Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   28. 3. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Promluvy 

20.4.2005 

Hlásat celému světu živou přítomnost Krista

Poselství Benedikta XVI. na konci mše sv. na ukončení konkláve. Sixtinská kaple 20. dubna 2005

Česká sekce RV

Ctihodní bratři a sestry v Kristu
Vy všichni lidé dobré vůle!

1. ?Milost a pokoj ať se ve vás rozmáhá? (srv. 1 Petr 1, 2). V těchto hodinách žijí v mé duši spolu dva protichůdné city. Na jedné straně pocit nedostatečnosti a lidského zneklidnění pro odpovědnost, která mi byla včera svěřena, jako nástupci apoštola Petra na tomto římském stolci, vůči univerzální církvi. Na druhé straně v sobě cítím hlubokou vděčnost Bohu, který ? jak zaznívá v liturgii ? neopouští své stádce, ale vede je skrze časy, pod vedením těch, které on sám vyvolil za náměstky svého Syna a ustanovil je pastýři (I. preface o apoštolech).
Milovaní, tato hluboká vděčnost za dar Božího milosrdenství navzdory všemu převažuje v mém srdci. A považuji tento fakt za zvláštní milost, kterou jsem dostal na přímluvu svého ctihodného předchůdce Jana Pavla II. Zdá se mi, že cítím jeho silnou ruku, která tiskne moji; zdá se mi, že vidím jeho usměvavé oči a že naslouchám jeho slovům, kterými se obrací zvláště ke mně: ?Neměj strach!?
Smrt Svatého Otce Jana Pavla II. a dny, jež po ní následovaly, byly pro církev a celý svět mimořádným časem milosti. Velká bolest kvůli jeho odchodu a pocit prázdnoty, který zanechal ve všech, byly zmírněny působením vzkříšeného Krista, které se projevovalo během dlouhých dnů všeobecné vlny víry, lásky a duchovní solidarity, jejímž vyvrcholením byly slavnostní pohřební obřady.
Můžeme to říci: pohřební obřady Jana Pavla II. byly opravdu mimořádnou zkušeností, v níž jsme vnímali Boží moc, která skrze církev chce formovat všechny národy lidské rodiny, skrze sjednocující sílu Pravdy a lásky (srv. Lumen gentium, 1) Jan Pavel II. v hodině smrti, připodobněn svému Mistru a Pánu korunoval svůj dlouhý a plodný pontifikát, utvrzoval ve víře křesťanský lid, shromažďoval jej kolem sebe a dával pocítit větší jednotu celé lidské rodiny.
Jak se necítit podporováni tímto svědectvím ? Jak nevnímat povzbuzení, jež pochází z této události milosti ?

2. Boží prozřetelnost překvapila jakékoliv mé očekávání a hlasováním ctihodných otců kardinálů a povolala mě, abych byl nástupcem tohoto velkého papeže. Musím v těchto hodinách znovu promýšlet, co se událo v kraji Cesareje Filipovy před dvěma tisíci léty. Zdá se mi, že slyším slova Petra: ?Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha?. a slavnostní tvrzení Pán: ?Ty jsi Petr - Skála - a na této skále zbuduji svou církev... Tobě dám klíče nebeského království? (Mt 16, 15-19)
Ty jsi Kristus ! Ty jsi Petr ! Zdá se mi, že prožívám tutéž evangelijní scénu; já Petrův nástupce, opakuji s rozechvěním rozechvělá slova galilejského rybáře a znovu naslouchám s vnitřním pohnutím ujišťující příslib Božského Mistra. Je-li nesmírná tíže odpovědnosti, která dopadá a moje ubohá ramena, je jistě nesmírná Boží moc, s kterou mohu počítat: ?Ty jsi Petr ? Skála ? a na této skále ? zbuduji svou církev?(Mt 16, 18). Když mě Pán vyvolil za římského biskupa, chtěl mě mít za svého náměstka, chtěl, abych byl ?skálou?, o kterou se všichni mohou bezpečně opírat. Prosím Ho, aby doplnil nedostatečnost mých sil, abych byl odvážným a věrným pastýřem jeho stádce, vždycky ochotným naslouchat vnuknutím jeho Ducha.
Chystám se zahájit tuto zvláštní službu, ministerium petrinum, abych sloužil univerzální církvi s pokornou odevzdaností do rukou Boží prozřetelnosti. A na prvním místě obnovuji svůj naprostý a důvěryplný souhlas: ?V tebe jsem doufal, Pane, nebudu zahanben na věky!?
Vás, páni kardinálové, s vděčností v duši za důvěru, kterou jste mi projevili, žádám, abyste mě podporovali modlitbou a stálou, činnou a moudrou spoluprací. Prosím také všechny bratry v biskupském úřadu, aby mi byli po boku svou modlitbou i radou, abych mohl být skutečný Servus servorum Dei (= služebník Božích služebníků) Jako Petr a ostatní apoštolové tvořili z vůle Pána jediný apoštolský sbor, stejně i Petrův nástupce a biskupové, nástupci apoštolů ? koncil to silně zdůraznil (srv. Lumen gentium, 22), mají být mezi sebou úzce spojeni. Toto kolegiální společenství, i když jsou úkoly a funkce římského velekněze a biskupů odlišné, je ke službě církve a jednoty víry, na které značnou měrou závisí účinnost evangelizační činnosti v současném světě. A tedy po této cestě, po níž kráčeli moji ctihodní předchůdci, míním postupovat i já a starat se o jediné: hlásat celému světu živou přítomnost Krista .

3. Přede mnou stojí zvláště svědectví papeže Jana Pvavla II. On nám zanechává odvážnější, svobodnější a mladší církev. Je to církev, která podle jeho učení a příkladu, hledí s klidem na minulost a nemá strach z budoucnosti. Velkým jubileem vstoupila do nového tisíciletí s evangeliem v rukou, aplikovaným na současný svět skrze směrodatné čtení 2. Vatikánského koncilu. Právem papež Jan Pavel II. označil koncil za ?buzolu? podle níž je třeba se orientovat na rozlehlém oceánu třetího tisíciletí (sr Ap. list Novo millenio ineunte, 57-58). Také ve své duchovní závěti psal: ?Jsem přesvědčen, že ještě dlouho bude dáno novým generacím čerpat z bohatství, která nám tento koncil 20. století dal (17. 3. 2000).
I já tedy, když se chystám ke službě, jež je vlastní Petrovu nástupci, chci silně zdůraznit rozhodnou vůli pokračovat v úsilí o uskutečňování 2. vatikánského koncilu, ve stopách svých předchůdců a ve věrné návaznosti na dvoutisíciletou tradici církve. Právě na tento rok připadne 40. výročí uzavření koncilního shromáždění (8. prosince 1965). Během let koncilní dokumenty neztratily svou aktuálnost; ba jejich učení se ukazují zvláště přiléhavá na nové požadavky církve a současné globalizované společnosti.

4. Můj pontifikát začíná zvláště příznačným způsobem, v době, kdy církev prožívá Rok zasvěcený Eucharistii. Jak nezahlédnout v této prozřetelnostní shodě prvek, který musí charakterizovat službu, k níž jsem byl povolán? Eucharistie, srdce křesťanského života a pramen evangelizačního poslání církve, musí vytvářet trvalý střed a pramen Petrovy služby, která mi byla svěřena.
Eucharistie stále zpřítomňuje vzkříšeného Krista, který se nám i nadále dává a volá nás, abychom měli účast na stole jeho Těla a jeho Krve. Z plného společenství s Ním vyvěrá každý jiný prvek života církve, na prvém místě společenství všech věřících, nasazení hlásat evangelium a vydávat mu svědectví, horlivost lásky ke všem, zvláště k chudým a maličkým.
V tomto roce tedy bude muset být slavena zvláště významně slavnost Božího Těla. Eucharistie pak bude v srpnu středem Světového dne mládeže v Kolíně nad Rýnem a v říjnu Řádného shromáždění biskupského synodu, který se bude konat na téma ?Eucharistie pramen a vyvrcholení života a poslání církve? . Všechny žádám, aby zintenzivněli v následujícíh měsících lásku a úctu k eucharistickému Ježíšovi a aby vyjádřili odvážně a jasně víru ve skutečnou přítomnost Pána, především prostřednictvím slavení a správného konání obřadů.
Zvláště to žádám po kněžích, na které v této chvíli myslím s velkou láskou. Služebné kněžství se zrodilo ve Večeřadle spolu s eucharistií, jak tolikrát zdůraznil můj ctihodný předchůdce Jan Pavel II. ?Kněžská existence musí mít ze zvláštního titulu ?eucharistickou formu?, napsal ve svém posledním listu k Zelenému čtvrtku (č 1.). K tomuto cíli přispívá především zbožné slavení denní mše svaté, jádra života a poslání každého kněze.

5. Katolíci živeni a podporováni eucharistií se musí cítit podněcováni směřovat k oné plné jednotě, po níž tak horoucně Kristus toužil ve Večeřadle. Petrův nástupce musí zcela zvláštním způsobem převzít na sebe tuto svrchovanou dychtivou touhu Božského Mistra. Jemu je totiž svěřen úkol, aby utvrzoval své bratry ( srv. Lk 22, 32).
A tedy s plným vědomím nynější jeho nástupce se na počátku své služby římské církvi, kterou Petr zalil svou krví, bere za svou jako první úkol ujímá jako první úkol neúnavnou práci na obnovení plné a viditelné jednoty všech následovníků Krista. Toto je jeho přání, toto je jeho naléhavá povinnost. Je si vědom, že na to nestačí projevy dobrých citů. Je zapotřebí konkrétních gest, která vstoupí do duší a pohnou svědomím, tímže budou každého pobádat k onomu vnitřnímu obrácení, které je předpokladem každého pokroku na cestě ekumenismu.
Teologický dialog je nutný, je také nezbytné prohloubení historických důvodů, jež vedly k rozhodnutím v minulosti. Avšak co je naléhavější, je ono ?očištění paměti?, po němž tolikrát volal Jan Pavel II, které jedině může disponovat duše k tomu, aby přijaly plnou Kristovu pravdu. A před Něho, svrchovaného Soudce každé živé bytosti, se každý z nás musí postavit s vědomí, že jednoho dne Jemu bude muset skládat účty z toho, co vykonal nebo nevykonal pro velké dobro plné a viditelné jednoty všech jeho učedníků.
Současný Petrův nástupce se osobně vystavuje této otázce a je ochoten udělat, co je v jeho moci, aby podporoval zásadní věc ekumenismu. Ve stopách svých předchůdců, je plně rozhodnut pěstovat každou iniciativu, která by se mohla jevit vhodná k rozvinutí styků a dohody s představiteli různých církví a církevních společenství. Ba právě jim posílá také při této příležitosti co nejsrdečnější pozdrav v Kristu, jediném Pánu všech.

6. V této chvíli se vracím ve vzpomínkách k nezapomenutelné zkušenosti, kterou prožili všichni u příležitosti smrti a pohřebních obřadů zesnulého Jana Pavla II. Kolem jeho tělesných pozůstatků ležících na holé zemi se shromáždily hlavy národů, osoby všech společenských vrstev a zvláště mladí, v nezapomenutelném objetí lásky a obdivu. K němu hleděl celý svět s důvěrou. Mnohým se zdálo, že ona intenzivní účast rozšířená hromadnými sdělovacími prostředky do všech končin zeměkoule byla jakousi sborovou prosbou o pomoc adresovanou papežovi současným lidstvem, které je zneklidněno nejistotami a obavami a ptá se na svou budoucnost.
Církev musí dnes sama v sobě znovu oživit vědomí úkolu znovu předkládat světu hlas Toho, který řekl: ?Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života? (Jan 8, 12). Nový papež, když se nyní chystá ujmout své služby, ví, že jeho úkolem je, aby dal zazářit před současnými muži a ženami světlu Krista: ne svému světlu, nýbrž Kristovu .
S tímto vědomím se obracím na všechny, také na ty, kteří následují jiná náboženství nebo prostě hledají odpověď na základní otázky existence a ještě ji nenašli. Na všechny se obracím prostě a s láskou, abych je ujistil, že církev s nimi chce pokračovat v otevřeném a upřímném dialogu při hledání pravého dobra pro člověka a společnost.
Prosím Boha o jednotu a mír pro lidskou rodinu a prohlašuji, že všichni katolíci jsou ochotni spolupracovat na autentickém splolečenském rozvoji, respektujícím důstojnost každé lidské bytosti.
Nebudu šetřit námahy a oddanosti, abych pokračoval ve slibném dialogu, zahájeném mými předchůdci s různými civilizacemi, protože ze vzájemného pochopení vyvěrají podmínky pro lepší budoucnost všech.
Myslím zvláště na mladé. Jim , privilegovaným partnerům papeže Jana Pavla II, patří mé láskyplné objetí v očekávání ? dá-li Bůh ? že se s nimi setkám v Kolíně nad Rýnem u příležitosti nadcházejícího Světového dne mláděže. S vámi, drazí mladí, budoucnosti a naděje církve a lidstva, budu i nadále vést rozhvoror, naslouchat vašim očekáváním s úmyslem pomoci vám setkat se stále hlouběji s žijícím a věčně mladým Kristem.

7. Mane nobiscum Domine!Zůstaň s námi, Pane! Tato invokace, která je hlavním tématem apoštolského listu Jana Pavla II pro Rok eucharistie, je prosba, která spontánně vyvěrá z mého srdce, když se chystám začít službu, k níž mě Kristus povolal. Jako Petr, i já obnovuji svůj bezvýhradný slib věrnosti, Jemu jedinému chci sloužit, tak, že se zcela budu věnovat službě jeho církvi.
Na podporu tohoto slibu vzývám mateřskou přímluvu nejsvětější P. Marie, do jejíchž rukou kladu přítomnost i budoucnost své osoby i církve. Ať svou přímluvou pomáhají také svatí apoštolé Petr a Pavel a všichni svatí.
S těmito city uděluji vám, ctihodní bratři kardinálové, všem, kteří se účastní tohoto obřadu a všem, kteří se dívají na televizi nebo poslouchají rozhlas, zvláštní a láskyplné požehnání.

Přeložil P. Josef Koláček, SJ

Další články z podrubriky Promluvy

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv březen 24
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti