Pane ministerský předsedo,
vážení členové vlády,
páni kardinálové a ctění bratři v biskupské službě,
vážení panové a ctěné dámy!
Ve chvíli, kdy odjíždím z Bavorska a vracím se do Říma, bych rád vás přítomné i všechny občany své vlasti co nejsrdečněji pozdravil a vřele vám poděkoval. V duši si odnáším nesmazatelné dojmy nadšení a intenzivní zbožnosti velkého množství věřících, kteří přišli naslouchat Božímu Slovu a usebrat se v modlitbě. Měl jsem možnost uvědomit si, kolik lidí v Bavorsku se i dnes ve společenství se svými Pastýři snaží kráčet po cestách Božích, a svědčí v nynějším sekularizovaném světě o své víře. Díky neúnavnému úsilí organizátorů mohlo vše proběhnout řádně a klidně. Mně tedy v tomto okamžiku nezbývá než vám poděkovat.
Mé myšlenky patří zejména Vám, pane ministerský předsedo, děkuji Vám za srdečná slova, v nichž jste označil naši křesťanskou víru jako sjednocující sílu veřejného života. Děkuji také ostatním osobnostem občanského a církevního života, jež se zde sešly, zejména pak těm, které se podílely na dokonale vydařeném průběhu této návštěvy, během níž jsem mohl potkat tolik lidí této země, se kterou mne pojí srdečná pouta. Během těchto intenzivních dnů mi bylo dáno znovu ve vzpomínkách prožít spoustu minulých událostí, jež poznamenaly můj život. Všude se mi dostalo pozorného a starostlivého přijetí, které mne velice dojalo. Jsem si vědom obtíží, starostí a námahy, které obnášela organizace mého pobytu v Bavorsku, věnovalo se jí mnoho osob jak z církevní sféry, tak z veřejného, regionálního i státního sektoru a zvláště velký počet dobrovolníků. Všem patří můj dík vycházející z hloubi srdce a ujištění, že na vás budu pamatovat v modlitbě.
Přijel jsem do Německa, abych svým spoluobčanům znovu předložil věčné pravdy Evangelia a abych utvrdil věřící v přilnutí ke Kristu, Synu Božímu, který se stal člověkem pro spásu světa. Jsem přesvědčen ve víře, že v Něm, v jeho slově, se nachází cesta nejen k dosažení věčného štěstí, ale také k budoucnosti hodné člověka už na této zemi. Církev oživována tímto vědomím pod vedením Ducha Svatého během dějin v Božím Slově vždy znovu hledala odpovědi na naléhavé výzvy. Učinila tak také v případě problémů, které se v 2. polovině 19. století, objevily v souvislosti s tzv. ?dělnickou otázkou?. Zdůrazňuji to nyní proto, že právě dnes, 14. září, si připomínáme 25. výročí vydání encykliky Laborem exercens, ve které velký papež Jan Pavel II. označil práci za ?základní rozměr lidské existence na této zemi? (n. 4) a připomněl všem, že ?podstatou hodnoty práce je sám člověk? (n. 6). Práce, jak napsal, je proto ?dobrem člověka?, protože prací ?člověk nejen proměnil přírodu a uzpůsobil ji svým potřebám, ale také se seberealizuje jako člověk, ba dokonce se v jistém smyslu stává více člověkem? (n. 9). Na základě tohoto nazírání práce vytyčil papež ve své encyklice některé zásady, které zůstávají cenné i dnes. Tento text, jenž má také jistou prorockou hodnotu, bych rád doporučil i svým spoluobčanům, neboť jsem přesvědčen, že by z jeho konkrétního uplatnění mohli těžit i za nynějších sociálních podmínek v Německu.
A nyní na rozloučenou s mou milovanou vlastí svěřuji přítomnost i budoucnost Bavorska a celého Německa přímluvě všech svatých, kteří žili na Německém území ve věrné službě Kristu a zakoušeli ve svém životě pravdu oněch slov, jež jako leitmotiv provázela jednotlivé etapy mé návštěvy: ?Kdo věří, není nikdy sám?. Tuto zkušenost zajisté učinil i autor tradiční hymny bavorského lidu. Jejími slovy, které jsou zároveň modlitbou, bych rád své vlasti vyjádřil přání všeho dobrého: Bůh s Tebou, země bavorská, země německá, vlasti! Vystři svou žehnající ruku na svou rozsáhlou zem! Ochraňuj svá pole a domy svých měst a uchovej sobě barvy svého bílého a modrého nebe!?
Se všemi se upřímně loučím!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Cesty mimo Itálii
odeslat článek
vytisknout článek
