VaticanNews.va

   20. 2. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6570
Poslechem z webových stránek.4031
Četbou textů na webových stránkách.6441
Poslechem i četbou.3787


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Papež František k americkým biskupům: Když se mnou nesouhlasí, obviňují mne stejně jako vás

Mějme na srdci lidi, kteří nás doprovázejí životem

Papež: Nesuďte, nezatracujte – ale jdětě a hlásejte evangelium!


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

5.9.2007 

sv. Řehoř Nysský (2) - dokončení

Benedikt XVI. na generální audienci, nám. sv.Petra

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Chci vám nabídnout některé aspekty učení sv. Řehoře z Nyssy, o kterém jsme mluvili minulou středu. Řehoř Nyssenský podává především velmi vznešené pojetí důstojnosti člověka. Cílem člověka, říká svatý biskup, je stát se podobným Bohu, a tohoto cíle dosahuje člověk zejména prostřednictvím lásky, poznáním a praktikováním ctností, ?světelných paprsků, které proudí z božské přirozenosti? (De beatitudinibus 6: PG 44,1272C) a neustále se přimykají k dobru jako běžec směřující kupředu. Řehoř používá v této souvislosti účinný výraz, vyskytující se už v Pavlově listu Filipanům: épekteinómenos (3,13), tzn. ?vztahujíce se k tomu, co je větší?, k pravdě a lásce. Tento obsažný výraz poukazuje na hlubokou skutečnost: dokonalost, kterou chceme nalézt není nějakou věcí vydobytou jednou provždy; dokonalost je setrvávání na cestě, je to neustálá otevřenost a ochota kráčet vpřed, protože úplného připodobnění Bohu se nikdy nedosáhne; jsme stále na cestě (srov. Homilia in Canticum 12: PG 44,1025d). Dějiny každé duše jsou dějinami lásky dovršené a zároveň otevřené k novým horizontům, protože Bůh neustále rozšiřuje možnosti duše, aby ji uschopňoval ke stále větším dobrům. Bůh, který do nás vložil zárodky dobra, z nichž vychází každá iniciativa svatosti, ?tvoří celek? tříbí a čistí našeho ducha, vytváří v nás Krista? (In Psalmos 2,11: PG 44,544B).

A Řehoř to ještě upřesňuje: ?Ve skutečnosti to není naše dílo, a není to ani uměním nějaké lidské schopnosti připodobnit se Božství, nýbrž je to výsledek obdarování Bohem, který dal naší přirozenosti již od prvopočátku podobnost se Sebou samým? (De virginitate 12,2: SC 119,408-410). U duše jde nikoli o to poznat něco o Bohu, ale mít Boha v sobě? (De beatitudinibus 6: PG 44,1269c). Ostatně, poznamenává Řehoř, ?božství je čistota, je to osvobození od vášní a odstranění každého zla: pokud všechny tyto věci v tobě nastanou, pak je Bůh skutečně v tobě? (De beatitudinibus 6: PG 44,1272C).

Když člověk miluje Boha, když máme Boha v sobě, skrze onu vzájemnost, jež je vlastní zákonu lásky, člověk chce to, co chce Bůh (srov. Homilia in Canticum 9: PG 44,956ac) a proto spolupracuje s Bohem na utváření božského obrazu v sobě, takže ?naše duchovní zrození je výsledkem svobodné volby, a my jsme v určitém smyslu rodiči sebe samých, a vytváříme se sami takovými jakými chceme sami být, a skrze naši vůli se utváříme podle vzoru, který volíme? (Vita Moysis 2,3: SC 1bis,108). Pro výstup k Bohu se člověk musí očistit: ?Cesta, která lidskou přirozenost vede k nebi, není nic jiného než vzdalování se špatnostem tohoto světa? Stát se podobným Bohu, znamená stát se spravedlivým, svatým a dobrým? Je-li tedy podle knihy Kazatel (5,1) ?Bůh v nebi? a přilnete-li podle proroka (Ž 72,28) ?k Bohu?, nutně z toho plyne, že musíte být tam, kde je Bůh, když jste s Ním sjednoceni. Poněvadž vám nařídil, abyste jej v modlitbě nazývali Bohem Otcem, říká vám tím samozřejmě, abyste byli podobni vašemu nebeskému Otci životem hodným Boha, jak nám to Pán jasně přikazuje jinde, když říká: ?Buďte dokonalí jako je dokonalý váš nebeský Otec!? (Mt 5,48)? (De oratione dominica 2: PG 44,1145ac).

Na této cestě duchovního výstupu je vzorem a učitelem Kristus, který nám dává nazírat překrásný obraz Boha (srov. De perfectione christiana: PG 46,272b). Avšak, má-li být člověk hoden Kristova jména, jak má jakožto křesťan jednat? Řehoř odpovídá takto: ?Musí vždy zkoumat své nitro a vlastní myšlenky, svoje slova a svoje skutky, aby viděl, zda směřují ke Kristu nebo zda se od Něho vzdalují (ibid.: PG 46,284c). A to je důležité pro hodnotu, kterou přikládá slovu křesťan. Křesťan je někdo, kdo nese Kristovo jméno a proto by se měl podobat Kristu také životem. Se jménem křesťan neseme velkou odpovědnost.

Avšak Kristus ? připomíná Řehoř ? je přítomen také v chudých, a ti proto nesmí být nikdy tupeni: ?Nepohrdej těmi, kteří jsou kvůli tomu ponižováni jakoby nebyli ničím. Uvaž kým jsou a odhalíš jejich důstojnost: oni reprezentují Osobu Spasitele. A je tomu tak: Pán jim totiž ve své dobrotě propůjčil svou vlastní Osobu, aby skrze ni prokazovali soucit ti, jejichž srdce jsou tvrdá, a ti, kteří jsou nepřáteli chudých? (De pauperibus amandis: PG 46,460bc). Řehoř, jak jsme řekli hovoří o výstupu: výstupu k Bohu v modlitbě skrze čistotu srdce, výstup k Bohu také skrze lásku k bližnímu. To je pravý výstup. Láska je žebřík, který vede k Bohu. Nyssenský proto živě pobízí každého svého posluchače: ?Buď velkodušný k těmto bratřím, obětem neštěstí. Odepři si a dej hladovým? (ibid.: PG 46,457c).

Velmi zřetelně Řehoř připomíná, že všichni závisíme na Bohu a proto volá: ?Nemyslete si, že všechno je vaše! Část musí patřit také chudým, Božím přátelům. Je totiž pravdou, že všechno přichází od Boha, univerzálního Otce, a že my všichni jsme bratři, a patříme do téhož rodu? (ibid.: PG 46,465b). Zkoumej se proto křesťane, naléhá Řehoř: ?K čemu ti je vlastně půst a zříkání se masa, když potom svou špatností jenom hryžeš svého bližního? Jaký prospěch máš před Bohem z toho, že nejíš co je tvé, když potom nespravedlivým jednáním rveš z rukou chudého to, co je jeho?? (ibid.: PG 46,456a).

Na závěr těchto našich katechezí o třech velkých kapadockých otcích, ještě jeden důležitý aspekt duchovní nauky Řehoře Nysského. Je to modlitba. K pokroku na cestě k dokonalosti a přijetí Boha do sebe, k nesení Ducha Božího, lásky Boží musí se člověk s důvěrou obracet k Bohu v modlitbě: ?Skrze modlitbu dokážeme být s Bohem. Kdo je však s Bohem, je daleko od nepřítele. Modlitba je oporou a ochranou cudnosti, brzdou hněvu, uklidněním a ovládnutím pýchy. Modlitba je strážkyně panenství, ochranou věrnosti v manželství, nadějí pro ty, kdo bdí, hojností plodů pro pěstitele, bezpečím pro putující? (De oratione dominica 1: PG 44,1124A-B). Křesťan se modlí a přitom se vždy inspiruje modlitbou Páně: ?Chceme-li se modlit, aby přišlo Boží království, prosíme o to silou Slova: abych byl dalek špatnosti, abych byl osvobozen od smrti, abych byl odpoután od řetězů chyb; kéž nikdy nekraluje na mnou smrt, kéž nikdy nemá nad námi moc tyranie zla, neovládne mne odpůrce, ani mne neuvězní v hříchu, ale sestup na mne tvé Království, aby ode mne odstoupily, nebo ještě lépe, zanikly vášně, které nade mnou vládnou a panují? (ibid. 3: PG 44,1156d-1157a).

Na závěr svého pozemského života se může křesťan obrátit s klidem k Bohu. Sv.Řehoř o tom mluví se vzpomínkou na smrt své sestry Makriny, která se ve chvíli své smrti modlila následovně: ?Ty který máš na zemi moc odpustit hříchy, odpusť mi, abych mohla být osvěžena (Ž 38,14), a abych mohla stanout před tvou tváří bez poskvrny, až budu svlečena ze svého těla (srov. Kol 2,11), a můj svatý a neposkvrněný duch, (srov. Ef 5,27) byl přijat tvou rukou jako vůně kadidla před tvou tváří (Ž 140,2)? (Vita Macrinae 24: SC 178,224). Toto učení sv.Řehoře zůstane platné navždy: nejenom mluvit o Bohu, ale nést v sobě Boha. Konejme to v duchu modlitby a životem v duchu lásky ke všem našim bratřím.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Papež: Tichost spojuje, hněv rozděluje

Pokračuje vyšetřování finančních a realitních investic státního sekretariátu

Rada kardinálů se věnovala podrobné kontrole nové apoštolské konstituce

Američtí skauti vyhlásili bankrot kvůli pedofilním deliktům

Nezapomínat, že milost je zdarma

Papežské poselství k jubilejnímu roku v Kostarice

Aleppský arcibiskup: Křesťanů ubývá, ale kostely jsou stále plné

Sixtinská kaple se představila ve své dávné nádheře

Kardinál Bo vybízí ke zrušení zákazu volebního hlasování pro duchovní

Turínské plátno poprvé přezkoumal plastický chirurg

Papež, jak jsem ho poznal – nová kniha italského vatikanisty

Papež posílá budoucí diplomaty na rok do misií

 Nově na webu
Svatý otec: O blahoslavenstvích – Blahoslavení tiší

Publicistika: O osvobozující milosti

Publicistika: Příspěvek do diskuse o kněžském celibátu v synovské poslušnosti papeži

Rozhovory: Papež vybízí k rozhořčení - nesmíme si zvykat na zlo

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv únor 20
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
242526272829 

Starší zprávy >

Náš tip

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu

Admirabile signum