Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   11. 10. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty



O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Komentáře "Církev a svět" 

6.12.2020 

Církev a svět

Tomáš Roule

Název této rubriky mně zve k zamyšlení. Je církev a svět něco, co je možno vůbec myslet dohromady? Napadají mne slova modlitby k andělu strážnému, kterou se často modlím: „tělo, svět, ďábla přemáhám“. Není tedy církev a svět něco jako oheň a voda? Ale hned mne napadají slova evangelia, kde Pán Ježíš říká Nikodémovi: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (Jan 3,16). Tak co z toho platí? K naší křesťanské víře patří paradoxy a toto je jeden z nich. Platí totiž obojí. Mezi oběma póly vzniká samozřejmě napětí, vzdálenost. A křesťané jsou ti, kteří toto napětí mají ustát a tuto vzdálenost mají překonávat.

Mají býti mostem mezi církví a světem, po němž bude Bůh do tohoto světa přicházet. Jak říká jedno úsloví „Bůh nemá jiné ruce a nohy, než ty naše“. S tím nejlepším, o co se snaží všichni lidé dobré vůle, můžeme najít společného jmenovatele, říkáme mu bonum comune, společné dobro. Na nedávnou konferenci s názvem The Economy of Francesco papež František sezval mladé lidi z oblasti ekonomie a podnikání. Ve svém závěrečném poselství říká, že se máme vrátit k mystice společného dobra. „Je tolik nezbytná kultura setkávání, která je protikladem kultury skartace, která je dnes v módě“.

V tomto smyslu si zasluhují pozornost skutečnosti, na které upozorňují dva nedávné články deníku italských katolíků Avvenire, založeného r. 1968 papežem sv. Pavlem VI. Danilo Poggio hovoří o distančním kurzu pro nové nemocniční kaplany. Nově ustanovení kaplani se svěřují se svými prožitky během služby zvláště pacientům, které do nemocnice přivedl dnes téměř všudypřítomný Covid -19. „Snažím se být přítomen, jakýmkoli způsobem to je jen možné. Všichni jsme neustále v běhu, ale je důležité zastavit se, naslouchat nemocným a být tam chvíli pro ně“, říká Don Antonio Scicchitano. Don Federico Fabris nemocnici zná důvěrně coby pacient, coby kněz a nyní ji poznává jako nemocniční kaplan. „Je to jeden z nejkrásnějších způsobů, které má Bůh k dispozici, aby nám pomohl věřit. Vždycky se má za to, že kaplan pomáhá druhým, ale ve skutečnosti i on tolik dostává. Každý den chodím do této školy utrpení a je to pro mě velké duchovní obohacení. Církev je tím věrohodnější, čím více je přítomna v nejtěžších situacích. V nemocnici jsem požádal o dovolení, abych směl požehnat všechny prostory. Byla pro mě mimořádná zkušenost vidět lékaře a zdravotní sestry, jak se zastavovali a spolu se mnou se s pohnutím modlili. Svěřovali se mi, že to tolik potřebují. Už řadu měsíců slouží s mimořádným nasazením a mezi tolikerou bolestí potřebují duchovní podporu. Přijde mi, že od té doby, co pracuji v nemocnici jako kaplan, se proměnilo i mé působení ve farnosti a celebruji mši sv. s ještě větší hloubkou“.

Don Claudio Chiozzi, ačkoli sám postižený, vidí, jak je i jeho přítomnost mezi nemocnými důležitá: „To, co nyní prožíváme, nás má něco naučit, nás to má obrátit, přivést nás k tomu, abychom Boha a skutečnost viděli novým způsobem. Tváří v tvář utrpení je nezbytné tam prostě „být“, třeba i potichu. Počítá se totiž právě ona přítomnost“. Sestra kamiliánka Giuseppina Pignatale, sama původně zdravotní sestra, říká: „Zvláště v posledních měsících, kdy nejsou dovoleny návštěvy příbuzných, je naše přítomnost netrpělivě očekávána. Aniž bych snižovala nebezpečí nemoci, snažím se nemocným dodávat odvahu plnou důvěry, že jsou v rukou Otce, který nás má rád.“

Právě v této době nouze se ukazuje, jak důležitá a nepostradatelná je lidská přítomnost, navzdory novým technickým prostředkům. Podle bratra Antonio Ricciho se často lidé domnívají, že se bez kaplanů v nemocnicích obejdeme. „Ale na člověka je potřeba pohlížet v jeho celistvosti. Je správné, aby se v nemocnici pečovalo také o duši“, vysvětluje.  

Jáhen Marco Florio říká: „Nemocnice zakázala návštěvy, ale právě teď je lidská blízkost nezbytná. Kdykoli jsem přišel na covidové oddělení, v každém pokoji mne vítaly úsměvy. Samozřejmě nebyly určeny především mně osobně, pacienti ve mně viděli nositele naděje, někoho, s kým si mohou promluvit. Když si mohou lidé popovídat, jsou zase o krok blíže normálnímu životu, připomene jim to, že nejsou pouze nemocní, ale především jsou to lidé.

Článek Francesca Ognibene pojednání o církvi v dnešním světě ještě rozšiřuje. Pandemie vyvedla lidi z rovnováhy, rozsévá úzkost, nejistotu, zármutek, nikoho nevyjímaje. Tolikeré utrpení přibývajících chudých, osamělých, starých a postižených lidí, rodin, uprchlíků. Už od prvních týdnů jim všem nablízku byla tvář církve všem Italům známá. Solidarita, štědrost, nezištnost konkrétních lidí, pozornost k moři bezejmenných lidí, kteří se ocitli vyloučeni. Autor se domnívá, že něco nesedí na tom obvyklém klišé, že italští katolíci mají „málo víry“ a jsou stále více uzavřeni ve své krátkozrakosti a úzkoprsosti a navíc k nerozeznání od lhostejné masy. Více či méně uznávaní pozorovatelé, kdykoli řeč sklouzne na úlohu věřících v životě Itálie v této zákrutě moderních dějin, tvrdí, že italští katolíci jsou lhostejní, poddajní, v porovnání s iniciativami jiných jsou zubožené a sklíčené stádo, otročící tomu či onomu politickému a sociálnímu projektu. Kdyby měli pravdu, jak potom vysvětlit tolik aktivit, které nehledají slávu a nesnaží se úzkostlivě zviditelnit na veřejnosti, ptá se autor.

Naopak, iniciativa křesťanů v této potemnělé době je tím největším hnutím poválečné historie, tvrdí. Toto hnutí ukazuje, že Itálie zůstává niterně křesťanskou. Samozřejmě, nejde nám o to, abychom lidi nálepkovali, hlavní je, že Italové se dokázali povznést nad roztříštěnost politické scény a sjednotit se ve své sounáležitosti ke společnosti, která trpí a doufá společně a pouze společně také zvládne vnitřně nepodlehnout. Je to právě křesťanství, které vede člověka, aby dobru všech dal přednost před svým osobním prospěchem. Je to křesťanství, které prostřednictvím tolika žen a mužů, laiků a zasvěcených, hlásá nový svět a společnost, kde je potřeba žít zodpovědně. Snad ještě nikdy ono tělo církve, dobře prokrvené a živoucí, nebylo tak viditelné. Snad nikdy dříve nebylo toto tělo tak vynalézavé a nápadité v tom, jak materiálně pomáhat a bratrsky doprovázet osamocené a trpící. „Italský katolicismus ukazuje v této době svou nejlepší tvář“, napsala Stálá rada Italské biskupské konference ve svém nedávném poselství a povzbuzuje věřící, aby si nemysleli, že se „čas zastavil“. Biskupové  oceňují, že se katolíci nasazují bok po boku s dalšími a při konání dobra se neptají, „kdo je kdo“. Tady a teď zažíváme nejlepší tvář italského katolicismu. Domníval jsem se, že byste o tom rádi věděli.



Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
3.1.21 O naději
20.12.20 Uchováme si lidskou tvář v době sociální nákazy?
13.12.20 Jesle a kříž, který se zachvěl
1.11.20 Čas pandemie – vzácný čas zmoudření?
18.10.20 Proč je přitažlivé proroctví zkázy



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv říjen 24
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti