Nad domem raně křesťanské mučednice Cecílie vyrostl během staletí kostel a pak bazilika nesoucí jméno statečné Římanky. Dnešní rozvrh dostala bazilika za papeže Paskala I. v IX. století. V minulém díle našeho pořadu jsme mluvili o počátcích baziliky, dnes se vypravíme na návštěvu tohoto pozoruhodného chrámu v římské čtvrtí Trastevere.
Dnešní návštěvník baziliky sv. Cecílie v Trastevere projde nejprve monumentální pozdně barokní bránou, kterou na počátku 40. let 18. století postavil jeden z nejvýznamnějších římských architektů té doby, Ferdinando Fuga. Brána, inspirovaná trojdílnou skladbou triumfálních oblouků, uvede příchozího na dvůr, jemuž vévodí fasáda baziliky a kulisa středověké věže. Přestože jeho úprava je na první pohled novodobá, nepochybně podobné atrium existovalo již ve středověku, snad už při Paskalově stavbě z IX. století. Fontána uprostřed atria druhotně použila antický cantharos, jak se označuje tento typ elegantní nádoby se zavíjenými držadly po stranách.
Podobně jako u dalších bazilik románského období, nesou portikus baziliky iónské sloupy. Ne zcela běžným prvkem však je mozaiková výzdoba vlysu ? rozviliny doplněné zobrazeními titulárních světců najdeme v Římě jen na portiku baziliky sv. Vavřince za hradbami. Zde najdeme dvakrát podobu sv. Cecílie, dále sv. Agátu, Tiburtia, Urbana, Lucia a uprostřed nich kříž mezi alfou a omegou. Mozaiky byly mnohokrát restaurované. Cecílie se objevila dvakrát vinou některého z pozdějších zásahů také na místě, které nepochybně patřilo jejímu manželovi Valeriánovi. Z řady světců, kteří jsou v bezprostředním vztahu k životu titulární světice a k dějinám místa (sv. Agáta) vybočuje sv. Lucius. Toho snad lze spojit s papežem vládnoucím v době vzniku mozaiky: ukazoval by tak na Lucia II., o němž jsme se zmiňovali také v souvislosti s přestavbou baziliky sv. Kříže Jeruzalémského. Portikus i kampanila jsou datovány zhruba do poloviny XII. století. Po pravé straně uvnitř portiku byl v 50. letech umístěn náhrobek kardinála Sfondratiho (+1618), který stál původně uvnitř baziliky.
Vzhled interiéru vděčí za svou podobu úpravám z 18. a 19. století. Strop baziliky dostal ve 20. letech 18. století fresku oslavující přijetí sv. Cecílie do velké rodiny Nebešťanů. Jejím autorem je Sebastiano Conca. Ukazuje Cecílii v doprovodu andělů jako mučednici korunovanou samotným Kristem, doporučovanou papežem Urbanem, Valeriánem i Tiburtiem. Andělé pak za ní vynášejí její atribut ? píšťaly varhan, jenž posiluje dojem zpěvné rytmizace barokního zobrazení.
Interiéru chrámu však vévodí pódium s hlavním oltářem. Zóna presbytáře byla vyvýšena v souvislosti se slavnou přestavbou z konce 16. století. 20. října roku 1599 tehdejší titulář baziliky sv. Cecílie, kardinál Paolo Sfondrati, přistoupil v rámci restauračních prací k identifikaci relikvií uložených pod hlavním oltářem. Při té příležitosti byla objevena cypřišová truhla, uložená v jiné, mramorové schránce. Uvnitř bylo nalezeno intaktní tělo mučednice Cecílie, v bílém oděvu vyšívaném zlatou nití. Událost měla ohromný ohlas, jak o tom svědčí záznamy u historiků, jako byli kardinál Cesare Baronio a Giovanni Antonio Bosio.
Kardinál Sfondrati povolal mladého ticinského sochaře Stefana Maderna, aby pro věčnou památku provedl co nejvěrnější kopii slavného nálezu. Bosiův popis do detailu souhlasí se sochou, jak ji dodnes najdeme ve výklenku pod hlavním oltářem baziliky: ženská postava leží jakoby spící, v přirozené poloze, tváří otočena k zemi a na krku má otevřenou hlubokou ránu zanechanou popravčím nástrojem.
Baldachýn nad oltářem a hrobem světice patří mezi skvosty gotického sochařství v Římě. Jeho autor nenechal atribuci díla generacím spekulujících historiků. Na jednom z pilířků, dnes skrytých právě kvůli zvýšení pódia oltáře, zanechal svůj podpis a datum: Hoc opus fecit Arnulfus, 20. listopadu 1293. Autorem není nikdo jiný než slavný Arnolfo di Cambio, se kterým jsme se v našem cyklu setkali již nejednou. Nad trojlistými oblouky zobrazil na mozaikovém podkladu dva proroky, dvě korunované ženské postavy a čtyři evangelisty. Nad sloupky stojí v rozích baldachýnu sv. Cecílie, Valerián, oděný v krátkém vojenském kabátci, papež Urban a Tiburtius jako jezdec na koni. Tympanony zdobí rozety doprovázené ženskými figurami po stranách a baldachýn završuje věžička s křížem, doprovázená útlejšími fiálami v rozích. Oproti ranějšímu baldachýnu v bazilice sv. Pavla dosáhl Arnolfo u svaté Cecílie v Zátibeří kompozice lépe počítající s prostorovým efektem. Sochy umístěné na diagonále dovolují plynulý přechod z jedné strany na druhou; tak, jak je sochařskému dílu vlastní, počítají s obcházením. Pozornému divákovi rovněž neunikne, že Arnolfo studoval antické předlohy, o které v Římě nebyla nouze. Tiburtiova jezdecká socha například odkazuje ke známé soše Marka Aurelia, považované tehdy za sochu Konstantina a umístěné před Lateránskou bazilikou.
Závěr chrámu zdobí mozaika z doby rekonstrukce baziliky papežem Paskalem I. Kompoziční schéma o sedmi postavách je raně křesťanského původu a snad se inspirovalo výzdobou apsidy některé z velkých římských bazilik, pravděpodobně sv. Jana na Lateránu.
Ikonografický rozvrh souvisí s výzdobou provedou za Felixe IV. (526-530) v bazilice sv. Kosmy a Damiána pří římských fórech. Uprostřed stojí Kristus, korunovaný rukou Věčného otce, po stranách stojí Petr a Pavel (vlevo), podle dispozice tradičně rozšířené v římském prostředí. Apoštola národů doprovází sv. Cecílie s hlavou ozdobenou diadémem a vedle ní papež Paskal s model kostela v ruce. Vedle sv. Petra stojí Valerián a další světice, patrně Agáta, protože poblíž chrámu již tehdy stál klášter sv. Cecílie a Agáty.
Mozaiky zůstaly dodnes dobře zachovány. Po staletí dokládají vysokou ambici svých autorů: zanechat následujícím generacím pohled těch, kdo právě na tomto místě, u sv. Cecílie v Trastevere, mají být poutníkovi majákem věčnosti. O jako věčnost jde ukazují symbolická znázornění: palmy rámující mozaikovou scénu jsou symbolickým odkazem na rajskou zahradu a Fénix, bájný pták, který vždy znovu povstává ze svého popela, odkazuje na vzkříšení a nesmrtelnost.
(Zajímavou fotogalerii baziliky svaté Cecílie naleznete zde.)
Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma
odeslat článek
vytisknout článek
