Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Při dnešní ranní eucharistii v Domě sv. Marty se papež František modlil za lidi, kteří v důsledku současné pandemie umírají v izolaci, aniž by se mohli rozloučit se svými drahými. V homilii pak vyzval, abychom si povšimli, kdy Ježíš prochází naším životem.

Liturgii čtvrté neděle postní, zvané Laetare podle vstupní antifony „Vesel se, Jeruzaléme!“, z kaple Domu sv. Marty opětovně zpřístupnil přímý přenos, jak se to nyní děje každodenně již od 9. března. Papež František si tak přeje ujistit o své duchovní blízkosti všechny věřící, kteří se nemohou účastnit mše svaté vzhledem ke karanténě, nařízené státními úřady. V úvodu se Petrův nástupce opětovně modlil za oběti koronaviru, mezi nimiž je v Itálii nejméně třicet kněží:

„V těchto dnech nasloucháme zprávám o úmrtích mnoha mužů a žen, kteří odcházejí sami, aniž by se mohli rozloučit se svými drahými. Mysleme na ně a modleme se za ně. Modleme se též za rodiny, které nemohou vyprovodit své drahé po jejich skonu. Zvláště se tedy modleme za zesnulé a jejich rodiny.“

V homilii papež František komentoval dnešní Janovo evangelium o uzdravení slepého (Jan 9,1-41):

„Tato pasáž z Janova evangelia mluví sama za sebe. Ohlašuje Ježíše Krista a zároveň o něm učí, je katechezí. Chtěl bych zde naznačit pouze jediné. Pokaždé mne hluboce osloví jeden výrok sv. Augustina: »Obávám se, že nerozpoznám Ježíše, až půjde kolem. Timeo Dominum transeuntem.« (Serm., 88,14.13). Mám strach, že Pán projde kolem. Bojíš se Pána? Bojím se toho, že si nevšimnu Krista a nechám ho jít dál. Jedno je jisté – v Ježíšově přítomnosti rozkvétají pravé city srdce, skutečné postoje vyprýští napovrch. To je milost, a proto se Augustin obával, že proplyne kolem, aniž by ji zpozoroval.

Zde je vše zřejmé – Ježíš prochází kolem slepce, uzdravuje ho a vypuká skandál. A pak se z lidí vyřine to nejlepší a nejhorší. U slepce ohromuje moudrost, s jakou odpovídá. Byl uvyklý pohybům po hmatu, větřil nebezpečí, vnímal překážky, na kterých mohl uklouznout. Chová se jako slepec – argumentuje jasně, přesně, ale užívá také ironii, dopřává si tento luxus.

Učitelé Zákona ovládali všechny zákony bez výjimky, avšak ulpívali v nich, nechápali, že kolem prochází Bůh. Zkostnatěle lnuli ke svým návykům, jak to o nich říká Ježíš. Pokud si tyto zvyky měli uchovat, museli se dopustit nespravedlnosti. Nepovažovali to za problém, protože podle jejich zvyklostí se nejednalo o nespravedlnost. Jejich strnulost je přiváděla k nespravedlnosti a tato uzavřenost se projevila právě před Kristem.

Dodám jen tolik – radím vám všem, abyste si dnes našli devátou kapitolu Janova evangelia a v klidu si ji doma přečetli. Jednou, dvakrát, abyste tak dobře pochopili, co se děje, když jde kolem Ježíš, jaké city vyplynou navenek. Snažme se správně porozumět tomu, co řekl Augustin o strachu z Pána, který jde kolem, strachu z toho, že to nepostřehnu, nepoznám ho a neobrátím se. Nezapomeňte, přečtěte si jednou, dvakrát, třikrát, kolikrát budete chtít, devátou kapitolu z Jana“.

Papež František zakončil nedělní mši adorací Nejsvětější Svátosti a eucharistickým požehnáním:

„Můj Ježíši, věřím, že jsi skutečně přítomný v Nejsvětější svátosti oltářní. Miluji tě nadevše a toužím po tobě celou svou duší. Nemohu tě teď přijmout ve svátosti, ale prosím tě, přijď alespoň duchovně do mého srdce. Objímám tě, jako bys již přišel, a celý se s tebou sjednocuji: Nedopusť, abych se od tebe někdy odloučil“.