Vatikán. Pravidelnou nedělní promluvu před polední mariánskou modlitbou přečetl Petrův nástupce v přímém přenosu z knihovny Apoštolského paláce. Komentoval evangelium páté neděle velikonoční (Jan 14,1-12), kde Ježíš nabádá učedníky, aby se jejich srdce nechvělo.
„Pán indikuje dva prostředky, jak čelit tomuto chvění. Prvním je: »Věřte ve mne« (v.1). Zdálo by se, že jde o radu poněkud teoretickou, abstraktní. Ježíš nám však chce říci něco přesného. On ví, že vnitřní rozrušení a rozechvění se v životě rodí z pocitu, že to nezvádneme, z pocitu opuštěnosti a z nedostatku opor vzhledem k tomu, co nadchází. Tato úzkost, v níž jedna těžkost střídá druhou, je o samotě nepřekonatelná. Potřebujeme Ježíšovu pomoc, a proto Ježíš žádá, abychom měli víru v Něho, to znamená, abychom se neopírali o sebe, nýbrž o Něho. Od rozrušení osvobozuje spolehnutí. Svěřit se Ježíši, učinit skok. Toto osvobozuje od rozrušení. Ježíš vstal z mrtvých a žije právě proto, aby byl neustále po našem boku. Můžeme mu tedy říci: „Ježíši, věřím, že jsi vstal z mrtvých a jsi mi po boku. Věřím, že mne slyšíš. Svěřuji Ti, co mnou zmítá, svoje soužení: věřím Ti a svěřuji se Ti.“
PLNÉ ZNĚNÍ papežovy PROMLUVY před Regina caeli je ZDE
Po hlavní promluvě následovala velikonoční mariánská modlitba Vesel se nebes Královno a apoštolské požehnání Petrova nástupce. Ten potom jako obvykle obrátil pozornost k některým aktualitám mezinárodního významu.
Nejprve připomněl 70. výročí vydání tzv. Schumanovy deklarace, kterou byl zahájen proces evropské unifikace, a potom 40. výročí vzniku nadace Jana Pavla II. pro Sahel na rozvoj Afriky.
„Moje myšlenky dnes zalétají k Evropě a do Afriky. K Evropě u příležitosti 70. výročí Schumanovy deklarace, vydané 9. května 1950, inspirující proces evropské integrace a umožňujcí smíření národů tohoto kontinentu po II. světové válce i dlouhé období stability a míru, z něhož se dnes těšíme. Duch Schumanovy deklarace ať nepřestává inspirovat zodpovědné představitele Evropské unie, kteří jsou povoláni čelit v duchu svornosti a spolupráce sociálním a ekonomickým důsledkům vyvolaným pandemií.
Hledím také na Afriku, protože před čtyřiceti lety, 10. května 1980, svatý Jan Pavel II. během své první pastorační návštěvy tohoto kontinentu propůjčil hlas křiku obyvatelstva Sahelu, tvrdě zkoušenému suchem. Dnes se těším ze společné iniciativy skupiny mladých ze zemí Sahelu a ze Spojených států amerických nazvané „Laudato si´ stromům.“ Cílem je vysadit v regionu Sahel nejméně milion stromů, které by vytvořily takzvanou „Zelenou bariéru Afriky“. Doufám, že příklad solidarity těchto mladých lidí budou mnozí následovat.“
Potom papež připomněl Den matek, který v Itálii a dalších zemích připadá na tuto neděli:
„S vděčností chci připomenout všechny maminky a svěřit je pod ochranu naší nebeské matky Marie. Myslím rovněž na maminky, které odešly z tohoto světa a provázejí nás z nebe. Ve ztišení si každý připomeňme svoji maminku.“
Zcela na závěr papež požehnal z okna na prázdným Svatopetrským náměstím (foto).
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
