Vatikán. “Slabikář křesťanství” – těmito slovy označuje státní sekretář Svatého stolce, kard. Pietro Parolin, knihu nazvanou “Papež František a emeritní papež Benedikt XVI. – jediná církev”, která v těchto dnech vyšla v italském nakladatelství Rizzoli (Papa Francesco. Benedetto XVI Papa emerito. Una sola Chiesa, Rizzoli, 272 stran, 18 euro). Svazek předkládá šestnáct středečních katechezí Benedikta XVI. doplněných o Františkovy promluvy na obdobná témata: církev a rodina, modlitba, víra, pravda a spravedlnost, milosrdenství a láska.
Jak dodává kardinál Parolin v předmluvě, nová kniha poskytuje čtenáři příležitost, jak se orientovat v papežském magisteriu, soustředěném v přístupné formě při pravidelném týdenním katechetickém setkání. Redakční komentář pak upozorňuje na zvláštnosti teologického a pastoračního „stylu“ obou autorů a nabízí podněty ke konfrontaci i syntéze jejich úhlů pohledu. Zrod knihy podnítil mons. Giuseppe Antonio Scotti, dnešní sekretář Lombardské biskupské konference, který dříve pracoval v Papežské radě pro sdělovací prostředky (jako přidružený sekretář), a řídil Vatikánské nakladatelství i vatikánskou nadaci Josepha Ratzingera-Benedikta XVI.
„Rok po nástupu papeže Františka jsem při cestách po místních církvích zaznamenal mnohé zavádějící intepretace jeho pontifikátu“, vysvětluje mons. Scotti listu Avvenire (1.9.2020). „Z rozhovorů s biskupy vyplývala jejich radost z bezprostředního, jednoduchého, evangelního stylu nového Petrova nástupce, a zároveň určité znepokojení nad možnou roztržkou s předchozím magisteriem, jak Františkův přístup popisovaly především sdělovací prostředky“.
Mons. Scotti s tímto výkladem nesouhlasil, přičemž svůj názor zakládal na pečlivé četbě Františkových dokumentů a osobních setkáních, která jistě vypovídala o svěží originalitě nového papeže, avšak zároveň obsahově nepopírala minulost: “Naopak”, zdůrazňuje italský kněz. “Vzpomínám si, jak krátce po zveřejnění Laudato si´ papež navštívil náš úřad a líčil údiv nad tím, že tisk tento dokument definoval jako “ekologickou encykliku”, ačkoli jeho úmyslem bylo pokračovat v tradici sociálního učení církve, byť vlastním stylem”.
Z těchto nedorozumění tedy vznikla nová kniha, kterou opatřil předmluvou nejbližší papežův spolupracovník, kard. Parolin. Kritikům současného římského biskupa, jejichž názory se leckdy plynou z dílčí a selektivní četby Františkových textů, se tak nabízí možnost, jak si ověřit “novost v kontinuitě” papežského magisteria, na niž vatikánský státní sekretář ve svém textu poukazuje.
(jag)