Zničíte-li víru v Boha ? stane se bohem stát.
Kdyby nebylo Boha, nebyli by ani ateisté. Argumenty na podporu ateismu samozřejmě existují, avšak nemají a nikdy neměly nic společného s vědou. Jsou pochopitelné a závisí na průzkumu života. Problém je pouze v tom, že ten průzkum je poněkud povrchní.
Moderní filozofové mě znovu a znovu ubezpečovali, že sem patřím. I přesto, že jsem se tomu poddal, cítil jsem se deprimován. Teprve když jsem uslyšel, že do tohoto světa nepatřím, má duše zajásala jako pták na jaře. Tahle zpráva objevila a vrhla světlo do zapomenuté komůrky potemnělého domu mého dětství. Najednou jsem pochopil, proč mi tráva připadala podivná jako plnovous obra a proč se mi doma může stýskat po domově.
To všechno jsou citace, které představují osobnost Gilberta Keitha Chestertona.
Kdo ví, snad jednoho dne budou mít i autoři detektivek svého nebeského patrona. Roste totiž počet lidí, kteří si přejí, aby jeden z největších autorů detektivek byl povýšen k úctě oltářů. A to ne pro své literární zásluhy, nýbrž pro své svědectví víry a křesťanského života: pro celou řadu svých obdivovatelů má Gilbert Keith Chesterton ? od jehož smrti uplynulo 60 let ? hodně předpokladů, aby mohl být prohlášen blahoslaveným. Dale Ahlquist, president americké Chestertonovy společnosti, se sídlem v Minneapolis se již obrátil na biskupa z Northamptonu, mons. Petera Doyleho, aby bylo zahájeno předběžné šetření, jak praktikoval autor postavy Patera Browna křesťanské ctnosti. O svatosti G. K. C. - jak podepisoval plodný spisovatel a polemik své články v novinách, - nemá pochyby jeden z největších znalců Chestertona ? Joseph Pearce. ?Já věřím, že je opravdu v ráji, a byl bych náramně spokojen, kdyby proces jeho blahořečení měl kladný výsledek.?
Pearce napsal rozsáhlou monografii o autorovi ?Člověka, jemuž říkali Čtvrtek?. Toto vysoce ceněné dílo má titul ?Wisdom and Innocense? (Moudrost a nevinnos). Aiden Mackley z Chestertonova Study Centre prohlásil: Je to nejkrásnější životopis o londýnském autorovi od roku 1944, kdy vyšla práce Maisie Ward?.
Pearce nevyzdvihuje pouze Chestertonovu hlubokou katolickou víru, kterou je živena jeho narativní tvorba nebo apologetické spisy, nýbrž zvláštní existenciální rys: ?Ztělesnil ve svém životě přikázání Pána milovat nejen své blízké, nýbrž i své nepřátele. Chesterton strávil celý svůj život diskusemi se svými kulturními ?protivníky? jako H. G. Wells a George Bernard Shaw, ale nikdy se nestal jejich nepřítelem. Střetával se s nimi názorově, ale nikdy se s nimi nehádal. Naopak, právě tito dva intelektuálové ho vždy považovali za zvlášť ceněného přítele?.
V praxi, poznamenává Pearce, ve svých každodenních kulturních půtkách se Shawem, Wellsem a jejich druhy vousatý spisovatel plnil ?ante literam?, onu zásadu, kterou vyjádřil papež Jan XXIII. ?Odsuzovat hřích, ale milovat hříšníka?. ?Chesterton to dělal jako pravý světec?, argumentuje Pearce, ?nenáviděl blud ale miloval bludaře. Pro mně je příkladem svatosti, kterou se snažím napodobovat ve svém každodenním životě?. Ostatně byl to právě autor Ortodoxie, který náramně zaujal dvacetiletého Pearce, tehdy nadšence pro fašismus a zaťatého odpůrce papežství, dvakrát uvězněného pro své články jako člena hnutí krajní pravice British National Front. ?Zamiloval jsem si osobnost a ducha Chestertona?, uznává Pearce, dnes docent Ave Maria University v Naples, na Floridě. On ho pak ideálně vedl k tomu, aby přijal katolickou víru v roce 1989.? Uzdravil mě během deseti let, díky své filozofii vděčnosti?.
Ale i z kulturního hlediska dílo a myšlenky autora detektivek, které ovlivnilo J. R. R Tolkiena, Evelen Waugh a C. S. Lewise, zastává Pierce, je nutno opět vzít do rukou: ?Chestertonovy romány si dodnes uchovávají svou aktuálnost vůči současné kultuře. Povídky jako ?Člověk, který se jmenoval Čtvrtek? a ?Koule a Kříž? valorizují důležitost filozofie
a teologie a zároveň předkládají ničivé následky relativizmu, ve všech formách, v jakých se projevuje.? V knize ?Napoleon z Notting Hillu? se zabývá tématem Velké vlády a naopak chválí vlastenectví a místní správu. Není to přehnané vidět tuto knihu jako podobenství o nebezpečích diktátorského laicismu a institucí jako je Evropská unie. V románu ?Létací hostinec? je narážka na nebezpečí muslimského vlivu na západní kulturu, zatímco v jeho baladě ?Lepanto? je varování před nebezpečím militantního islamismu.
Ostatně, podle Pearce, Chestertonova tvorba se v posledních letech těší značné oblibě: ?American Society? pojmenovaná po něm je mimořádně dynamická, a každoroční konference, kterou organizuje, reprezentuje jednu z největších a nejživějších literárních událostí věnovaných jednomu autorovi. Existuje také televizní seriál věnovaný Chestertonovým postavám, zatímco jeho knihy jsou znovu a znovu vydávány a dostávají stále větší ohlas v médiích. Lze říci, že dnes G. K. Chesterton je čten více než v kterékoliv době za posledních 70 let.
Zvláště, - poznamenává anglický badatel - je to především jeho náboženská tvorba, která je důkladně prověřována: ?Ortodoxie a Věčný člověk?, stejně jako jeho úchvatné životopisy sv. Tomáše Akvinského a sv. Františka jsou stále častěji studovány; mezi filozofy a teology oživuje hlubší zájem o jeho dílo. Dalo by se říci, že Chesterton vstal z mrtvých?, končí docent Josef Pierce.
A nakonec dáme slovo Chestertonovi:
Je to velký omyl domnívat se, že když lidé ztratí víru, nebudou věřit v nic. Naopak: budou věřit v cokoliv.
Vím, že lidé někdy napadají církev, jako by omezovala rozum. Je tomu přesně naopak. Ona jediná povýšila rozum na nejvyšší autoritu a jediná na světě prohlašuje, že i sám Bůh je vázán rozumem.
Nemyslíte, řekl jemně otec Brown, že není moc velkorysé vytýkat Pánu Bohu, že má s námi svatou trpělivost?
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
