Nový portál Vatikánského rozhlasu

Liturgie Svaté noci velikonoční ? po požehnání velikonoční svíce ? začíná průvodem za světlem a ke světlu. Tento průvod symbolicky shrnuje celou cestu katechumenů a kajícníků postní doby, ale také znovu zachycuje dlouhé putování Izraele pouští k zaslíbené zemi a konečně symbolizuje putování lidstva, které v nocích dějin hledá světlo, hledá ráj, hledá pravý život, smíření mezi národy, mezi nebem a zemí, univerzální mír.

Tak průvod zahrnuje celou historii, jak to prohlašují slova požehnání velikonoční svíce: ?Kristus včera a dnes. Počátek a konec... Kristus je Pán všech věků, on vládne dějinám, jeho je moc a sláva po všechny věky věků...? Avšak liturgie se neutápí ve všeobecných ideách, nespokojuje se s vágními utopiemi, naopak nám nabízí konkrétní pokyny, jakou cestou se dát a k jakému cíli dojít. Izrael byl na poušti veden ohnivým sloupcem, během dne mrakem. Naším ohnivým sloupcem, naším posvátným mrakem je vzkříšený Kristus, symbolizovaný zažehnutou velikonoční svící. Kristus je světlo; Kristus je cesta, pravda a život; následujeme-li Krista, upíráme-li zrak svého srdce na Krista, najdeme správnou cestu. Následovat Krista především znamená: být pozorní k jeho slovu. Účast na nedělní liturgii každého týdne je nutná pro každého křesťana právě proto, aby měl důvěrný vztah k Božímu slovu: člověk nežije pouze chlebem nebo penězi nebo kariérou, žije Božím slovem, které nás opravuje, obnovuje, ukazuje nám pravé nosné hodnoty světa a společnosti: Boží slovo je pravá mana, nebeský pokrm, který nás učít žít a být lidmi. Následovat Krista znamená být pozorní k jeho přikázáním ? jež jsou shrnuta do dvojího přikázání milovat Boha a bližního jako jako sebe sama. Následovat Krista znamená mít soucit s trpícími, mít v srdci chudé; znamená také mít odvahu hájit víru proti ideologiím; mít důvěru v církev a v její výklad a konkretizaci Božího slova pro naše konkrétní poměry. Následovat Krista zahrnuje milovat církev, jeho mystické Tělo. Putujeme-li tak, zažíháme malá světýlka ve světě, prolamujeme temnoty dějin.

Putování Izraele byl zaměřeno k zaslíbené zemi, celé lidstvo hledá něco jako zaslíbenou zemi. Velikonoční liturgie je v tomto bodě velmi konkrétní. Její cíl jsou svátosti křesťanského uvedení do víry: křest ? biřmování ? eucharistická oběť. Církev nám tak říká, že tyto svátosti jsou předjímáním nového světa, jeho anticipovaná přítomnost v našem životě. V prvotní církvi byl katechumenát putováním, krok za krokem, ke křtu: putováním, během něhož se otevíraly smysly, srdce a rozum Bohu, doba učení se novému stylu života, přeměna vlastního bytí v rostoucím přátelství s Kristem za doprovodu všech věřících. Tak pod různých etapách očištování, otevření nového poznání byl svátostný úkon křtu definitivním darem nového života ? byla to smrt a bylo to vzkříšení, jak říká sv. Pavel v jakési duchovní autobiografii: ?Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval? (Gal 2,20). Zmrtvýchvstání Krista není prostá vzpomínka na minulost. Ve velikonoční noci, ve svátosti křtu se uskutečňuje reálně zmrtvýchvstání, vítězství nad smrtí. Proto Ježíš říká: ?Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a... přešel ze smrti do života? (Jan 54,24). A v tomtéž smyslu říká Martě: ?Já jsem vzkříšení a život...? (Jan 11,25). Ježíš je vzkříšení a věčný život; a téměř, v jaké míře jsme spojeni s Kristem, jsme už ?přešli ze smrti do života?, žijeme již nyní věčný život, který není skutečností, jež nastane teprve po smrti, nýbrž začíná dnes v našem společenství s Kristem. Přejít ze smrti do života ? toto je se svátostí křtu skutečné jádro liturgie této noci. Přejít ze smrti do života ? toto je cesta k níž nám Kristus otevřel bránu a na kterou nás zve slavení velikonočních svátků.

Drazí věřící, většina z vás přijala křest jako dítě na rozdíl od těchto pěti katechumenů, kteří se nyní chystají přijmout jej v dospělém věku. Oni jsou ochotni nahlas vyznat svou víru. Pro většinu z nás to byli naši rodiče, kteří předjímali naši víru. Dali nám biologický život, aniž by se nás mohli zeptat, zda chcem žít nebo ne, právem přesvědčeni, že je dobré žít, že život je darem. Avšak stejně byli přesvědčeni, že biologický život je křehký dar, ba ve světě poznamenaném tolika formami zla, problematický dar a stane se opravdovým darem, může-li se v téže chvíli darovat i lék proti smrti, společenství s nepřemožitelným životem, s Kristem. Spolu s křehkým darem biologického života nám dali záruku pravého života, křest. Nyní je na nás, abychom si přivlastnili tento dar, a stále radikálněji pronikali do pravdy svého křtu. Velikonoční noc nás každý rok vyzývá, abychom se znovu ponořili do vody křtu a přešli ze smrti do života a stali se opravdovými křesťany.

?Probuď se spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí?, říká starobylý křestní zpěv, vzatý z listu sv. Pavla Efezanům (5,14). ?Probuď se ty, kdo spíš... a Kristus tě osvítí?, říká dnes církev nám všem: Probuďme se ze svého unaveného, ochablého křesťanství; povstaňme a následujme Krista pravé světlo, pravý život. Amen.

Překlad: Josef Koláček