Dnešní audienci u Svatého otce absolvovali biskupové litoměřické a plzeňské diecéze. Vítáme ve studiu biskupa plzeňského, mons. Františka Radkovského. Přejděme ihned k tomu, jaký měla průběh vaše audience. Bylo to první setkání se Svatým otcem?
Přeji dobrý den. Se Svatým otcem jsme se znali už předtím, takže když mě uviděl ihned zareagoval a řekl: ?Á, soused!?. Protože on se cítí nejen bavorák, ale patří i do Regensburgu, kde přebýval o prázdninách a kde bydlí jeho bratr, a tam jsme se viděli vícekrát při různých příležitostech. Padla i nějaká řeč o pivu z Plzně. Já jsem řekl, že bych si nedovolil přinést Bavorákovi pivo z Plzně a donesl jsem mu hezký obraz pro meditaci ?Tajemství růžence bolestného, který byl trním korunován? od paní Kutkové z Plzně. Pak jsem mu předal celý komplet Dvořákových symfonií ještě s Ančerlem a s Českou filharmonií, a tomu byl velice rád, a ještě sbírku asi 4 CD od Miloše Boka, skladatele, který sice pochází z Litoměřicka, ale žije u nás v plzeňské diecézi na jedné faře. Svatý otec na to řekl: ?No, Čechy byly vždycky domovem mnohých muzikantů?. Potom jsme si sedli a začali jsme probírat situaci, řekl: ?Ta vaše diecéze je mladá?, a já odpověděl: ?No, 12 let, je to vždycky dobrodružství začínat...?. Naznačil jsem mu jak vypadá situace, že věřících není mnoho. Na notebooku jsem měl připravený diagram jak vypadá návštěvnost v jednotlivých diecézích, tak jsem mu ukazoval, že tři čtvrtiny jsou Morava ? Olomouc, Brno, Opava, a Litoměřice a Plzeň jsou po třech procentech, což je velice malinko. Mluvili jsme, že tato situace je způsobena také vyhnáním němců ? v pohraničí v Sudetách je sotva polovina obyvatelstva, a o tom, že se snažíme slučovat farnosti od 1. ledna tak, aby kněží, kteří měli 15 farností, měli teď jednu o stejné rozloze. Jsou tam centrální dva, tři kostely, kde se snažíme přimět lidi k tomu, aby se tam shromažďovali o sobotách a nedělích, zatímco v ostatních se scházejí tak jednou za týden, jednou za čtrnáct dní. Kněz tím získá více času a může se věnovat lidem a katechezi, protože nevědomost je velká. On na to odpověděl: ?No, to je ale v celé Evropě, bohužel?. Naznačil jsem naději, že nové kompendium katechismu k tomu taky pomůže. Přišli na řadu i kostely, jak to u nás vypadá. Měl jsem připravený další diagram znázorňující počet, a v jakém jsou stavu, a že v podstatě s polovinou kostelů nevíme co dělat, protože farnosti nemají prostředky na to, aby jednou za 20 let udělaly generálku za 1 ? 5 milionů, podle velikosti kostela.
(job) Reagoval na to nějakým způsobem Svatý otec?
Samozřejmě to bral s pochopením. Řekl jsem, že se to snažíme řešit tak, pokud je o to zájem, že někde předáváme kostel obcím, které mají přeje jen víc peněz a lépe se o to starají, když je to jednou jejich. Udával jsem příklad, kde už jedna obec má na příští rok připraveno 5 milionů a ještě další peníze získá od státu. Takže tváří v tvář té alternativě ? buď ty kostely takto zachráníme, anebo spadnou. Měl pro to pochopení. Dále se ptal na situaci kněžskou. Řekl jsem, že momentálně máme v semináři v Praze jednoho bohoslovce, že jsem světil tři kněze a celkem pět jáhnů, z toho tři přímo pro diecézi a dva pro společenství ?Coinonie sv. Jana Křtitele?. Takže situace je taková. Ale máme ještě dva, jednoho ze Slovenska, jednoho z Polska, kteří se připravují ve farnostech, aby věděli do čeho jdou a my, abychom viděli koho přijímáme. Oni půjdou do semináře u nás příští rok. Takže situace na druhé straně zase není tak dramatická, protože průměr kněžského věku je kolem 50 let, což není zlé. Je to i díky tomu, že máme asi 16 ? 17 polských kněží, kteří jsou mladší a snižují věkový průměr. Zmínil jsem se také, že mi dělá velkou starost předávání víry. Děti s náboženskou výukou nedosahují ani jednoho procenta populace, což ho velmi udivilo. Tato situace je nejen ve škole, ale i ve farnosti, a roční průměr je tak 70 dospělých, kteří jsou křtěni o velikonocích. Bavili jsme se, jak dlouho probíhá příprava. Řekl jsem asi rok předtím, a od první neděle adventní do velikonoc je oficiální katechumenát, na kterém už jsou lidé připraveni. Takže příprava je poměrně dlouhá. Stává se i často, že lidé, kteří zažili společenství, jej chtějí udržet i potom, což je dobře.
(pec) Vraťme se ještě k jednání na kongregacích. Z hlediska vaší oblasti, kterou sledujete v rámci české biskupské konference, jak byste to hodnotil?
Byli jsme jednak na laicích, kde arc. Rylko hezky poznamenal, že ?naše církev je malá, ale nesmí být bezvýznamná?, to by bylo špatně. Je tedy potřeba, aby církev nebyla v ghetu, ale aby byla otevřená, aby vyzařovala a aby se snažila angažovat co nejvíc. A právě toto naše hnutí a komunity dělají, je to nejživější část církve. Sám jsem tomu rád. S jejich představiteli se scházíme už od letnic 1989. U nás je asi 20 hnutí a průměrně 10 - 12 jich chodívá pravidelně každé dva měsíce na tato setkání představených. Večer před národní poutí připravujeme setkání na Velehradě. Bude tam koncert, po něm bude následovat program různých hnutí a v noci proběhne adorace v basilice, která je velmi navštěvovaná a které se účastní také všechna hnutí. Připravujeme se také na svatodušní svátky příštího roku. Je již připraveno šest autobusů a asi to ještě stoupne.
Druhé setkání proběhlo s kard. Kasperem z Rady pro ekumenismus. I tam jsme probírali situaci a jaké je naše postavení v rámci ekumenické rady církve. Řekl jsem, že máme přidružené členství, podobně jako katolická církev ve světové radě církví, že jsem představil všechny společné texty, které jsme vydali, a že v naší zemi je to tak, že mnohé věci se dají dělat právě proto, že se dělají společně. Kdybychom to dělali jenom jako katolíci, tak by to veřejnost daleko hůř přijímala, ale to je dáno situací a celým vývojem.
O situaci jsme hovořili trochu i s bratřími ze starokatolické církve, protože tam jsou většinou kněží, kteří u nás skončili a jsou suspendováni a tam často fungují na stejném místě jako předtím. Lidé je přijímají jako by se nic nestalo a to přece jenom v pořádku není. My jsme domluveni s biskupem Hejbalem, že se sejdeme a v lednu při biskupské konferenci budeme o tom diskutovat. Oznámil také, že se připravuje konference a dialog s pravoslavnými. Přítomen byl i kard. Vlk, tak jsme mluvili o setkáních ekumenických biskupů, které vede hnutí ?Il Focolare? a kterého se účastním už 15 let. Musím říct, že to je pro mně největší škola ekumenismu, protože to je ekumenismus života. Letos jsme byli v Rumunsku na pozvání patriarchy Teoctista, vloni v Konstantinopoli na pozvání patriarchy Bartoloměje. Byl tam s námi i kard. Kasper, protože to bylo zrovna v době, kdy tam byly přeneseny ostatky sv. Jana Zlatoústého a sv. Řehoře Teologa a současně probíhala oslavu svátků sv. Ondřeje, který je patronem východní církve. Bylo to velice hezké.
(job) My se tady bavíme o dialogu s dalšími církvemi, ale ti, kdo jsou k nám nejblíže, jsou většinou nevěřící lidé, kteří žijí vedle nás. Na vaší diecézi to je vidět statisticky, ale ono je to tak v podstatě všude. Papežovi to leží velmi na srdci a myslím, že jméno Benedikt si vybral i proto, že se chce obracet k evropské laicizované společnosti a nějakým způsobem z jejích kořenů se snažit ukazovat, co je pořád životodárné. Máte vy sám nějakou představu o tom, jak se obracet k lidem, kteří žijí vedle nás?
Musíme žít tak, aby se nás začali ptát. Pak je potřeba abychom samozřejmě mluvili, dále abychom žili dobře jako křesťané a abychom byli dobře připraveni na dialog ? znamená to znát dobře víru a situaci, ve které jsou naši bratři a setry a dovedli je oslovovat. Dále je důležité, abychom se angažovali ve všech možných činnostech, ať už v politice, v kultuře, ve veřejném životě... Také na úrovni škol, kde si myslím jsou dobré kontakty. Mluvili jsme o tom na kongregaci pro katolickou výchovu a ukázalo se, že arcibiskup Graubner je předseda správní rady university Palackého, kard. Vlk je ve správní radě Karlovy university, já jsem ve správní radě západočeské university, takže už to je spolupráce. Dobrá spolupráce je také většinou dobrá s obcemi, s magistrátem. Velmi důležitá je činnost Charity, je to humánní, velice užitečná instituce, která pracuje pro veřejnost a musím říct, že naše Charita pracuje velmi dobře.
Svatému otci jsem také vyprávěl, jak u nás fungují maminky. Máme jedno centrum pro rodiny, které dobře pracuje. Jedna maminka se spolupracovnicemi připravuje na biskupství program v jedné učebně, kde se maminky s dětmi scházejí čtyři dopoledne v týdnu. Je jich tak 20 - 30 a jsou věřící i nevěřící. Víte, já si myslím, že zkrátka je nejlepší, když věřící jsou aktivní tam, kde žijí, kde jsou, protože tam mohou lidi nejvíce oslovit.
(job) Jak proběhla audience na závěr návštěvy Ad limina?
Audience se konala pro všechny společně. Svatý otec nás přivítal ve své pracovně. Nejprve jsme ho pozdravili ústy předsedy konference, arcibiskupa Graubnera. Musím říct, že jsme mluvili, i já, německy, a také samotná audience probíhala v němčině, protože nám všem je němčina bližší než italština. Potom mluvil Svatý otec, projev přednesl německy ale dal nám ho všem česky. K tomu jsme dostali všichni od něho krásný dárek ? pektorál, který je leoniánský nebo konstantinovský, i s výkladem, kde jsou jednotlivá biblická místa týkající se oběti ? Jakobův žebřík, Abrahámova oběť, uprostřed Kristova oběť atd... Společně jsme se vyfotili a s tím jsme odcházeli.
(pec) Je v poselství nějaká pasáž, která vás nejvíce oslovila nebo kterou byste chtěl potom rozvíjet třeba v diecézi?
Jednak mluvil o situaci u nás, o tom, jak přece jen i hodně nevěřící lidé hledají, dále o rodině, o laicích a jejich činnosti. O farnosti a jak je důležité, aby farnost byla živou farností, a že církev, která se angažuje pro veřejnost, by měl bez problémů přijmout i stát a být otevřený pro vzájemný dialog. To jsou opravdu základní body a úkoly, které stojí před námi a které jsou nakonec i logické. Takhle to vyplývalo i z rozhovorů na jednotlivých kongregacích i radách. Se Svatým otcem jsem končil tím, že jsem se nabídl pozdravovat jeho bratra v Regensburgu, protože tam budu pozítří na výročí řezenského biskupa. Doufám také, že Svatý otec se podívá i k nám příští rok, až bude v Regensburgu.
Mockrát vám děkujeme za návštěvu a přejeme všechno nejlepší pro plzeňskou diecézi.
Posluchačům i vám přeji hodně Božího požehnání a díky za vaše služby.
Děkujeme
Rozhovor připravili Johana Bronková a Petr Cekota
odeslat článek
vytisknout článek
