Nový portál Vatikánského rozhlasu

?Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co ti patří, rozdej chudým [...] pak přijď a následuj mě? (Mt 19,21).

1. Toužebně jsem si přál setkat se s vámi během této mé první cesty do Latinské Ameriky. Přijel jsem zahájit V. konferenci latinskoamerického episkopátu, která se ? podle mého přání ? koná v Aparecidě, tady v Brazílii, na poutním místě Naší Paní. Ona nás vede k Ježíšovým nohám, abychom se vyučili v jeho učení o Království, a pobízí nás stát se jeho misionáři, aby národy tohoto ?Kontinentu naděje? měli v Něm život v plnosti.
Vaši, brazilští biskupové se loni na svém plenárním zasedání zamýšleli nad tématem evangelizace mládeže a dali vám do rukou jistý text. Žádají, aby byl od vás přijat a během celého roku zdokonalován. Na svém posledním setkání se k tématu, obohaceném o vaši spolupráci, vrátili a přejí si, aby se tyto reflexe a načrtnuté linie staly podnětem a majákem na vaší cestě. Slova arcibiskupa São Paula a ředitele sekce pro mládež, za která děkuji, potvrzují, jaký duch hýbe vašim srdcem.
Když jsem včera odpoledne letěl nad brazilským územím, přemýšlel jsem nad tímto naším setkání na Stadioně Pacaembu a přál jsem si stisknout v širokém ? velmi brazilském ? objetí vás všechny a dát průchod citům, které nesu v hloubi srdce a které nám velmi příhodně ukazuje také dnešní evangelium.
Cítím vždy při těchto setkáních zvláštní radost. Vzpomínám zvláště na XX. Světový den mládeže, kterému jsem měl příležitost předsedat před dvěma lety v Německu. Také někteří z vás, zde přítomných, tam tehdy byli! Rád na ty chvíle vzpomínám, zvláště pro hojnost milosti, kterou Pán dal. A nepochybně prvním z plodů mezi jinými, jak jsem si mohl ověřit, je dokonalé bratrství mezi všemi, které zřetelně dokládá trvalou vitalitu Církve na celém světě.

2. Proto jsem si jist, drazí přátelé, že dnes zažijeme znovu to, co jsme pocítili při setkání v Německu. V roce 1991 Boží služebník papež Jan Pavel II. blahé paměti při své návštěvě v Mato Grosso řekl, že ?mladí jsou prvními protagonisty třetího tisíciletí [...] právě oni vyznačí osud této nové etapy v životě lidstva? (Promluva z 16. 10. 1991). Dnes se cítím vybídnut k tomu, abych spolu s vámi konstatoval totéž.
Pán nepochybně oceňuje váš křesťanský život v mnoha farních komunitách, v malých církevních komunitách, na univerzitách, v kolejích a ve školách a především na ulicích a v místech, kde pracujete, ve městech i na venkově. Je ale potřeba jít dál. Nikdy nelze říci dost, protože Boží láska je nekonečná a Pán nás žádá, nebo lépe, požaduje, aby naše srdce byla široká, aby v nich bylo stále více lásky, dobroty, porozumění pro naše bližní a pro problémy, které se týkají nejen lidského soužití, ale také samotného zachování a ochrany přírodního prostředí, jehož jsme všichni součástí. ?Naše lesy jsou plny života,? jak zpíváte ve své národní hymně. Nedopusťte tedy, aby tento plamen naděje zhasl. Ničení přírodního prostřední v Amazónii a ohrožení lidské důstojnosti jejích obyvatel vyžadují větší angažovanost v nejrůznějších oblastech činnosti podporovaných společností.

3. Dnes bych se chtěl s vámi zamýšlet nad textem sv. Matouše (srov. 19, 16-22), který jsme právě vyslechli. Mluví o mladíkovi, jenž přichází za Ježíšem. Za zmínku stojí už jeho netrpělivost. Vidím v tomto mladíkovi, vás všechny, mladí z Brazílie a Latinské Ameriky. Přišli jste na naše setkání z různých oblastí tohoto kontinentu. Chcete v Papežově hlasu vyslechnout slova samého Ježíše. Máte na rtech klíčovou otázku, zaznamenanou v evangeliu, s níž se na Něho chcete obrátit. Je to táž otázka onoho mladíka, který přispěchal vstříc Ježíšovi: Co mám dělat, abych získal věčný život? Chtěl bych se nad touto otázkou spolu s vámi zamyslet trochu hlouběji. Jde v ní o život. Život, který ve vás překypuje a je krásný. Co s ním dělat? Jak ho plně prožívat?
Okamžitě pochopíme, už z formulace otázky, že ?tady? a ?teď? nestačí; jinak řečeno, my sami nedokážeme vtěsnat svůj život do prostoru a času, jakkoli se snažíme rozšiřovat jeho horizonty. Život je přesahuje. Jinými slovy: chceme žít a ne zemřít. Cítíme, že nám něco zjevuje, že život je věčný a že je třeba zasazovat o tom, aby nadešel. Zkrátka, život je v našich rukou a záleží do jisté míry na našem rozhodnutí.
Evangelijní otázka se ale netýká jen budoucnosti. Netýká se jen toho, co se stane po smrti. Naopak, souvisí s přítomností, tady a teď , která musí garantovat autenticitu a v důsledku také budoucnost. Stručně řečeno, otázka před nás klade smysl života. Může být proto formulována takto: co mám dělat, aby můj život měl smysl? Tedy, jak mám žít, abych plně sklízel plody života? Nebo ještě jinak: co mám dělat, aby můj život neuplynul neužitečně?
Ježíš je jediný, kdo nám může dát odpověď, protože je jediným, kdo může garantovat věčný život. Proto je také jediným, kdo dokáže ukazovat smysl přítomného života a dát mu v plnosti jeho obsah.

4. Dříve než dá svou odpověď, Ježíš zpochybňuje otázku onoho mladíka na základě jedné velmi důležité věci: proč se mě dotazuješ na to, co je dobré? V této otázce je totiž také klíč k odpovědi. Ten mladý člověk vnímá, že Ježíš je dobrý, že je mistr. Učitel, který neklame. My jsme tady proto, že jsme o tom přesvědčeni zrovna tak: Ježíš je dobrý. Možná neumíme tak docela vysvětlit, proč to tak vnímáme, ale jisté je, že toto přesvědčení nás přibližuje k Němu a otevírá nás jeho učení: on je dobrý mistr. Když někdo rozpoznává dobro, znamená to, že miluje. A kdo miluje, poznává Boha, jak to šťastně vyjádřil sv. Jan (srov. 1 Jan 4, 7). Mladík z evangelia vnímal v Ježíši Kristu Boha.
Ježíš nás ujišťuje, že dobrý je jedině Bůh. Když vidíme krásu stvoření a zakoušíme dobrotu v něm přítomnou, není možné nevěřit v Boha a nemít zkušenost jeho přítomnosti, která je spásná a útěšná. Kdybychom dokázali vidět všechno dobro, které je na světě a ještě víc zakusit dobro, které pochází od Boha samého, nikdy bychom se mu nepřestali přibližovat, chválit ho a děkovat mu. On nás bez ustání naplňuje radostí a dobrem. Jeho radost je naší silou. My ale poznáváme jen v částečně. Abychom dobře pochopili, potřebujeme pomoc, kterou nám církev nabízí při mnoha příležitostech, zejména v katechezi. Ježíš sám ukazuje, co je pro nás dobré, a sám nám také dává první katechezi. ?Chceš-li vejít do věčného života, zachovávej přikázání!? (Mt 19, 17). Vychází z toho, co ten mladík jistě už získal v rodině a v Synagoze, on totiž zná přikázání. Ty vedou k životu, to znamená, že nám zajišťují autenticitu. Jsou velkými ukazateli, které nám vyznačují správnou cestu. Kdo zachovává přikázání je na Boží cestě.
Pouhá jejich znalost ale nestačí. Svědectví je silnější než vědění, je totiž věděním, které už je aplikované. Přikázání nám nejsou nařizována zvenčí, neumenšují naši svobodu. Naopak, tvoří mocné vnitřní stimuly, které nás vedou k jednání určitým směrem. V jejich základu je milost a přirozenost, které nám nedovolí stagnovat. Musíme jít. Jsme pobízení, abychom něco dělali, abychom se realizovali. A realizovat se skrze činy vlastně znamená stát se skutečnými, reálnými. Do značné míry jsme už od mládí tím, čím chceme být. Jsme, abychom tak řekli, dílem svých rukou.

5. Obracím se tedy znovu k vám, mladí, protože i od vás chci slyšet odpověď onoho mladíka z evangelia: všechny tyto věci jsem od mládí zachovával. Mladík z evangelia byl dobrý. Zachovával přikázání. Kráčel po Boží cestě. Ježíš se na něj tedy zadíval s láskou. Když rozpoznává, že Ježíš je dobrý, je to důkaz také o jeho dobrotě. Měl zkušenost dobroty a tedy také Boha. A vy, mladí z Brazílie a celé Latinské Ameriky, objevili jste už, co je dobré? Následujete Pánova přikázání? Objevili jste, že toto je jediná a pravá cesta ke štěstí?
Léta, která prožíváte, jsou roky přípravy na vaši budoucnost. ?Zítřek? zaleží do značné míry na tom, jak žijete ?dnešek? svého mládí. Před očima máte život, který si přejeme dlouhý. Drazí mladí, tenhle život je ale jen jeden, je jedinečný. Nedovolte aby uběhl nadarmo, nepromarněte ho. Žijte s nadšením, s radostí, ale zvláště se smyslem pro odpovědnost.
Nám pastýřům se často chvějí srdce, když konstatujeme situaci naší doby. Slyšíme mluvit o obavách dnešní mládeže, ve kterých se odhaluje ohromný deficit naděje: strach ze smrti, v okamžiku, kdy život rozkvétá a hledá vlastní způsob realizace; strach z neúspěchu, že nebude nalezen smysl života; a strach zůstat mimo tváří v tvář překotnému běhu událostí a komunikací. Zaznamenáváme vysoké procento mrtvých mezi mladými, hrozby násilím, politováníhodné šíření drog, které otřásá až do nejhlubších kořenů mladými lidmi dneška. V důsledku toho se mluví o vykořeněné mládeži.
Když ale hledím na vás, mladí, kteří jste tady, a vidím, jak z vás vyzařuje radost a nadšení, získávám Ježíšův pohled, pohled lásky a důvěry, jistoty, že jste našli pravou cestu. Vy jste mladí církve. Vysílám vás tedy za velkým posláním evangelizovat chlapce a dívky, kteří jdou tímto světem špatně, jako ovce bez pastýře. Buďte apoštoly mladých. Povzbuzujte je, aby šli s vámi, aby došli ke stejné zkušenosti víry, naděje a lásky, aby se setkali s Ježíš a pocítili, že jsou skutečně milováni, přijati, že mají otevřenou možnost realizovat se. Aby také oni objevili jisté cesty přikázání, kráčeli po nich a došli k Bohu.
Můžete se stát protagonisty nové společnosti, pokud se budete snažit o konkrétní život, inspirovaný univerzálními mravními hodnotami a osobně se nasadíte v lidské a duchovní formaci, která je životně důležitá. Muž nebo žena nepřipravení na reálné výzvy, předkládané správnou interpretací křesťanského života ve vlastním prostředí, stanou se snadnou kořistí všech útoků materialismu a laicismu, které je jsou na všech úrovních stále aktivnější.
Buďte muži a ženy svobodní a odpovědní. Učiňte z rodiny jádro, z něhož vyzařuje pokoj a radost. Buďte šiřiteli života, od jeho počátku do přirozené smrti. Pečujte o staré, protože si zaslouží úctu a obdiv pro dobro, které vám učinili. Papež také očekává, že se mladí budou snažit obětovat svou práci, totiž plnit ji kompetentně a svědomitě, aby přispívali k pokroku všech svých bratří a osvěcovali světlem Slova všechnu lidskou činnost (srov. Lumen Gentium, 36). Především si ale Papež přeje, abyste dokázali být protagonisty spravedlivější a bratrštější společnosti, plnili své povinnosti vzhledem ke státu, respektovali jeho zákony, nenechávali se unášet nenávistí a násilím a snažili se být příkladem křesťanského života v pracovním prostředí i jinde, abyste vynikali poctivostí v sociálních i profesních vztazích. Připomínejte si, že nepřiměřená touha po bohatství a moci vede ke korupci vlastní i jiných. Neexistují žádné platné důvody, které by ospravedlňovaly pokusy nechat převážit vlastní lidské aspirace, ať už ekonomické nebo politické, prostřednictvím podvodů a lží.
A konečně je tady ohromné pole působnosti, ve kterém otázky sociálního, ekonomického a politického řádu nabývají na zvláštního významu. Ať je vždy zdrojem jejich inspirace evangelium a sociální učení církve. Budování spravedlivější a solidárnější společnosti, smířené a pokojné; angažovanost v zastavení násilí; iniciativy na podporu plného života, demokratického řádu, společného dobra a zvláště ty, které směřují k odstranění jistých diskriminací uvnitř latinskoamerické společnosti. Ať různost není důvodem k vylučování, nýbrž ke vzájemnému obohacování.
Mějte ve velké úctě instituci svátosti manželství. Skutečné štěstí u domácího krbu není možné, pokud ho nedoprovází věrnost manželů. Manželství je institucí přirozeného práva, kterou Kristus povýšil na svátost. Je to velký dar, který dal Bůh lidstvu. Respektujete ho a ctěte ho. Stejně tak vás Bůh volá, abyste se navzájem respektovali v zamilovanosti a v době zasnoubení. Manželský život je z božského ustanovení vyhrazen manželským dvojicím, bude zdrojem radosti a štěstí do té míry, v níž dokážete zachovat čistotu, uvnitř i mimo manželství, které je záštitou vašich budoucích nadějí. Opakuji vám všem, že ?eros nás chce pozvednout [...] k Božskému, vyvést nás nad nás samé, ale právě proto vyžaduje cestu askeze, odříkání, očišťování a uzdravení? (Encyklika Deus caritas est, n. 5). Stručně řečeno: vyžaduje ducha oběti a odříkání pro větší dobro, kterým je právě Boží láska ke všemu. Snažte se pevně vzdorovat svodům zlého, přítomným v mnoha prostředích, které vás vede k nevázanému, paradoxně prázdnému životu, připravuje vás o vzácný dar vaší svobody a pravého štěstí. Pravá láska ?bude vždy hledat víc štěstí druhého, bude mít vždy větší starost o něj, bude dávat sebe a prát si být pro druhého? (Ibid., n. 7) a díky tomu bude stále věrnější, nerozlučitelnější a plodnější.
Spoléhejte v tom na pomoc Ježíše Krista, který svou milostí činí všechno možným (srov. Mt 19, 26). Život z víry a modlitby vás povede po cestách blízkosti Boží a porozumění velikosti plánů, které On má s každým člověkem. ?Pro nebeské královstí? (Ibid., v. 12) jsou někteří povolání k naprostému a definitivnímu darování sebe, aby se zasvětili Bohu v řeholním životě, ?znamenitém daru milosti,? jak ho označil II. Vatikánský koncil (srov. Dekret Perfectae caritatis, 12). Zasvěcení lidé, kteří se pohnuti Duchem Svatým, zcela oddávají Bohu, se účastní poslání církve jako svědci naděje Nebeského království mezi všemi lidmi. Žehnám a prosím o Boží ochranu pro všechny řeholníky, kteří se na vinici Páně věnují Kristu a bratřím. Zasvěcení lidé si opravdu zaslouží vděčnost církevního společenství: kontemplativní mniši a mnišky, řeholníci a řeholnice, kteří se věnují apoštolátu, členové Sekulárních institutů a společností apoštolského života, poustevníci a zasvěcené panny. ?Jejich existence je svědectvím lásky ke Kristu, když se vydávají na cestu jeho následování doporučenou evangeliem a v hluboké radosti přijímají tentýž styl života, který On zvolil pro Sebe? (Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života, Instrukce Vyjít od Krista, č. 5). Přeji si, aby v tomto okamžiku milosti a hlubokého společenství v Kristu, Duch svatý probudil v srdcích mnoha mladých nadšenou lásku, aby se vydali následovat a napodobovat Ježíše Krista, cudného, chudého a poslušného, naprosto oddaného slávě Otce a lásce bratřím a sestrám.

6. Evangelium nás ujišťuje, že onen mladík, který vyšel vstříc Ježíšovi, byl velmi bohatý. Rozumějme tomuto bohatství nejen v materiálním smyslu. Samo mládí je jedinečným bohatstvím. Je potřeba objevit ho a zhodnotit. Ježíš je cenil natolik, že toho mladíka dokonce vyzval, aby se podílel na jeho poslání spásy. Splňoval všechny podmínky k tomu, aby je mohl velkolepě uskutečňovat, aby vytvořil velké dílo.
Evangelium nám ale říká, že tento mladík se zasmušil, když uslyšel pozvání. Odešel skleslý a zarmoucený. Tento příběh nás ještě jednou vede k zamyšlení nad bohatstvím mládí. Na prvním místě nejde o materiální dobra, nýbrž o vlastní život, o hodnoty, které k mládí patří. Ty mají původ v dvojím dědictví: v životě, předávaném z generace na generaci, na jeho prvopočátku je Bůh, plný moudrosti a lásky, a ve vzdělání, které nás začleňuje do kultury a to do té míry, že můžeme říkat, že jsme spíše dětmi kultury, a tedy také víry, než přírody. Ze života klíčí svoboda, která se zvláště v této fázi projevuje jako odpovědnost. Velký okamžik rozhodování se týká dvou oblastí, první je rozhodování o životním stavu a druhý o profesi. To také odpovídá otázce: co dělat se svým životem.
Jinými slovy, mládí je bohatstvím, protože vede k objevení života jako daru a úkolu. Mladík z evangelia pochopil, v čem je bohatství jeho mládí. Šel za Ježíšem, za dobrým Mistrem, aby hledal orientaci. V hodině velké volby nicméně neměl odvahu vsadit všechno na Ježíše Krista. Proto nakonec odešel skleslý a zarmoucený. To se stává pokaždé, když naše rozhodnutí pokulhávají, směrují k malichernostem a sobectví. Pochopil, že mu chybí velkorysost, a to mu nedovoluje plnou realizaci. Ustoupil svému bohatství a dovolil, aby z něj udělalo egoistu. Ježíšovi se nelíbil onen smutek a malichernost mladíka, který za ním přišel. Apoštolové, stejně jako vy všichni a vy všechny, vyplňujete to prázdno, které zanechal onen mladík, co odešel zarmoucený a skleslý. Stejně jako oni jsme šťastní, protože víme, komu jsme uvěřili (srov. 2 Tim 1, 12). Víme a dosvědčujeme svým životem, že jenom On má slova věčného života (srov. Jan 6, 68). Proto můžeme se Sv. Pavlem volat: Radujte se vždy v Pánu! (srov. Fil 4, 4).

7. Můj dnešní apel na vás, mladí, kteří jste přišli na toto setkání, zní: nepromrhejte své mládí. Nesnažte se od něj utéci. Žijte ho intenzívně. Zasvěťte ho vysokým ideálům víry a lidské solidarity. Vy, mladí, nejste jen budoucností církve a lidstva, jako by šlo o jakýsi útěk od přítomnosti. Naopak, vy jste mladá přítomnost církve a lidstva. Jste její mladou tváří. Církev vás potřebuje, jako mladé, aby ukazovala světu tvář Ježíše Krista, která se zračí v křesťanském společenství. Bez této mladé tváře by se církev prezentovala zkresleně.
Drazí mladí, zanedlouho zahájím 5. generální konferenci latiskoamerického episkopátu. Žádám vás, abyste pozorně sledovali její práci, abyste se účastnili jejích diskusí a sbírali její plody. Tak jako tomu bylo u příležitosti předchozích Konferencí, tak také tato významně vytyčí příští desetiletí evangelizace v Latinské Americe a v Karibské oblasti. Nikdo nesmí v tomto úsilí církve zůstat na okraji nebo lhostejný, a tím méně pak mladí. Jste plnoprávnými členy církve, která představuje tvář Ježíše Krista v Latinské Americe a v Karibské oblasti.
Zdravím francouzsky mluvící komunitu Latinskoamerického kontinentu a vyzývám ji, aby svědčila o evangeliu a stávala se protagonistou života církve. Má modlitba patří zvláštním způsobem vám, mladým, vy jste povolání stavět svůj život na Kristu a na základních lidských hodnotách. Ať se všichni cítí pozváni ke spolupráci na budování světa spravedlnosti a míru.
Drazí mladí přátelé! Jako mladík z evangelia, který se ptal Ježíše: ?Co mám dělat dobrého, abych získal věčný život??, i vy všichni hledáte cesty, abyste velkoryse odpověděli na Boží volání. Modlím se za to, abyste slyšeli jeho spásná slova a stali se jeho svědky pro současné národy. Kéž Bůh na vás všechny vylije své požehnání pokoje a radosti.
Drazí mladí, Kristus vás volá ke svatosti. On sám vás zve a chce kráčet spolu s vámi, aby oživoval svým Duchem kroky Brazílie na začátku tohoto třetího tisíciletí křesťanské éry. Obracím se prosbou k Senhora Aparecida, aby vás vedla svou mateřskou pomocí a doprovázela vás na cestě životem.
Pochválen buď náš Pán Ježíš Kristus!

Přeložila Johana Bronková

Další články z podrubriky Homilie