poslání a službu. Je to pro mě velká pocta. Pobývám v této chvíli v lesní škole Hnutí bez země. Účastním se setkání s představiteli lidových hnutí Latinské Ameriky, abych připravoval jejich příspěvek na Synodě biskupů o Amazonii. Děkuji Bohu za Jeho prozřetelnost a nekonečné milosrdenství. Spoléhám na modlitbu všech.”
Další významnou vatikánskou nominací je purpura pro biskupa Miguela Angela Ayusa Guixota, předsedu Papežské rady pro mezináboženský dialog. Jak sám konstatuje, František chce tímto způsobem poukázat na význam dialogu a poselství o lidském bratrství. Právě v nově ustanoveném katolicko-islámském výboru pro realizaci Abúdhabského dokumentu reprezentuje tento španělský biskup, kombonián a profesor islamistiky vatikánskou stranu:
„Musíme být papeži Františkovi vděční, protože usiluje o to, aby jeho poselství dosáhlo k srdci lidstva, do lidského srdce. Je to poselství o důstojnosti člověka a o světě, který může žít v duchu Deklarace z Abú Dhabí; o novém světě, v němž panuje bratrství, mír a svorné soužití.“
Důraz na mezináboženský dialog potvrzují také dvě další kardinálské nominace: arcibiskupa Rabatu Cristóbala Lópeze Romera, španělského salesiána s velkou zkušeností z Latinské Ameriky, s nímž se František sblížil při nedávné návštěvě v Maroku, ale také čestný kardinálský titul pro dvaaosmdesátiletého anglického arcibiskupa Michaela Fitzgeralda, někdejšího předsedu Papežské rady pro mezináboženský dialog a iniciátora modliteb za mír v Assisi.
Papež František připojil do kardinálského sboru také současného předsedu Komise episkopátů evropské unie (COMECE), lucemburského arcibiskupa a jezuitu Jeana-Clauda Hollericha, který proslul mimo jiné jako obhájce posílení Evropské unie a kritik nacionalismů a populismů na Starém kontinentu:
„Vím, že papež si Evropské unie váží jako činitele míru a stabilizace ve světě. Proto je třeba učinit všechno proto, aby Evropská unie uspěla. Neznamená to, že by neexistovaly politické otázky, v nichž se Unie a církev rozcházejí,“ říká pro Vatikánský rozhlas arcibiskup Hollerich. Jako jeden z důvodů nominace vnímá také svou angažovanost ve prospěch migrantů a uprchlíků:
„Spolu s kardinálem Krajewskim jsem byl na Lesbu. A byla to pro mne důležitá zkušenost. Ve svých modlitbách často vidím tváře mnoha uprchlíků, s nimiž jsem se tam mohl setkat a které jsem musel nechat v jejich bídě. Jsem velmi rád, že lucemburský stát dovolil, abychom přijali dvě rodiny z Lesbu, o které se bude starat církev (…) Myslím si, že papež vybírá za kardinály především lidi, kterým může důvěřovat a v jejichž srdcích se rozléhá jeho evangelijní poselství.“
Významnou osobností katolické církve v Africe pak je arcibiskup Kinshasy Fridolin Ambongo Besungu. Jako člen kapucínského řádu patří mezi sedm řeholníků, kterým František udělí kardinálskou hodnost. Arcibiskup hlavního města Demokratické republiky Kongo sehrál klíčovou roli ve společensko-politických změnách v této zemi a v uzavření tzv. Silvestrovských dohod, které umožnily změnu vlády:
„Pro mne je to výraz uznání Svatého otce pro naši činnost v této zemi během několika minulých let, jakožto církve stojící na straně trpících. Papež na to chce tímto způsobem upozornit, podpořit nás a zároveň povzbudit, abychom nadále byli nablízku lidem a jako církev promlouvali jménem těch, kdo hlas nemají.“
Na závěr připomeňme ještě nominaci emeritního arcibiskupa Kaunasu Sigitase Tamkevičiuse. Tento osmdesátiletý jezuita doprovázel papeže Františka při návštěvě Litvy hlavním štábem KGB ve Vilniusu, kde byl také sám vězněn, coby nepřítel sovětského režimu a editor podzemního periodika dokumentujícího komunistické represe církve.
(job)
odeslat článek
vytisknout článek
