Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Papež František přijal členy generální kapituly řádu servitů. Řád služebníků Mariiných, jak zní jeho oficiální název, vznikl v první polovině 13. století ve Florencii. Sedm dobře situovaných mužů se tehdy rozhodlo k životu v chudobě a pokání a uchýlili se na předměstí města, na místo kde je při chrámu Zvěstování, skvostu renesančního a manýristického umění, dodnes centrum řádu. Jádrem této řeholní rodiny je zvláštní zasvěcení P. Marie, kterou sami považují za „zakladatelku“, připomíná text, který papež připravil pro členy řádu. „Prožíváte osobní zasvěcení Marii jako každodenní úkol spočívající v přijetí jejího stylu, který nám předává Písmo svaté. Také teologicko-pastorální studium postavy Marie z Nazareta je pro vás integrální součástí povolání, které předáváte především skrze vyučování na Papežské teologické fakultě „Marianum“.“

Serviti působili také v Českých zemích, kam je již ve 14. století povolal Karel IV. a založil pro něj jeden z šesti klášterů, vytvářejících duchovní strukturu Nového Města pražského. Kostel P. Marie na Trávníčku, při němž servité žili s přestávkami vynucenými válkami až do definitivního zrušení v rámci josefínských reforem, dnes užívá pravoslavná církev. K dalšímu rozšíření řádu v Čechách a na Moravě došlo v pobělohorském období. Přestože se řád po pádu minulého režimu pokusil o návrat do Nových Hradů, poslední tamní servita zemřel v roce 2005. Mezi proslulé členy řádu patří sv. Filip Benici a sv. Juliána Falconieri, zakladatelka ženské větve.

Ve spontánní promluvě k servitům poukázal na význam služby, k níž byli vyvoleni:

„Služba, jste služebníci, nikdy na to nezapomínejte. Nejste majitelé, vlastníci, nýbrž služebníci. Nikdy se nevzdalujte oné velké milosi, jakou je služba církvi, druhému člověku, potřebným. Jste vyvolenými služebníky, tak jako náš Pán, který se stal naším Služebníkem, až k smrti na kříži. Znamená to, že v jistém smyslu se musíte stát nevolníky, služebník je také nevolník, který musí rezignovat na některé „svobody“.“

Papež poukázal na základní kameny řádové spiritulity, kterými jsou apoštolát a misie. Také v tomto nasměrování se řídí příkladem Ježíšovy Matky, která po Zvěstování spěchá na pomoc Alžbětě, vyprošuje znamení na svatbě v Káni, s vírou a bolestí zůstává a paty Kříže a nakonec spolu s apoštoly očekává Ducha svatého ve večeřadle. „S odkazem na tyto čtyři mariánské „momenty“ jste neustále povoláváni prohlubovat původní charisma a aktualizovat ho, aby s nadějí odpovídalo na výzvy, které současný svět staví před církev a před váš řád.“

Sedm svatých zakladatelů dokázalo žít na hoře i ve městě, pokračuje papežské poselství s odkazem na historický odchod otců řádu na Horu Senario, odkud se posléze opět vrátili k životu na florentské periferii, aby mohli svědčit o Kristu a sloužit potřebným. „Prospěje nám, budeme-li číst tuto cestu vašich zakladatelů ve světle evangelijního vyprávění o Proměnění (srov. Lk 9, 28-36). Naplněni zkušeností Boha sestupují do nitra dějin vnitřně obnovení. A takto mohou prožívat evangelium skrze službu potřebným lidem, bratřím a sestrám, kteří žadoní o přijetí, podporu, doprovázení a pomoc na cestě životem.“

Právě z této životní a řeholní zkušenosti vychází naděje, která rozptyluje obavy z nedostatku povolání nebo z vytrvalosti ve složitých sociálních kontextech, dodal papež. Jedině v Pánu najdete naději a sílu mohli rozpoznat nové zdravé výhonky naděje, klíčící například na nových územích, kde řád misijně působí, zdůrazňuje František:„Být lidé naděje znamená najít odvahu postavit se čelem k některým výzvám naší doby. Mám na mysli například zodpovědné užívání komunikačních prostředků, které přispívají k pozitivnímu šíření zpráv, ale mohou také ničit důstojnost člověka, oslabovat duchovní horlivost a zraňovat bratrský život. Je zapotřebí výchovy k evangelnímu užívání těchto nástrojů.“

Dále František zmínil problémy spojený s multikulturností řádu. Katolické řeholní komunity se staly jakýmisi „laboratořemi“ v tomto smyslu, které se jistě potýkají se specifickými problémy, ale zároveň jsou jasným zanmením „Božího království“, do něhož jsou zvány všechny národy skrze jediné evangelium spásy, řekl papež v promluvě k členům 214. generální kapituly Řádu služebníků Mariiných.