Skončily restaurační práce na Papežském institutu pro posvátnou hudbu na Via Torre Rossa v Římě a při té příležitosti jej Benedikt XVI. zítra navštíví. Požehná pamětní desku, vyslechne si několik skladeb gregoriánského chorálu a polyfonní hudby. Během návštěvy ho bude provázet Velký kancléř kardinál Zenon Grocholewski a president institutu
mons Valentin Miserachs-Grau. Právě s ním hovořil náš redaktor Giovanni Peduto o zvláštním poutu mezi institutem a Benediktem XVI.:
R. ?Je to už dlouholeté pouto, protože Svatý Otec je zanícený pro liturgii, hudbu a krásná umění a náramně vnímavý pro tato témata; nejen že se podílel na různých rozhovorech, ale měl i závažné přednášky. Během mého mandátu jsme udělili bratru Svatého Otce mistru Georgu Ratzingerovi, čestný doktorát. V roce 1999 u příležitosti 30.výročí smrti mons. Igina Anglese, významného presidenta Institutu a 90. výročí založení našeho ústavu, nás navštívil tehdejší kardinál Ratzinger. Moc rádi na to vzpomínáme.?
Kdy a proč byl založen institut posvátné hudby?
?Jak jsem již naznačil, slavili jsme 90. výročí a to tedy znamená, že se velkými kroky blížíme ke 100. výročí založení Institutu, k němuž dojde v roku 2011 Proč vznikl? Protože sv.Pius X. v encyklice Inter Sollicitudines myslel mezi prvními starostmi pastorálního života na úkol obnovit důstojnost a kult Božího domu a tedy posvátnou hudbu, která byla ? zvláště v 19. století ? ve velkém úpadku, nakažena teatrálním stylem. Sv. Pius X. sesbíral a formulova to, co již bylo ve všeobecném pocitu tolika církevních instancí, vyhlásil v roce 1903 proslulé Motu Proprio, totiž Inter Sollicitudines, o reformě posvátné hudby. Papež velmi dobře chápal, že je k tomu nutná dobrá fomace, vytvořit řetěz vychovatelů, kteří by byli přítomni ve svých diecézích, a šířili tyto zásady zmíněného Motu Proprio. Pravý a vlastní řětězec formace. To byl hlavní důvod, pro který sv Pius X. založil náš Papežský institut posvátné hudby.?
Kolik žáků jste měli během těchto let?Aa můžete nám uvést nějakou přední osobnost?
?Za těch téměř sto let už je těch žáků na tisíce, po celém světě. Toto mezinárodní složení bylo pro náš ústav charakteristické, jako ostatně na všech římských univerzitách. Vynikající osobnosti? Uvádím je z akademického hlediska a mohu říci, že jsme měli už od počátku velká jména hudebníků. Především Enzo Perosi, který byl čestným presidentem, ale nikdy na ústavu neučil; pak Orefice, Rafael Casimiri, Rafael Manari, kteří byli sloupy prvních let institutu. V poslední době - a díky Bohu ještě žije - ?maestro Domenico Bartolucci?, který zde učil velmi mnoho let.?
A jaká je současná situace v Institutu?
?Bez nadsázky se dá říci, že rozkvétáme z hlediska počtu žáků. Ve zlatých časech, když jsem zde já v šedesátých letech studoval, nás nebylo ani 80, nyní má Institut přes 100 studentů. Přirozeně jsou to především kněží a řeholnice, ale je tu stále více rostoucí počet laiků. Jedním z důvodů je nedostatek kněží v diecézích a tak sem biskupové posílají laiky, aby měli kvalifikované profesory posvátné hudby.
Přeložil Josef Koláček.
odeslat článek
vytisknout článek
