Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. Papež při ranní mši v kapli Domu sv. Marty kázal o radosti, která uchvacuje a proměňuje. „Bez Ducha svatého nelze mít pravou radost,“ řekl. Dnešní eucharistii obětoval za lékárníky a lékárnice.

„V těchto dnech mi vytýkali, proč jsem opomněl poděkovat jedné skupině pracujících... Poděkoval jsem lékařům, ošetřovatelům, dobrovolníkům... »Zapomněl jste na lékárníky!« - i oni usilovně pracují, aby pomáhali nemocným se vyléčit. Modleme se také za ně.“

V homilii papež komentoval čtení ze Skutků apoštolů (3, 11-26) a Lukášovo evangelium (24,35-48), popisující nálady v Jeruzalémském lidu po Velikonočních událostech, po Ježíšově Zmrtvýchvstání a po zázračném uzdravení chromého skrze Petra a Jana.

„V těchto dnech měli lidé v Jeruzalémě rozmanité pocity: strach, úžas, pochybnost. [Ve Skutcích apoštolů čteme:] »Protože se uzdravený chromý držel Petra a Jana, v úžasu se k nim sběhl všechen lid« (3,11). Byl tam neklid, protože se děly věci, kterým nerozuměli. Pán [čteme v evangeliu] šel za svými učedníky. Oni již věděli, že vstal z mrtvých. I Petr to věděl, protože s ním onoho dne mluvil. Dva učedníci z Emauz to věděli, ale když se jim Pán zjevil »zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha« (Lk 24,37). Totéž zakusili u jezera, když Ježíš kráčel po vodě. Tehdy si však Petr dodal odvahy a vyzval Pána: »Když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě« (srov. Mt 14,28). Dnes byl Petr zticha, ráno mluvil s Pánem. Nikdo neví, co si onoho dne řekli, a proto byl zticha. Byli však plni obav a zděšení. Mysleli si, že vidí nějakého ducha. Pán jim však řekl: »Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy... a ukázal jim rány« (srov. Lk 24,38-39). Poklad, který Ježíš vynesl do nebe, aby jej ukazoval Otci a prosil za nás. »Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti« (Lk 24,39).

A potom vysloví větu, která mi přináší velkou útěchu, a proto je tato pasáž z evangelia jednou z mých oblíbených: »Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili« (Lk 24,41). Radost jim bránila věřit. Tak velká to byla radost: „Ne, to nemůže být pravda. Tato radost je neskutečná, je přílišná.“ To jim bránilo věřit. Radost, chvíle obrovské radosti. Překypovali radostí, která je ochromovala. A radost je jedno z přání, které má Pavel pro svoje v Římě: »Bůh dárce naděje, ať vás naplní samou radostí« (Řím 15,13), říká jim. Plnost radosti, být plní radosti - to je zkušenost nejvyšší útěchy. Pán umožňuje chápat, že jde o něco jiného než být veselý, pozitivní, projasněný... Ne. Být radostný, plný radosti, to znamená být opravdu uchvácen radostí. A proto Pavel přeje Římanům, aby je Bůh, dárce naděje, naplnil samou radostí.

A toto slovo, tento výraz se opakuje mnohokrát. Stane se tak například ve vězení, kde Pavel zachrání život žalářníkovi, který chtěl spáchat sebevraždu, protože zemětřesení otevřelo brány žaláře, a potom mu hlásá evangelium, pokřtí jej, a žalářník, jak praví Bible, »jásal nad tím, že uvěřil« (Sk 16, 29-34). Totéž se stane  se správcem pokladny etiopské královny, když jej Filip pokřtil a zmizel, a on jel dále svou cestou »a radoval se« (Sk 8,39).  A totéž v den Nanebevstoupení, když se učedníci vrátí do Jeruzaléma. Je to plnost útěchy, plnost Pánovy přítomnosti, protože, jak říká Pavel Galaťanům: »ovocem Ducha je radost« (srov. Gal 5,22). Není to konsekvence emocí, které propuknou, když se stane něco pozoruhodného. Jde o víc. Radost, která nás naplňuje, je plodem Ducha svatého. Bez Ducha ji mít nelze. Obdržet radost Ducha je milost.

Vybavují se mi poslední odstavce exhortace Pavla VI. Evangelii nuntiandi (srov. 79-80), kde mluví o radostných křesťanech, a radostných šiřitelích evangelia, nikoli o těch, co jsou stále zachmuření. Dnes je hezký den k přečtení tohoto biblického textu o radosti: »Pro samou radost však tomu nemohli uvěřit«.

V knize Nehemiášově je jedna pasáž, která nám dnes v této reflexi o radosti pomáhá. Lid se vrátil do Jeruzaléma [z vyhnanství] a nalezl knihu Zákona - kterou sice znali nazpaměť, ale nyní ji objevili – a uspořádali velikou slavnost. Veškerý lid se shromáždil a kněz Ezdráš předčítal z knihy Zákona. Lid dojetím plakal, plakal radostí, protože se nalezla kniha Zákona. Na závěr, když kněz Ezdráš skončil, řekl Nehemiáš lidu: »Nebuďte zarmoucení, neboť radost z Hospodina je vaše síla« (srov. Neh 8,1-12).

Toto slovo z knihy Nehemiášovy nám dnes pomáhá. Velká síla, kterou máme, abychom  se proměnili, hlásali a dosvědčovali evangelium životem, je radost z Pána, plod Ducha svatého, o který Jej dnes prosíme.“

Kázal papež František při ranní mši, zakončené opět adorací Nejsvětější svátosti vystavené v monstranci k duchovnímu svatému přijímání věřících, kteří sledují každodenní bohoslužbu z Domu sv. Marty v přímém přenosu.