Nový portál Vatikánského rozhlasu

(Žid 12,1-2)

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

V uplynulých týdnech jsme společně ve světle evangelia uvažovali o tom, jak uzdravit svět z indispozice, která byla zvýrazněna a zdůrazněna pandemií. Uvažovali jsme o důstojnosti, solidaritě  a subsidiaritě, což jsou nezbytné cesty k prosazení lidské důstojnosti a společného dobra. Jako Ježíšovi učedníci jsme se vydali v Jeho stopách přednostní volbou pro chudé, přehodnocením užívání dober  a péčí o společný dům. Uprostřed pandemie, která na nás doléhá, jsme zakotvili v zásadách sociální nauky církve a nechali se vést vírou, nadějí a láskou. Tady nacházíme pevnou pomoc k tomu, abychom byli tvůrci proměny, kteří mají velké sny, nespokojují se s průměrnostmi, jež rozdělují a zraňují, nýbrž povzbuzují ke zrodu nového a lepšího světa.

Chtěl bych, aby tato cesta neskončila mými katechezemi, ale mohlo se pokračovat s »očima upřenýma na Ježíše« (srov. Žid 12,2), který zachraňuje a uzdravuje svět. Jak ukazuje evangelium, Ježíš uzdravoval každou nemoc (srov. Mt  9,35), vracel zrak slepým, řeč němým, sluch hluchým. A spolu s fyzickými nemocemi a chorobami uzdravoval také duchovně odpouštěním hříchů, jakož i hojením „sociálních bolestí“ a marginalizace (srov. KKC, 1421). Ježíš, který obnovuje a smiřuje každé stvoření (srov. 2 Kor 5,17; Kol 1,19-20), nás obdarovává nezbytnými dary, abychom jako On milovali, uzdravovali (srov. Lk 10,1-9; Jan 15,9-17) a pečovali o všechny bez rozlišování rasy, jazyka či národa.

Aby se tak opravdu stalo, potřebujeme nazírat a doceňovat krásu každé lidské bytosti a každého stvoření. Byli jsme počati v Božím srdci (srov. Ef 1,3-5). „Každý z nás je plodem Boží myšlenky. Každý z nás je chtěn, každý je milován, každý je nutný“ (Benedikt XVI., Homilie na zahájení pontifikátu, 24. dubna 2005). Kromě toho každé stvoření má o Bohu co říci(srov. Laudato si´, 69.239). Uznání této pravdy a vděčnost za niterná pouta našeho univerzálního společenství se všemi lidmi a se vším stvořením vede „k velkorysé péči plné něhy“ (tamt. 220). Pomáhá nám také uznat Krista přítomného v našich chudých a trpících bratrech a sestrách, setkat se s nimi a slyšet jejich křik spolu s křikem země, který je jeho ozvěnou (srov. tamt. 49).

Niterně pohnuti tímto křikem, který od nás žádá změnu kurzu (srov. tamt. 53), budeme moci svými dary a schopnostmi přispět k ozdravení vztahů (srov. tamt. 19). Budeme moci obrodit společnost a nevracet se k takzvané „normálnosti“, která však byla chorá už před pandemií,  roznemohla se nespravedlnostmi, nerovnostmi a ničením životního prostředí. Normálnost, k níž jsme povoláni, je z Božího království, kde »slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se hlásá radostná zvěst« (Mt 11,5). V normálnosti Božího království se chléb dostává všem a ještě zbude, sociální organizace se zakládá na přinášení, sdílení a rozdílení, nikoli na vlastnění, exkluzi a hromadění (srov. Mt 14,13-21).

Toto jsou postoje, které posouvají vpřed společnost, rodinu, město, čtvrť. Dávat, a dávat neznamená dát almužnu, nýbrž dát ze srdce. Nikoli skutek, v jehož pozadí je sobectví, snaha vlastnit. Křesťanský způsob dávání není mechanický, nýbrž lidský. Nikdy nebudeme moci vyjít z této krize, kterou pandemie zvýraznila, nějakým mechanickým způsobem, novými přístroji, které jsou ovšem velmi důležité. Někdo řekne: „Otče, a co umělá inteligence!“. Je důležitá, umožňuje nám jít vpřed. Netřeba mít z těchto věcí strach, ale je třeba vědět, že ani ty nejsofistikovanější prostředky neumějí jedno – dokáží mnohé – ale nedokáží být laskavé. A laskavost je signálem Ježíšovy přítomnosti. Sbližovat se s druhými pomáhá jít dál, uzdravuje. Znovu tedy opakuji, že v normálnosti Božího království se chléb dostává všem a ještě zbude, sociální organizace se zakládá na přinášení, sdílení a rozdílení, nikoli na vlastnění, exkluzi a hromadění. Vždyť na konci si s sebou nevezmeš nic...

Nepatrný virus nadále působí hluboké rány a strhává masku naší fyzické, sociální a duchovní zranitelnosti. Obnažil obrovskou nerovnost, jež vládne světem, pokud se týče rovnosti příležitostí, dober, dostupnosti zdravotnických služeb, technologií a přístupu ke vzdělání – miliony dětí nemohou chodit do školy, a tak dále. Tyto nespravedlnosti nejsou přirozené, ani nevyhnutelné. Jsou dílem člověka a vycházejí z rozvojového modelu, odtrženého od hlubších hodnot. Plýtvá se jídlem, plýtvá se přebytky, ze kterých by se mohlo dát najíst všem. To vedlo u mnohých ke ztrátě naděje a nárůstu nejistoty a úzkosti. Abychom tedy vyšli z pandemie, musíme najít lék nejenom na koronavirus,což je důležité, ale také na obrovské lidské a sociálně-ekonomické virózy. Neskrývat je, nelakovat je. Zajisté nemůžeme očekávat, že ekonomický model, který je základem zhoubného a neudržitelného rozvoje, vyřeší naše problémy. Neučinil tak a neučiní, protože toho není schopen, třebaže určití falešní proroci nadále slibují trickledown efekty, ke kterým nikdy nedojde (teorie o prokapávání bohatství od bohatých k chudým – srov. Evangelii gaudium, 54). To je ta teorie, o níž jste slyšeli a která říká, že je důležité, aby pohár byl plný, takže pak bohatství přetéká na chudé a na ostatní. Dochází však k tomu, že plnící se pohár stále zvětšuje svůj objem, takže nikdy nepřeteče.

Musíme se naléhavě přičinit o vznik dobré politiky, návrhy systémů sociální organizace, kladoucí důraz na participaci, péči a velkorysost spíše než na lhostejnost, vykořisťování a stranické zájmy. Musíme postupovat laskavě. Solidární a vyvážená společnost je zdravá. Participativní společnost , v níž jsou „poslední“ považováni za „první“, posiluje sdílení. Společnost, kde se respektuje různost, je mnohem odolnější proti jakémukoli viru.

Vydejme se na cestu uzdravení pod ochranou Panny Marie, Uzdravení nemocných. Ta která nesla Ježíše v lůně, ať nám pomůže důvěřovat. Inspirováni Duchem svatým budeme se moci společně přičinit o Boží království, které na tomto světě zahájil Kristus, jenž přišel mezi nás. Království světla uprostřed temnot, spravedlnosti uprostřed mnoha potup, radosti uprostřed mnoha bolestí, uzdravení a spásy uprostřed nemocí a smrti, laskavosti uprostřed nenávisti. Bůh ať nám pomůže „rozvířit“ lásku a globalizovat naději ve světle víry.

Přeložil Milan Glaser