Vatikán.
Velikonočnímu třídenní byly věnovány meditace předposledního dne duchovních cvičení, které pro římskou kurii a Svatého otce vede kardinál Marco Cé.
Meditace den po dni sledovaly události Ježíšova života v posloupnosti, kterou udává evangelium sv. Marka. Ve chvíli, kdy naposled ve svém pozemském životě přichází Kristus do Jeruzaléma, obestírá jakoby přísným mlčením své mesiášské poslání, aby se lidé nenechali zmýlit pozemskými nadějemi. V této chvíli vystupuje do popředí Ježíšův pocit osamělosti a jeho bezpodmínečné přijetí Otcovy vůle.
?Agónie Getsemanské zahrady nám umožňuje vstoupit ?dovnitř? tajemství Pašijí, k pochopení jejich smyslu, kterým je: dobrovolné vydání se na smrt. Rysy, jež charakterizují Ježíšovu modlitbu v Getsemanech jsou strhující psychologií utrpení, totální osamocenosti tváří v tvář zhroucení celého jeho díla. Zároveň však naprostým a radikálním ztotožněním vlastní vůle s vůlí Otce.?
Kardinál Marco Cé si všiml, že psychologický rozměr utrpení Getsemanské zahrady je přímým předstupněm fyzickéhoutrpení na Kalvárii. Na samém vrcholu úplné porážky a potupy však Markovo evangelium prostřednictvím dvou faktů oznamuje radikální obrat děje ? chrámová opona se roztrhla v půli odshora až dolů (Mk 15,38), a údiv setníka, který konstatuje: Tento člověk byl opravdu syn Boží (Mk 15,39). ?V tomto vyznání víry setníka již prosvítá velikonoční světlo.?
První verše poslední kapitoly Markova evangelia pak líčí úžas žen před prázdným hrobem. Také po dvou tisíci letech srdce každého křesťana prožívá tentýž údiv nad tím, že hrob je prázdný, že Ukřižovaný neleží v hrobě, ale byl vzkříšen, a že je to opravdu Kristus, Boží syn, jak předpověděl.
?Celé Markovo evangelium je osvíceno tímto vzkříšením Ukřižovaného: zlo je poraženo, smrt, která je jeho pečetí, je přemožena,? zakončil svou meditaci emeritní benátský patriarcha, kardinál Marco Cé.
(pec)
odeslat článek
vytisknout článek
