Vatikán. Ve Svatopetrské bazilice dnes dopoledne římský biskup sloužil mši svatou u příležitosti neliturgické připomínky tzv. Světového dne chudých, který před třemi roky sám zavedl a stanovil na předposlední neděli liturgického roku.
Bohoslužby se přednostně účastnila různá dobrovolnická sdružení, poskytující péči těm nejnuznějším obyvatelům Říma, samozřejmě společně s nimi. Po mši byl jako obvykle v tento den připraven společný oběd s papežem pro 1500 lidí ve vatikánské aule Pavla VI.
Papež František ve svojí homilii komentoval dnešní evangelium (Lk 21,5-19) o zkáze Jeruzaléma a konci světa v perspektivě zmíněné dnešní připomínky. Zaměřil se přitom na Ježíšovo varování před dvojím pokušením, které se pojí ke konci světa, totiž k unáhlenosti a k sobectví. Svoji homilii pak zakončil:
„Chudí nám připomínají, že máme evangelium prožívat jako žebráci před Bohem. Přítomnost chudých nás uvádí do ovzduší evangelia, kde jsou blahoslavení chudí v duchu (srov. Mt 5,3), takže namísto toho, aby nám vadili, když klepou na naše dveře, můžeme jejich volání přijmout jako pomoc k vyjití ze svého já, a to se stejnou láskou, jakou k nim chová Bůh. Jak by bylo krásné, kdyby chudí měli v našem srdci takové místo, jaké mají v Božím srdci! Když jsme s chudými, sloužíme jim a osvojujeme si Ježíšovo cítění, chápeme co zůstává a co pomíjí.
Mezi mnoha předposledními věcmi, které pomíjejí, nám chce dnes Pán připomenout tu poslední, která zůstává navždy. Je to láska, protože »Bůh je láska« (1 Jan 4,8), a chudý, který ode mne žádá lásku, mne přivádí rovnou k Němu. Chudí nám usnadňují přístup do nebe, a proto v nich smysl Božího lidu pro víru vidí dveřníky nebe. Již nyní jsou naším pokladem, pokladem církve. Otevírají nám totiž bohatství, které nikdy nezestárne, ve kterém se snoubí země a nebe a pro které opravdu stojí za to žít, totiž lásku.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy HOMILIE je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
