Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. „Není snadné přijímat útěchu od Pána, protože je pravdivá,“ kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. „Ježíšova útěcha neklame a neuspává. Je však třeba prosit o milost naučit se ji přijímat.“ Liturgie z pátku po čtvrté neděli velikonoční byla zahájena následujícím modlitebním úmyslem:

„Na dnešek připadá Mezinárodní den Červeného kříže a Červeného Půlměsíce. Modleme se za ty, kdo pracují v těchto zasloužilých institucích. Kéž Pán žehná jejich tak prospěšné práci.“

Papež pak v homilii komentoval dnešní evangelium (Jan  14,1-6). Podává, jak při Poslední večeři po Jidášově odchodu a po předpovědi Petrova zapření, Ježíš těší svoje učedníky.

„Tato Ježíšova rozmluva s učedníky probíhá u stolu, při večeři. Ježíš je posmutnělý a všichni jsou smutní. Řekl jim, že jeden z nich Jej zradí (srov. Jan 13,21), a všichni cítí, že se stane něco nedobrého. Ježíš začíná utěšovat učedníky, protože jedním z „úřadů“ Pánova působení je poskytovat útěchu. Pán těší učedníky, a vidíme zde způsob, jakým to činí. Známe mnoho způsobů, jak potěšit, od těch nejautentičtějších, blízkých až po ty formální, jakými bývají soustrastné telegramy: „S hlubokým zármutkem jsem...“ To nikoho nepotěší, je to přetvářka, útěšná formalita. Jak těší Ježíš? To je zapotřebí poznat, abychom se také my, když na nás dolehnou chvíle smutku, naučili vnímat opravdovou útěchu od Pána.

V této pasáži evangelia vidíme, že Pán utěšuje vždycky zblízka, pravdou a v naději. Pánova útěcha se vyznačuje těmito třemi rysy. Zblízka, nikdy s odstupem. „Jsem s tebou“ – jsou krásná slova. „Jsem tady s vámi“. Často mlčky, ale víme, že Pán je tu vždycky. Blízkost je Boží způsob. Přibližuje se Vtělením. Pán těší zblízka a neužívá prázdných slov. Preferuje ztišení. Sílu přiblížení a přítomnosti. Mluví málo, ale je blízko.

Druhým rysem Ježíšovy blízkosti, způsobu, jakým Ježíš těší, je pravda. Ježíš je opravdový. Neříká formality, které lžou: „Klid, to přejde. Nic se neděje, všechno přejde...“ Nikoli. Říká, pravdu, neskrývá ji. Vždyť On sám říká: »Já jsem cesta, pravda a život« (Jan 14,6). A tou pravdou je: »odcházím«, to znamená „zemřu“. Stojíme před smrtí. Je to pravda. Říká jednoduše a mírně, aniž by zraňoval: stojíme tváří v tvář smrti. Neukrývá pravdu.

A to je třetí rys: Ježíš utěšuje v naději. Ano, je to nepěkný moment, ale: »Ať se vaše srdce nechvěje! [...] Věřte i ve mne« (v.1). Řeknu vám jedno, praví Ježíš: »V domě mého Otce je mnoho příbytků, [...] odcházím vám připravit místo« (v.2). On jde první, aby tam otevřel dveře, kterými všichni projdeme, jak doufám: »Zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já« (v.3). Pán se vrací pokaždé, když je někdo z nás na odchodu z tohoto světa. „Přijdu a vezmu vás...“ – naděje. Přijde, vezme nás za ruku a odvede. Neříká: „Ne, vy nebudete trpět. To nic není.“ Nikoli. Říká pravdu: „Jsem vám nablízku. Je pravda, že jde o nepěkný moment, protivenství a smrt. Ať se však vaše srdce nechvěje. Zůstaňte v pokoji, který tvoří základ každé útěchy, protože přijdu, vezmu vás za ruku a odvedu k sobě.“

Není snadné nechat se těšit Pánem. V nepěkných momentech se často na Pána zlobíme, nedovolujeme Mu, aby k nám promluvil laskavě a zblízka, mírně, pravdivě a v naději. Prosme o milost, abychom se naučili nechat se těšit Pánem. Útěcha od Pána je opravdová, neklame. Neuspává, nýbrž je blízká, ověřená a otvírá nám dveře naděje.“

Kázal Petrův nástupce při ranní mši v kapli Domu sv. Marty. Bohoslužba končila jako obvykle příležitostí k duchovnímu svatému přijímání před Nejsvětější svátostí vystavenou v monstranci pro věřící, sledujících její televizní přenos.