Vatikán. Vatikánský apoštolský archiv a další archivy Svatého stolce dnes zpřístupnily dokumenty z pontifikátu Pia XII. (1939-1958). Jedná se o symbolické datum – právě 2. března 1939 byl na Petrův stolec zvolen tehdy čtyřiašedesátiletý Eugenio Pacelli, poslední římský biskup narozený v italském hlavním městě.
Kromě položek uchovávaných ve vlastním Vatikánském archivu jsou nyní badatelům dostupné rovněž dokumenty z archivů 73 apoštolských nunciatur, 15 archivních souborů státního sekretariátu Svatého stolce, 21 fondů římských kongregací a kuriálních úřadů, tři fondy městského státu Vatikán a dalších osm fondů. Celkově tedy hovoříme o sto dvaceti archivních fondech, sbírkách a souborech o zhruba dvaceti tisících archivních jednotkách. Kupříkladu jediný z nich – archiv oddělení pro všeobecné záležitosti státního sekretariátu Svatého stolce – obsahuje téměř 5000 archivačních krabic, ze kterých skupina patnácti archivářů utvořila inventář o 15 tisících stranách, zrcadlících dvacetiletý život církve i společnosti. O historickém archivu sekce pro vztahy se státy státního sekretariátu Svatého stolce Vatikánský rozhlas hovořil s arcibiskupem Paulem Richardem Gallagherem, sekretářem pro vztahy se státy:
„Historický archiv sekce pro vztahy se státy je archivem dosud fungující instituce a byl založen poměrně nedávno – jeho původ sahá do roku 1814. Jeho archiválie se zákonitě pojí k činnosti původce, tedy státního sekretariátu, na mezinárodní úrovni, k papežově diplomacii na obranu míru a spravedlnosti mezi národy. Uchovává dokumenty, které kdysi náležely Kongregaci pro mimořádné církevní záležitosti a po roce 1960 Radě pro veřejné záležitosti církve. Kromě toho shromažďuje zápisy z jednání kardinálů v rámci zmíněné kongregace římské kurie, fond Caprano (nesoucí jméno kard. Pietra Caprana, 1759-1834) a spisy kardinála Agostina Casaroliho.“
Jaké dokumenty z archivu státního sekretariátu se týkají Pia XII.? A o kolika dokumentech asi mluvíme?
„Pontifikát Pia XII. byl rozhodujícím, dvacetiletým údobím v dějinách dvacátého století, od druhé světové války po studenou válku. Dokumentační materiál, který se k němu vztahuje, dosahuje zhruba dvou milionů spisů, což odpovídá asi 323 bm (běžným metrům). Vypovídá o činnosti Svatého stolce za světové války, diplomatických vztazích a otázkách konkordátů, úmluv, ratifikací, o humanitární a podpůrné činnosti. Dále zde najdeme pravidelné zprávy o politicko-náboženské situaci, školství, problematice spojené s městským státem Vatikán. Dozvídáme se také o působení některých protagonistů státního sekretariátu, jako byli kardinál Maglione, mons. Tardini, mons. Montini a další.“
Jednou ze zvláštností vašeho archivu je digitalizace veškerých dokumentů. Jaké výhody z toho plynou pro badatele?
„Dneškem jsme vědcům předložili 1 300 000 inventarizovaných digitálních dokumentů. Prvních deset let pontifikátu (1939-1948) všech archivních sbírek je tudíž digitálně zpřístupněno, na jeho druhé polovině, počínaje rokem 1948, se postupně pracuje. Digitalizace má množství výhod – jak pro uchování dokumentů, tak pro jejich studium. Naše badatelna může pojmout 22 osob a každý z vědců bude moci digitálně konzultovat veškerý objem dokumentů souběžně s ostatními zájemci. Tak se neztrácí čas a bádání se může svobodně rozvíjet v plném rozsahu. Pravděpodobně při tom ocení rovněž rychlost vyhledávání a konzultace dokumentů. Další předností digitalizace je možnost požádat v reálném čase o kopii dokumentu, který si chce badatel odnést domů. Žádosti o reprodukci vybraných materiálů budou probíhat automaticky. Nová Badatelna Pia XII. ve věži Borgia Apoštolského paláce je vybavena příslušnými počítačovými terminály pro vizualizaci dokumentů.“
Mohl byste se zmínit o nějaké výjimečné sbírce anebo fondu?
„Kromě tradičních souborů fondu Kongregace pro mimořádné církevní záležitosti, které se z velké míry shodují se státy, s nimiž Svatý stolec udržuje diplomatické vztahy, mohu zmínit svazky Služby pro odposlech zahraničního rozhlasového vysílání (Servizio Ascolto Radio Estere, S.A.R.E.). Od května roku 1944, tedy ke konci ve války, byla určena skupina řeholnic k poslechu hlavních rozhlasových stanic a přepisu programů, věnovaných válce, které tak okamžitě informovaly představené ze státního sekretariátu o zprávách vztahujících se k vývoji válečného konfliktu. Za zmínku stojí též „Dílo Svatého stolce pro záchranu Říma“ v letech 1939-1944. Velkou novinkou je obrovský počet spisů z multilaterálního fondu (téměř 100 tisíc digitalizovaných dokumentů), který může vzbudit zasloužený zájem.“
Na základě této pečlivé katalogizační a digitalizační práce, co byste mohl říci o papeži Pacellim za druhé světové války?
„Vyvstává tu v celé své velikosti, jako obhájce lidstva a ryzí všeobecný pastýř. Pacelli byl odvážný diplomat. Jako papež projevoval neomezenou lásku, která nebyla pokaždé chápána a sdílena ani za vatikánskými hradbami. Z dokumentů zřejmě vyplývá jeho úsilí o reakci na žádosti o pomoc, záchranu pronásledovaných a potřebných lidí, ohrožených na životě. Jistě také vyjde najevo nenávist nacismu vůči katolické církvi i samotnému papeži.“
Historický archiv nám nabídne pohled také na zajímavé počáteční období studené války. Co od něj máme očekávat? Je pravda, že lze papeže Pia XII. považovat za předchůdce Ostpolitik?
„Nepřísluší mi, abych vynášel mínění či soudy, jisté však je, že se objeví leccos nečekaného, co vnese nové světlo do mnoha otázek. Současné studie naznačují, že hlavně bezprostředně po druhé světové válce lze zaznamenat horečnatou činnost řeholníků, které papež vysílal, aby se pokusili o vyjednávání s lokálními sověty. Prameny, které již máme k dispozici, dokládají, že Pius XII. měl v úmyslu najít určité „modus vivendi“, což je klíčové slovo Ostpolitik. Možná to již brzy bude potvrzeno.“
Uvedl arcibiskup Paul Richard Gallagher, sekretář Svatého stolce pro vztahy se státy.
(jag)
odeslat článek
vytisknout článek
