Nový portál Vatikánského rozhlasu

Loreto. Včera byla v rámci inaugurace papežova rozhodnutí liberalizovat užívání staršího způsobu slavení eucharistie podle latinského misálu z roku 1962 slavena v Loretu pontifikální mše svatá, kterou celebroval v suterénu loretské baziliky Svatého domu kard. Dario Castrillon Hoyos předseda Papežské komise Ecclesia Dei za účasti asi 700 osob. Mši svatou organizovalo italské hnutí příznivců této tradiční liturgie Una voce.

V souvislosti s touto změnou v liturgickém životě církve poskytl vatikánskému rozhlasu interview teolog a konzultor Kongregace pro nauku víry O.Nicola Bux, kterého jsme se zeptali:

Podle někoho je v této liberalizaci misálu Pia V. obsaženo nebezpečí, že budou vznikat paralelní církve. Je tomu opravdu tak?
Je známo, že otázka Liturgie stojí ve středu papežova uvažování již od doby, kdy se stal teologem a kardinálem, a je podle něho jádrem jakékoli obnovy Církve také proto, že byla vždycky pramenem konverze a změny pro mnoho lidí, všech jazyků a zemí. Proslulým příkladem toho je Augustin a liturgie sv.Ambrože. Proto předcházela tomuto Motu proprio, které dovoluje širší užívání liturgie, také dlouhá příprava. Všichni proto mohou být klidní: nikdo nebude nikoho zavazovat, aby ji slavil. Je však dosti tristní, že osoby, známé jako tolerantní a liberální se pohoršují nad krokem, který rozšiřuje prostor svobody. Nebyl přece zrušen nový misál a nebylo řečeno ?bude se užívat ten starý?. Jenom byl jeden postaven vedle druhého.

Motu proprio dává kněžím možnost vyhovět žádostem věřících, kteří si přejí slavit eucharistii podle dřívějšího způsobu liturgie. Podle někoho to prý znamená, že biskup byl redukován na notáře. Je tomu tak?
Kdokoli zná pokyny liturgických knih ví, že Svatý stolec a tedy biskup Říma má poslední slovo při úpravách liturgie. Jak známo, v posledních desetiletích bylo spíše riziko, že si každý vytvářel vlastní liturgii, zatímco základem Římské liturgie je jednota, byť s určitými odlišnostmi. Věřím, že toto může zaručit pouze Římský biskup, který je viditelným principem jednoty Církve, jak praví Lumen Gentium.

Podle někoho je Summorum Pontificum důkazem tradicionalismu Benedikta XVI. jakoby to nebyl již Jan Pavel II., který roku 1988 promulgoval z vlastní vůle Motu proprio ohledně užívání misálu z roku 1962?
Je třeba Benediktu XVI. důvěřovat. On postupně vnese moudrou katolickou představivost do liturgického života dnešní církve. Poněvadž dobře chápe, že kreativita a genialita nepřekážejí tradici, ale jsou její součástí jako míza Ducha svatého. Papež není reakcionářský tradicionalista, ale není ani liberální oportunista. Je moudrým správcem, který umí vynášet věci nové i staré, jak říká Ježíš v Evangeliu.

Říká O.Nicola Bux.

(mig)