Bazilika sv. Klimenta stojí nedaleko Kolosea na místě, s velmi dlouhou historií. Patří mezi 25 původních římských
tituli, ba zmíňka o ní u sv. Jeronýma (347-419) je jedním z vůbec nejstarších dokladů o existenci římských kostelů. Kdo sestoupí ve vykopávkách pod bazilikou až do nejnižší vrstvy, ocitne mezi zdmi z I. století našeho letopočtu. Podle některých jde o dům Tita Flavia Klementa, římského konzula a bratrance císaře Domitiána, později také umučeného pro víru. Má se za to, že právě tam se shromážďovalo křesťanské společenství kolem třetího z Petrových nástupců, papeže Klimenta, který měl snad být původně dokonce otrokem v tomto domě vysoko situovaného Římana.
O sv. Klimentovi mnoho nevíme. Jisté je, že poznal osobně apoštoly a snad byl vysvěcen přímo sv. Petrem. Podle chronologie Petrových nástupců stál v čele církve přibližně v letech 92-99. Tradice řáká, že byl později vyhnán na Krym a svržen do moře s kotvou uvázanou na krku. Zpátky do Říma se jeho relikvie dostaly složitou cestou, přes Velkou Moravu, díky sv. Cyrilovi a Metodějovi. To také vysvětluje, proč nejstarší patrocinia na našem území jsou vedle sv. Petra také právě sv. Klimenta.
O bazilice, která vznikla nad ještě starší oratoří, máme zprávy z let 417 a 499, kdy v ní papežové Zosimus I. a Symachus slavili koncily. Podle posledních archeologických výzkumů měla bazilika také dvůr s portiky a zvláštní prostor pro udělování svátosti biřmování, tzv.
consignatorium, a křestní kapli, tedy baptisterium. Právě v této bazilice, která je dodnes přístupná v podzemí, je jedno z hlavních slovanských poutních míst Říma ? hrob sv. Cyrila.
Statio v podělí po druhé postní neděli se ale dnes slaví v nové bazilice, vybudované v první polovině 12. století o pět metrů výše nad starou dlažbou. Ze staré baziliky do ní byla přenesena tzv.
schola cantorum, ohrazení liturgického prostoru s dvojicí ambonů pro předčítání evangelia a epištol, kterou věnoval chrámu už v 6. století kněz Mercurius, pozdější papež Jan II. (532-525). Prostoru vévodí nádherná mozaika s Kristem na kříži, inspirovaná veršem z Janova evangelia ?Já jsem pravý vinný kmen (Jan 15,1)?. Celé univerzum zobrazené mezi úponky révy na ní čerpá životodárnou sílu s Kristova kříže.
Na závěr si poslechněte úryvek z Listu sv. Papeže Klimenta křesťanům do Korintu. Obsahuje jedno z nejstarších svědectví o mučednické smrti sv. Petra a Pavla.
Ale abychom nelpěli na starodávných příkladech, přejděme ke zcela nedávným duchovním hrdinům. Vezměme vznešený příklad z naší vlastní generace. Byla to nevraživost a žárlivost, jež pronásledovala velké a opravdové sloupy církve, a dosáhla, že byli popraveni. Postavme si před oči slavné apoštoly. Petr, skrze podlou nevraživost snášel ne jednu nebo dvě nýbrž četné námahy a když pak konečně vytrpěl mučednictví, odešel na místo slávy, jež mu patřilo. Kvůli nevraživosti dostal Pavel také odměnu za trpělivou vytrvalost, když byl sedmkrát uvězněn, donucen k útěku a kamenován. Potom když kázal jak na východě tak na západě, dosáhl vynikající pověsti pro svou víru, protože učil spravedlnosti celý svět a došel na nejzazší hranici západu a vytrpěl mučení pod prefekty. Tak byl odstraněn ze světa, přišel na svaté místo a osvědčil se jako úchvatný příklad trpělivosti.
K těmto mužům, kteří strávili svůj život v úsilí o svatost, je třeba přidat velké množství vyvolených, kteří skrze nevraživost utrpěli mnohé potupy a mučení dávájí nám zcela strhující příklad.
To byl fragment z listu sv. papeže Klimenta Korinťanům sepsaném v roce 96.
Další články z podrubriky Postní zastavení