Nový portál Vatikánského rozhlasu

Ve svátku Corpus Domini (Těla a Krve Páně) církev znovu prožívá tajemství Zeleného Čtvrtku ve světle Vzkříšení. Také na Zelený Čtvrtek se koná eucharistické procesí, ve kterém církev opakuje Ježíšovu cestu z Večeřadla do Olivové zahrady. Noc Paschy se v Izraeli slavila v domovech, v intimitě rodiny. Připomínala se tak první Pascha v Egyptě, Pascha oné noci, v níž krev paschálního beránka na veřejích a na prahu domů chránila před hubitelem. Ježíš, oné noci vychází a vydává se do rukou zrádce, hubitele a právě tak vítězí nad nocí, vítězí nad temnotami zla. Jedině tak dar eucharistie, ustanovené ve Večeřadle, dochází naplnění: Ježíš dává skutečně své tělo a svou krev. Překračuje práh smrti a stává se živým Chlebem, pravou manou, nevyčerpatelným pokrmem pro všechna staletí. Tělo se stává chlebem života.

V procesí Zeleného Čtvrtku církev doprovází Ježíše na Olivovou horu. V modlící se církvi žije přání bdít spolu s Ježíšem, nenechat ho samotného v noci světa, v noci zrady, v noci lhostejnosti mnohých. Ve svátku Corpus Domini se znovu vydáváme na tuto cestu, ale v radosti Vzkříšení. Zmrtvýchvstalý Pán jde před námi. Zprávy o Vzkříšení mají jeden společný a zásadní prvek: andělé říkají, Pán ?vás předejde do Galileje, tam ho uvidíte.? (srv. Mt 28,7). Když nad tím více uvažujeme, můžeme říci, že toto Ježíšovo ?předcházení? zahrnuje dvojí směr. První ? jak jsme slyšeli ? vede do Galileje. Galilea byla v Izraeli považována za bránu do světa pohanů. A skutečně, právě na hoře v Galileji učedníci slyší Ježíše, Pána, jak jim říká: ?Jděte... a učte všechny národy? (srv. Mt 28,19). Druhý směr, kterým Vzkříšený předchází, se ukazuje v evangeliu sv. Jana, ve slovech Ježíše k Magdaléně: ?Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci? (Jan 20,17). Ježíš nás předchází k Otci, vystupuje k Boží výsosti a zve nás k následování. Tyto dva směry cesty Vzkříšeného nejsou protichůdné. Oba společně ukazují cestu k následování Krista. Pravým cílem naší cesty je společenství s Bohem ? Bůh sám je domem s mnoha příbytky (srv. Jan 14,2 ad). Do těchto příbytků ale můžeme vystoupit jedině půjdeme-li ?směrem do Galileji? ? půjdeme-li po cestách světa a poneseme evangelium všem národům; když poneseme dar jeho lásky lidem všech dob. Cesta apoštolů se proto rozešla ?do všech končin země.? (srov. Sk 1,6ad). A tak sv. Petr a sv. Pavel došli až do Říma, města, které bylo středem tehdy známého světa, skutečné ?caput mundi.?

Procesí Zeleného Čtvrtku doprovází Ježíše v jeho osamělosti, na via crucis (na křížovou cestu.) Procesí Corpus Domini, svátku Těla a Krve Páně, odpovídá symbolicky na slova Zmrtvýchvstalého: předejdu vás do Galileje. Běžte až na konec světa, přinášejte světu evangelium. Jistě, eucharistie je ve víře tajemstvím blízkosti. Pán ustanovil tuto Svátost ve Večeřadle, obklopen svou novou rodinou, dvanácti apoštoly, kteří předjímají a jsou předobrazem církve všech dob. Proto v liturgii prvotní církve předcházela rozdělování sv. přijímání slova: Sancta sanctis ? svatý dar je určen těm, kdo jsou učiněni svatými. Tak se odpovídalo na napomenutí, s nímž se sv. Pavel obrátil ke Korinťanům: ?Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.? (1 Kor 11,28). Nicméně z této intimity, která je velmi osobním darem Pána, vychází síla svátosti Eucharistie za zdi našich kostelů. V této svátosti je Pán vždy na cestě do světa. V procesí našeho svátku se ukazuje tento univerzální rys eucharistické přítomnosti. Neseme Krista přítomného v podobě chleba do ulic našich měst. Svěřujeme tyto ulice, tyto domy ? náš každodenní život ? jeho dobrotě. Naše ulice jsou Ježíšovými ulicemi! Naše domy jsou domy pro něj a s ním! Jeho přítomnost proniká náš každodenní život. V tomto gestu stavíme před jeho oči utrpení nemocných, osamělost mladých i starých, pokušení, strachy ? celý náš život. Procesí chce být velkým a veřejným požehnáním pro naše město: Kristus je - osobně ? Božím požehnáním pro svět, paprsek jeho požehnání dopadá na nás na všechny.

V procesí Corpus Domini ? jak jsme řekli - doprovázíme Zmrtvýchvstalého na jeho cestě do celého světa. Právě tak odpovídáme také na jeho přikázání: ?Vezměte a jezte ...Pijte z něho všichni.? (Mt 26,26ad). Zmrtvýchvstalý, přítomný v podobě chleba, nemůže být prostě ?jeden? jako kus chleba. Jíst tento chléb znamená vstupovat do společenství s živou osobou Pána. Toto společenství, komunio, tento čin přijetí, toto ?jíst?, je skutečně setkáním dvou osob. Znamená nechat se proniknout životem Toho, který je Pán, Toho, který je můj Stvořitel a Vykupitel. Cílem tohoto přijímání je přiblížení mého života jeho životu, má proměna a připodobnění Tomu, který je živou Láskou. Toto přijetí proto skrytě zahrnuje adoraci, zahrnuje vůli následovat Krista, následovat Toho, který nás předchází. Adorace a procesí jsou tedy součástí jediného gesta přijetí, odpovídají na jeho příkaz: ?Vezměte a jezte.?

Naše procesí končí před Bazilikou Santa Maria Maggiore, setkáním s P. Marií, kterou milovaný papež Jan Pavel II. nazýval ?Eucharistickou ženou.? Vskutku Maria, Matka Boží, nás učí, co znamená vstupovat do společenství s Kristem: Maria nabídla Ježíšovi vlastní tělo, vlastní krev a stala se živým stánkem Slova. Dovolila, aby její tělo i duch byl proniknut jeho přítomností. Prosme ji, naší svatou Matku, aby nám pomáhala stále více otevírat celé naše bytí Kristově přítomnosti, aby nám pomáhala následovat ho věrně, den za dnem na cestách našeho života. Amen!

Přeložila Johana Bronková

Další články z podrubriky Homilie